Proč Navalnyj leží Putinovi tak v žaludku? Odmítá i vyslovit jeho jméno

Právník a protikorupční aktivista Alexej Navalnyj (44) do Putina šije už víc než dekádu, označuje ho za zkorumpovaného, neschopného a šéfa „strany gaunerů a zlodějů“. Provozuje celostátní síť poboček, na sociálních sítích si vybrousil údernou, populistickou a někdy nacionalistickou rétoriku, která oslovuje miliony diváků na sociálních sítích, zdaleka ne jen městskou střední třídu, píší New York Times.

„Třebaže je formálně vyloučen z politického systému, byl Navalnyj dlouho důležitou součástí ruské politiky,“ komentovala pro think tank Carnegie Moscow Center politoložka Taťjana Stanovaja. „Jeho pečlivá vyšetřování korupce mezi vysoce postavenými figurami mají dopad na rozložení moci; někdy diktuje agendu; a v mnoha ohledech jeho týmy a výzvy směrují moderní protestní hnutí v Rusku.“

Slabý Kreml

Poslední dobou Navalnyj prohlašuje, že Kreml ztratil důvěru občanů coby garant pořádku a stability. V konfrontacích na Ukrajině či v Sýrii se možná Putin jeví jako tvrdý a rozhodný vůdce, avšak doma tuto pozici ztrácí. Vstříc koronavirové krizi od jara vydával protichůdná opatření, najednou nechával odpovědnost na místních guvernérech a dlouho mu trvalo plnit sliby jako třeba prémie pro přepracované zdravotníky.

„Ukázalo se, že císař je nahý,“ strefoval se Navalnyj. „Kdo doufal v jakýsi řád, viděl jen kolosální chaos, nedostatek pomoci a čiré šílenství.“ Podle nezávislého centra Levada na jaře Putinovi klesla popularita na nevídaných 59 %, zatímco sledovanost Navalného kanálu na YouTube za pandemie vzrostla na trojnásobek.

Navalného po příletu zavřeli: Putina označil za „dědu v bunkru“, soud začal na stanici

„Internet dal panu Navalnému platformu, kterou pan Putin a jeho politická policie nebyli schopni umlčet. Populistická, trefná a často humorná videa vysmívající se 'gaunerům a zlodějům' mezi elitou mají miliony zhlédnutí, souzní s rostoucí nespokojeností Rusů s nestoudnou korupcí a stagnujícím hospodářstvím,“ komentují NY Times. „Postavit se panu Putinovi přímo ve volbách opakovaně nesměl, ale pan Navalnyj a jeho stoupenci po celém Rusku nečekaně úspěšně získávali křesla v místních a oblastních radách.“

Roku 2018 představil Navalnyj strategii „chytrého hlasování“, tedy sjednotit voliče v konkrétním obvodě za nejnadějnějším opozičním kandidátem. „Samy strany se nedohodnou, aby nominovaly společného kandidáta, ale my můžeme. Máme jedinou politiku: jsme proti monopolu strany Jednotné Rusko. Zbytek je matematika. Když se zachováme chytře a budeme hlasovat pro nejsilnějšího kandidáta, vyhraje a Jednotné Rusko prohraje,“ vysvětloval Navalny.

V létě 2019 taktika nejspíš zaznamenala dílčí úspěchy. „Přesně měřit dopad této metody je těžké, ale v některých moskevských obvodech provládní kandidáti utrpěli bolestivé porážky,“ zhodnotil deník New York Times.

Novičok v letadle

Rok nato, jen pár dní před otravou 20. srpna, se Navalnyj setkal s opozičními kandidáty v Novosibirsku, největším městě Sibiře, aby propagoval chytré hlasování. Cestou zpátky se mu v letadle udělalo nevolno a jen tak tak přežil.

Jen mezinárodní tlak donutil úřady povolit převoz otráveného Navalného do Německa. Tam jed identifikovali jako novičok. A další odhalení následovala: v prosinci nezávislí vyšetřovatelé z uniklých telefonních záznamů ukázali, že ruští agenti pana Navalného sledovali na jeho osudné cestě na Sibiř, a pan Navalnyj osobně jednomu z nich zatelefonoval, vydávaje se za vysoce postaveného bezpečnostního představitele, a vymámil z něj v podstatě detailní přiznání.

Navalnyj napálil ruského agenta a vytáhl z něj plán své smrti. Jed měl i v rozkroku

Putin samozřejmě důkazy odmítl a obvinil Navalného, že pracuje pro americké tajné služby; s pošklebkem pronesl, že kdyby jej ruští agenti chtěli zabít, „nepochybně by práci dokončili“.

Přes vyřčené i nevyřčené hrozby se Navalnyj z léčby v Německu do Moskvy vrátil. „Věděl, že bude zatčen, protože už byl zatčen několikrát předtím. Stejně jako disidenti za sovětské éry ví, že zkorumpovaný a autoritářský režim nemůže vystát pravdu. Represe je jediná cesta, jakou pan Putin zná. Ale také se učí, že v éře sociálních médií každé zosnované zatčení jenom rozšiřuje řady Navalného příznivců a posiluje jeho obviňování ruských vládců z korupce,“ konstatují NYT.

Příznačné je, kterak se představitelé Kremlu bojí jména Navalnyj. Pro prezidenta Putina je protikorupční aktivista jakýmsi Lordem Voldemortem, postavou z nočních můr, která stejně jako úhlavní nepřítel Harryho Pottera „nesmí být jmenována“. Za víc než dvacet let u moci Vladimir Putin nikdy veřejně nevyslovil jméno svého nejznámějšího oponenta, jak ukazují archivy jeho projevů a rozhovorů na webové stránce Kremlu. Když z něj jeden Američan na soukromé akci roku 2013 to jméno dostal, informovala o tom celostátní média. Pakliže se Putin, jeho mluvčí Dmitrij Peskov či další museli k Navalnému vyjadřovat, pomáhali si obraty jako „obviněný“, „zmíněná osoba“, po travičském útoku také „pacient“.

„Je tam podivné tabu, sakrální, mystické,“ popsal pro NY Times Dmitrij Bělousov, který léta coby scenárista státní televize vytvářel útočné pořady proti nepřátelům Kremlu, než raději z Ruska uprchl. Představitelé Kremlu si podle něj objednávali ataky mj. na exprimátora Moskvy, který se onehdy jevil jako možný Putinův rival, nebo na oligarchu Michaila Chodorkovského; tajné služby k tomu televizi dodávaly videa ze sledování.

Parlamentní volby

Nejvíc však šli po Navalném. „Toho opravdu nenávidějí. Kreml bojuje s jakoukoli silou, každým názorem, které nemůže ovládat. To je jejich vůdčí strategie,“ dodal Bělousov. A o to zarytější je ta zloba, že za roky úsilí nenašli na Navalného nic kompromitujícího.

Co se však stalo, že po letech útoků na Navalného reputaci a vyhrožování eskalovala situace až ke zřejmému pokusu o vraždu? Jedna teorie říká, že Kreml, vyděšený protesty v Bělorusku a dálněvýchodním Chabarovsku, chtěl Navalného dostat z cesty, aby nemohl mobilizovat nespokojenost Rusů před parlamentními volbami.

Halucinace, probdělé noci i třes rukou: Navalnyj promluvil o otravě. Vrátí se do Ruska?

Podle jiné teorie otrava neznačí sílu nekompromisně efektivního režimu represe, nýbrž na slabost systému, kde stát už nefunguje jako jeden celek, nýbrž je směsicí soupeřících klanů a závistivých jednotlivců jednajících na vlastní pěst. „Každý prvek systému koná podle své vlastní logiky, ne v zájmu celku,“ řekla pro New York Times politoložka Stanovaja, podle níž z pohledu prezidenta pokus o atentát nedává smysl.

„Kreml Navalného nepovažuje za hrozbu, neboť Putin je přesvědčen o své bezpodmínečné popularitě a věří ve stabilitu systému, který vytvořil. Viděno touto logikou by pokus zabít opoziční osobnost byla nezaslouženým povýšením politického postavení, které by z ní udělalo hrdinu,“ napsala v komentáři pro Carnegie Moscow Center. „Z pohledu úřadů se nesystémová opozice stala kriminálníky, záležitostí státní bezpečnosti. A s kriminálníky se nejedná politicky.“ Proto Navalného po návratu zadrželi pod kontroverzní záminkou, aniž brali ohled na protesty, které to může vyvolat. A možná i proto se ho některé prokremelské elementy pokusily zlikvidovat.

Jenže tím jen posílily jeho postavení a prezident teď čelí velkému dilematu. „Pokud se ho pan Putin rozhodně uvěznit, bude mít na bedrech proslulého politického vězně. Když pana Navalného propustí, bude se svým lidem a stoupencům jevit slabý a navíc čelit útokům opozice vedené Navalným. Možností, kterou pan Putin nejspíš zvažuje nejméně, je postavit se panu Navalnému otevřeně a férově, například v parlamentních volbách chystaných na září,“ uzavírá komentář New York Times.