Přitom 11 let byla zpěvačce druhou matkou, stejně tak dlouho Arturovi, kterého Iveta měla s Ladislavem Štaidlem (†75), druhou babičkou.
Bolí to, ale...
Vychovávala ho, vodila ho do první třídy, učila se s ním číst MÁMA MÁ MASO, zkoušela ho z násobilky. „Bolí to, ale snažím se to pochopit. Artur si musel prožít obrovské trauma a možná ho řeší tak, že nechce mít vůbec nic společného s lidmi, kteří by mu připomínali mámu,“ vysvětluje si Golda.
Otevřená náruč
Když Ladislava Štaidla odvezli s covidem do nemocnice, sehnala si na Artura mobil, že mu aspoň napíše, jak moc s ním soucítí. „Přišel o oba rodiče, chtěla jsem ho aspoň trochu psychicky podpořit. Nakonec jsem to ale neudělala a raději napsala Láďovu synu Jirkovi,“ vzpomíná Dvořáková. „A když Láďa zemřel, měla jsem sto chutí Artura obejmout, polaskat. Ale opět jsem mu ani nenapsala. Právě proto, že mu nevidím do hlavičky... To nechávám na něm – když se ozve, budu šťastná... A pokud se objeví, otevřu mu láskyplně náruč!“ říká bývalá chůva rozhodně.
Syn Bartošové (†48) a Štaidla (†75) Artur: Rozchod! Teď se pustil do obchodování. TV Nova
Znala ho líp než máma!
Naposledy Golda viděla Ivetu a s ní i Artura v červenci 2013. „A za tohle jsem moc vděčná Josefu Rychtářovi. Najednou mi zavolal, že by Iveta se mnou ráda narovnala vztahy, trochu jsme se předtím nepohodly, a že pro mě pošle svého syna. Když jsem přijela do Uhříněvsi, byla tam Iveta i Artur, který jinak bydlel už u Ládi,“ popisuje Dvořáková. „Artur mi padl kolem krku a ptal se mě – pamatuješ si, s čím jsem si, když jsem byl malý, hrál? Řekni mi to, prosím... Máma říkala, že tohle víš nejlíp ty,“ špitla ještě Golda a okamžitě se jí nahrnuly slzy do očí.
Poslední rozhovor
V ten červenec 2013 všichni seděli u Ivetina velkého stolu v kuchyni a pili čaj. Iveta prý nevypadala dobře, kroutila se a zvracela. Strašně ji bolelo břicho. Rychtář kolem své »Džambulky« starostlivě běhal a cpal ji anacidem.
„Říkala jsem mu, že by ji měl vzít raději do nemocnice. Dal na mě, naložil Ivetu a odvezl do Thomayerky. Já zůstala v Uhříněvsi s Arturem sama. Ještě ten den v nemocnici Ivetu operovali. Ty bolesti způsobovaly vředy,“ komentuje Golda.
Potom se už neviděly. Jednou jí Iveta ale ještě zavolala, bylo to na Velikonoce. „Vždycky jsme si přály svátky. Iveta je ctila, zdobila dům a dodržovala všechny zvyky, které k tomu patří. No a pár dnů nato jsem zapnula rádio a slyšela tu zprávu, která zamávala snad celým Českem a ze mě udělala člověka, ve kterém s Ivetkou už provždy něco umřelo,“ netají se Golda.
