Havárii Airbusu nepřežilo 228 lidí. Za vystresované piloty a vybavení letounu má pykat výrobce i aerolinky

Sdružení pozůstalých po obětech ve Francii a Brazílii usilovala o soudní proces ve snaze prokázat, že obě společnosti byly alespoň částečně odpovědné za katastrofu. Proti původnímu verdiktu, který označily za „urážku mrtvých“, se odvolaly.

Air France podle svého dnešního prohlášení nadále trvá na tom, že se při tragické nehodě nedopustila ničeho protizákonného, a obrátí se na kasační soud, což je ve Francii nejvyšší soudní instance. Airbus uvedl, že rozhodnutí „nijak nepřihlíží k závěrům vyšetřování, které vedly k zamítnutí případu ve prospěch Airbusu“.

Děsivé přistání letadla na videu: 3 mrtví, 179 zraněných. Sjelo z ranveje a rozlomilo se

Let AF 447 z Ria do Paříže se 1. června 2009 zřítil do Atlantiku. Šlo o nejhorší neštěstí v dějinách Air France. Později se při jedné z nejvíce nákladných podmořských pátracích operací v dějinách podařilo v hlubinách oceánu najít letové zapisovače letadla, tzv. černé skříňky.

Závěrečná vyšetřovací zpráva byla zveřejněna v červenci 2012. Upozorňuje se v ní na nedostatky ve vybavení letounu a na nevhodné reakce vystresovaných pilotů.

Katastrofa podle zprávy začala tím, že přestala kvůli náhlé námraze řádně fungovat čidla rychloměrů, takzvané pitotovy trubice. To vedlo k dočasné nejasnosti ohledně rychlosti letounu. Dva piloti, kteří v osudné době letoun řídili, nepochopili, že se nacházejí v situaci, kdy se blíží úplná ztráta kontroly nad strojem.

Letadlo letělo v té chvíli v nadmořské výšce asi 10 668 metrů a řídil jej autopilot, který se však po ztrátě indikátorů rychlosti sám náhle vypnul. Letadlo pak ručně pilotoval dvaatřicetiletý a nejméně zkušený ze tří pilotů.