Goldo, co vy tady?

„Tak Láďa má přece zítra výročí. A jeho bratr Jirka by měl před týdnem už 79. narozeniny. To to všechno běží. Já sem na Olšany ale chodím už 49 let. Od roku 1973, kdy se Jirka zabil v autě.“

Vy se o tu rodinnou hrobku staráte. Nedáváte sem, jak vidím, jenom kytičky, ale chodíte se smetáčkem, čistíte, leštíte…

„Zdobím na Dušičky, Vánoce, Velikonoce. Nikdo o tom z rodiny ale neví, alespoň myslím. Opravdu tohle dělám, protože chci. Nikdo mě nepověřil, nikdo mne za to neplatí, s nikým z rodiny Štaidlových jsem se o tom nikdy nebavila. Ani s Láďou.“

Vy se ale pravidelně zastavujete i u kamenného křížku u Říčan, kde se stala Jirkova smrtelná autonehoda.

„Ano a dokonce myslím, že Láďa k tomu nenašel nikdy ani jednou sílu, odvahu. S bratrovou smrtí se nikdy nevyrovnal. Ani nevím, jestli za ním chodil sem na Olšany. Věřím ale, že chtěl spočinout vedle něho. Smrt Jirky Láďu moc ochromila.“

Když se řekne Golda, každý vidí chůvu Artura. Nikdo neví, že jste se v rodině Štaidlových objevila už ve svých patnácti letech.