Není suchar a s nářadím to umí, chválí Fialu manželka Jana. Proč šéfa ODS nepustí do kuchyně?

Jsme v předvolební kampani. Poznamenává to váš, ať už profesní nebo rodinný život?

Řekla bych, že nijak zvlášť. Profesně určitě ne. Přeci jen manžel je už v politice nějaký ten rok, tak tolik ty kampaně ani nevnímám. Sama se jich osobně většinou neúčastním. Pokud ano, tak pak jen velmi sporadicky, příležitostně na nějakých společenských akcích.

Ani neplánujete, že byste se do kampaně v samotném závěru nějak zapojila?

Nejsem politička. Myslím, že politická kampaň je od toho politickou kampaní, že ji dělají lidé, kteří do té politiky jdou, kteří kandidují.

Někdy ale politici na druhou stranu rodinu do kampaně nakonec zapojují. Přeci jen, váš muž, Petr Fiala, je nyní kandidát na premiéra…a ta kampaň v tom samotném závěru vypadá už trochu jinak. Ani v tomto případě s tím nijak nepočítáte?

To je pravda. Proto jsem také přistoupila na tento rozhovor. Ale na druhou stranu si myslím, že využívat soukromí a využívat třeba děti k politické kampani je až nepatřičné. Neříkám, že rodina nemá být vidět, pokud daný politik má rodinu a je to součást jeho života, tak proč ne, ale myslím, že nějaké cílené využívání pro úspěch kampaně, tam nemá být. I z toho důvodu se držím zpátky.

Bartoš o rodině s kněžkou chaosu, sestře, neřesti i víře. Dredy hájí a abstinuje

I přesto, radí se s vámi váš muž o průběhu kampaně, o tom jak dělá politiku a vy mu ty rady popřípadě nějaké dáváte?

To ne. Kampaň se koncipuje na úrovni strany, na úrovni vedení ODS…

Myslím spíš, to jak na vás působí například při rozhovorech. Nebo jestli byl při nějaké příležitost patřičně či nepatřičně oblečený? Myslím z toho ženského pohledu a pohledu manželky.

To už máme dávno za sebou. Takovou fází jsme si prošli, když byl rektorem. Mladým, začínajícím rektorem, kdy začal chodit také více do médií, začal se více společensky angažovat, jednat s nejrůznějšími lidmi, se kterými do té doby do styku tolik nepřicházel. Podobné situace, které obnáší politická kampaň, nebo politická práce, tak to si odžil v době, kdy vstupoval do veřejných funkcí. To je už strašně dávno. Patnáct, let zpět, a to byla doba, kdy jsem samozřejmě intenzivně sledovala každé jeho mediální vystoupení, říkala jsem mu, jestli ten oblek, který měl na sobě, vypadal nebo nevypadal dobře, jestli byl v televizi zelený, nebo špatně nalíčený a podobně. Ale za ty roky se naučil mediálnímu vystupování natolik, že prakticky z mého pohledu není co vytknout. Tak, jak teď vystupuje, vystupuje přirozeně, je takový, jaký je a myslím, že vypadá dobře, obléká se dobře…Nakonec ale to oblečení spolu konzultujeme pořád.

Krátké rukávy na košili ani náhodou

A líbí se vám spíš v obleku a s kravatou, jak ho známe z Poslanecké sněmovny, nebo spíš v casual oblečení, jak je vidět během kampaně, kde je trochu uvolněnější, kdy začal dávat víc ruce do kapes, občas je vidět i vyhrnutý rukáv u košile…

Vyhrnuté rukávy on nosil vždycky. Nikdy by si nevzal na sebe košili s krátkým rukávem. Takhle ho znám 30 let. A jestli oblek, nebo sako s rozhalenkou, to nosí podle toho, co zrovna dělá a v jakém je prostředí – a myslím, že je to takové důstojné oblečení a k němu to patří, k němu to sedí.

Někteří říkají, že působí jako suchar. Je Petr Fiala suchar?

V žádném případě, ani trochu. (směje se). Rozhodně není. A myslím, že to mohu říct nejen já, jako nejbližší člověk, ale určitě i spousta lidí, kteří ho znají ať už z profesního působení, tak i ze společnosti – přátelé, známí. Myslím, že kdokoliv se s ním potká, tak by to neřekl. Možná tak mohl působit v nějaké fázi v médiích, možná média takový ten přirozený obraz člověka mírně zplošťují, ale v soukromí opravdu suchar není. Naopak. Je velmi zajímavý muž.

Čím vás i po těch letech imponuje?

To se těžko říká. Mně se na něm líbí všechno. Líbí se mi jeho vzhled, libí se mi jeho projev, imponuje mi, jak je vzdělaný, co všechno dokázal, jak se chová k lidem, ke kolegům, kolegyním. On byl např. jako rektor, v univerzitním prostředí průkopník toho, kolik měl žen na vysokých pozicích ve svém týmu. Ti, co s ním spolupracují, také o něm mluví jako o člověku, na kterého je spolehnutí. Když něco řekne, dá své slovo, tak to splní. Není povrchní člověk, který něco plácne, za chvilku si to rozmyslí a řekne něco jiného.

Babišovi kostlivci: Čapí hnízdo, střet zájmů i StB neutichají. A Monika promluvila o rozvodu

Čili podaná ruka u něj platí?

Ano, rozhodně.

A když vám slíbí, že bude v pět doma, tak přijde opravdu v pět?

Přestavte si, že ano. Je to až překvapivé v jeho pozici. Je velmi vytížený, ale současně v něm je stále velká pečlivost, která je mu vlastní. Když mi řekne, že přijede v půl sedmé, tak si můžu být jistá, že téměř na sekundu to tak je.

Neštve vás to naopak někdy?

V tom smyslu, že někdy nedokážu být tak pečlivá, tak někdy ano (směje se). Ale jinak musím říct, že je to naopak příjemná vlastnost v tom smyslu, že se fakt na něj můžu spolehnout i v takovýchto drobnostech. Nemám problém s plánováním času, třeba rodinného, když na to přijde.

Otec tří dětí

Máte tři děti. Trávíte společně čas ještě jako celá rodina?

Ano.

Jaký je Petr Fiala jako otec?

Skvělý…jako fakt.

Byl přísný?

Řekla bych, že méně než já. Možná to bylo dáno tím, že byl hodně zaměstnaný, že nebyl takový ten tatínek, co sedí celé hodiny na koberci s dětmi a hraje si s nimi. Víc se jim věnoval v době, kdy už byly větší. A víc si s nimi povídal, než že by si s nimi hrál. A myslím, že přeci jen, tím jak nebyl tolik doma, tak byl rád, že je vidí a podle toho se k nim choval.

Hamáček o nové lásce, vztahu s exmanželkou a „vyženěných“ psech. Syny dal na nezvyklý sport

Takže byl spíš takový rozmazlovací?

Rozmazlovací ne. Shodli jsme se tehdy na tom, že u dětí, dokud jsou malé, tak je potřeba určitá přísnost, nebo přesněji řád. Což koneckonců doporučují i psychologové a nám to bylo i oběma vlastní. Později, když děti dorůstaly a přicházely do puberty, tam naopak nastává ta chvíle, kdy jim musíte dát určitou volnost. Tam už ta výchova nespočívá v nějakých příkazech nebo nějakém omezení, ale už je partnerství s těmi dětmi. Snažili jsme se je tak i vést. Myslím, že se nám to povedlo a vyplatilo. Když se vrátím k té přísnosti, tak si opravdu myslím, že jsem byla ta přísnější, protože jsem měla tři děti neustále kolem sebe a každá matka, která se stará o víc dětí současně, tak ví, že jsou situace, kdy to není úplně lehké ustát s chladnou hlavou a že pevná ruka je někdy potřeba. Ale to neznamená, že ta výchova nemůže být láskyplná.

Kolik je dnes dětem?

Nejmladšímu synovi je 21, dcera má 23, a nejstaršímu synovi je 28.

Jakým směrem se vydali oni? Jdou nějak ve šlépějích vás jako rodičů, byť máte každý jiný obor?

Manžel je vzdělaný humanitně, je historik a je politolog, já jsem vystudovala přírodovědu a v rodině se to takto rozdělilo. Muži následují otce, dcera jde spíš v mých šlépějích a studuje v současné době lékařskou fakultu. Kluci jsou oba na filozofické fakultě.

Koketují také s politikou?

To nedokážu říct. Rozhodně ji sledují velmi bedlivě, protože v tom vyrůstaly. Manžel, i když byl rektorem, nebo vlastně vždy, už dávno před tím, od doby, co jsem ho poznala (Fialovi se poznali při listopadových událostech v roce 1989 – pozn. redakce), tak se o společenské věci a o politiku zajímal velmi úzce. Psal texty, které se politiky týkaly, a děti v tom vyrůstaly, takže je jasné, že to v nich zůstalo.

Manželka ho za ministra nechtěla

Už jste to zmínila. Váš muž je vystudovaný politolog. Něco jiného je ale politika v příručkách a v teorii, pak je také politika v praxi. Nenadává dnes, jak se politika a politická kultura vyvinula, že je to možná něco jiné, o čem původně jen přednášel, nebo o čem psal? Jde mu tu teorii vpasovat do praxe?

To se mi velmi těžko posuzuje, popravdě, ale z mého pohledu nebyl nikdy nějaký naivní teoretik, který by si vytvořil nějaké ideální, nebo idealistické konstrukce, vždy vnímá současně i tu realitu. Věnoval se německé politice a sledoval okolní evropské země, Británii, USA a samozřejmě, že když analyzoval politické systémy, tak sledoval i aktuální politiku. Takže je to pro něj obojí trochu neoddělitelné a politologie je pro něj dobrý teoretický background, který ho k nějakým ideálům vede. Což je podle mého i ten důvod, proč do politiky také vstoupil. Myslím, že to vzdělání, které má, mu pomáhá i mít nadhled. Často, když se podíváte, tak praktických politiků, byť šikovných, schopných, charismatických, si s některými věcmi úplně neumí poradit. Myslím, že v tomhle má manžel obrovskou výhodu toho teoretického zázemí.

V politice začínal jako nestraník. Byl nejdříve ministrem školství. Rozmlouvala jste mu to?

Toho ministra školství? Asi trochu ano. Ale řekla bych, že jen velmi slabě. I když rozmlouvala, není asi přesné slovo. Spíš jsme o tom diskutovali, pochopitelně. Pamatuji se, že má první reakce na to byla, že spíš raději ne.

Vdaná za Slováka, s tetováními a bez Feriho. Šéfka TOP 09 Pekarová Adamová bojuje o Prahu

Proč? Bála jste se, že vás bude přemlouvat, abyste s ním šla do Prahy, ale vy jste chtěla zůstat v Brně? Nebo jste se bála, aby ho to nepohltilo víc, než byste si přestavovala?

Asi jsem se trochu bála toho neznáma, které se pro mě s tím pojilo. Myslím, že jsem také přirozeně konzervativní člověk, takže si myslím, že to byla taková nejistota, co to bude vše obnášet a znamenat. Tehdy byly naše děti ještě poměrně malé, věděla jsem, že do Prahy nechci, věděla jsem, že je nechci vytrhávat z prostředí a byli jsme v situaci, kdy jsem chtěla tu rodinu zachovat v tom stavu, v jakém jsme ji tehdy měli, což mi připadalo dobré. Samozřejmě jsem měla strach, co se stane, když se stane ministrem a vstoupí do politiky. Musím ale říct, že to nakonec pro rodinu nebylo nijak zatěžující. Prostě jsme si na to zvykli. Manžel, když byl rektorem, často jezdil do ciziny, jezdil i do Prahy, tak tam pak jezdil i jako ministr.

Což trvá do teď, kontinuálně. Za ty roky jsme si nastavili nějaký modus, kdy já pracuji přes týden v Brně a on pracuje v Praze, nebo na cestách a setkáváme se o víkendech, nebo ve volných dnech a funguje to velmi dobře…

Takže má nějaké náhradní bydlení v Praze?

To má k dispozici každý vzdálený poslanec, jinak by to ani nešlo.

Před lety šel Petr Fiala tedy do politiky jako nezávislý na ministra školství a teď z něj máte předsedu ODS a kandidáta na premiéra za koalici SPOLU. To je poměrně velký skok za tu dobu…

To bych opravdu tehdy dopředu neřekla. (opět se směje). To dopředu skutečně plánované nebylo. Ale prostě se tak situace vyvinula. To, že chtěl pomoci ODS a to, že vstoupil do politiky a že ODS mu byla jako strana nejbližší v jeho přesvědčení, smýšlení a nějakém ideovém zaměření, tak to mě nepřekvapilo. I to, že chtěl ODS nějak obnovit po těch kauzách, které tu byly, to všichni víme. Na druhou stranu ten ideový základ, na čem ta strana stála a stojí, se příliš nemění a s tím on takto pracuje.

Jste, předpokládám, voličkou ODS?

Jsem. Byly tedy doby, kdy se mi tedy nevolila lehce. Teď už si nevzpomínám, jestli byly nějaké volby, které jsem vynechala, možná nějaké jo. Ale vlastně jsem od počátku její voličkou.

Dovede si představit, že se jednoho rána po říjnových volbách probudíte a bude z vás paní premiérová?

Nepředstavuji si to. Opravdu upřímně. Myslím si, že na takové věci se nedá připravit a moje životní zkušenost, nemyslím jen s politikou, ale i pracovní a soukromá, mě vede k tomu, že nikdy nejsou věci, tak jak si je chce člověk nalinkovat, nebo jak si představuje. Pro mě osobně by bylo spíš zatěžující přemýšlet nad tím, co bude, jak to bude, jestli to bude, kdy to bude. Myslím, že pokud to nastane, tak se s tím i já budu muset srovnat a jsme na to připravená.

Takže se neobáváte, že by to popřípadě mohlo zasáhnout do vaší akademické kariéry?

Doufám, že ne příliš. Ale nedovedu to dopředu říct a asi to budu řešit opravdu podle toho, co nastane.

Chtěla byste se věnovat popřípadě nějaké bohulibé činnosti, tak jak se mnohdy manželky premiérů, především ve světě, věnují?

Opravdu nad tím takto dopředu neuvažuji. Myslím, že člověk v určité pozici má určitou zodpovědnost. Třeba i společenskou, v určité míře. Ale už nyní se snažím, bez ohledu na manželovu kariéru, tam, kam mě život a osud postaví, se starat o věci, které považuji za správné, za dobré. Teď jsem ráda na lékařské fakultě, kde pracuji v pozici proděkanky pro záležitosti studentů, což je úžasná práce, kdy mám možnost dělat spoustu věcí pro studenty, které by se možná normálně nedělaly. Takže to chápu tak, že když se v budoucnu ocitnu v nějaké společenské situaci, která mě umožní se angažovat v některých dobrých věcech, tak s tím naprosto přirozeně počítám.

A počítáte s tím, když se to stane, i se životem s ochrankou v zádech?

Tak teď jste mě zaskočil. Nechci nad tím přemýšlet. Asi ano, ale myslím si, že velmi záleží na tom, jak se ta služba k tomu konkrétnímu člověku, kterému je poskytována, nastaví. Když se podíváte, ať už u nás nebo ve světě, na nejrůznější politiky nebo důležité osoby, tak to pojetí, jak ta ochranka funguje, je dost různé. Někde je neviditelná i pro ty lidi, kterým je přidělena, nepociťují to jako zásah do soukromí, je to prostě funkční záležitost, která k tomu patří v nějaké míře, a věřím tomu, že takto by se to týkalo prioritně výkonu manželovy práce, nikoliv našeho soukromého života. A pak jsou lidé, kteří si v tom nějak libují, že mají ochranku, že ji mohou využívat. Tak s tím opravdu nepočítám.

Rodinná pouta Rakušana, který kryje záda Bartošovi: Dvě manželství, tři děti a jeden potrat

Přišlo by v úvahu stěhování z Brna do Prahy?

Stěhování natrvalo určitě ne. Částečné bydlení v Praze a částečné v Brně asi ano. To už jsou ale moc velké spekulace. Ve chvíli, kdy chci zůstat pracovně ukotvená v Brně, tak si nemůžu dovolit odjet v týdnu na pět dní do Prahy. Ale můžu tam klidně přijet „plnit“ nějaké společenské povinnosti, když to bude potřeba. Výhoda akademické činnosti je, že má člověk velkou časovou flexibilitu a že ta kariéra se dá ve velké míře s nějakým jiným časovým programem spojit. Ale nedovedu si představit, že bych tady vše zavřela a odstěhovala se do Prahy.

Co dělají manželé Fialovi spolu nejčastěji? Zajdou do divadla? Odjedou spolu někam na dovolenou? Nebo rádi sportují, rádi diskutují?

Do divadla a na koncerty samozřejmě chodíme. A velmi rádi. Hodně si spolu povídáme. Je fakt, že ty společné chvíle jsou teď sporadičtější a kratší. V poslední době jsme asi nejšťastnější, když jsme na Vysočině na naší chalupě a chodíme ven.

Jak často se tam teď dostanete?

Paradoxně jsme tam strávili poměrně dost času v koronaviru, nebo tedy alespoň já osobně. Protože díky home office jsem nemusela být v práci fyzicky, tak jsem měla i možnost být více tam.

Jak jste zvládali státnice v době koronaviru?

Už vloni v covidové době byla naše fakulta průkopníkem, jak za těch opatřeních a v té situaci bezpečně udělat státnice prezenčně. Dokonce jsme tehdy s mými kolegyněmi z ústavu epidemiologie připravily manuál pro státnice, který jsme konzultovaly s krajskou hygienou i dalšími kolegy. Připravily jsme tak pravidla pro prezenční státnice, aby to bylo bezpečné pro jak pro zkoušející, tak pro ty studenty.

A vyšlo to?

Vyšlo. Neměli jsme na fakultě jediný přenos, pokud vím. Také praktická výuka probíhala na lékařské fakultě prezenčně po celou dobu i v těch nejhlubších lockdownech a co jsem měla možnost sledovat čísla nakažených studentů, tak byla velmi nízká a přenosy mezi studenty nebyly nijak masivní. Spíše to nejčastěji byly přenosy v rámci rodiny.

Fiala promluvil o smrti táty (†93): Věznili ho nacisté, pak ho trestala KSČ

Jaký z toho vašeho profesního pohledu předpokládáte vývoj pandemie v Česku?

Nechci se řadit mezi tu řadu zdravotnických „oborníků“, kteří možná něco o tom ví, ale nemají ani všechny informace a možná i tu největší erudici, aby něco předvídali.

Jsem ale přesvědčena o tom, že ukázněnost lidí i v době, kdy se striktní opatření rozvolňují, je na místě. Pokud by se lidé chovali zodpovědně a byli nějak přirozeně zdravě opatrní a pokud možno se nechali očkovat, tak si myslím, že žádný velký problém mít nebudeme. Ale je to věštění z křišťálové koule, chování lidí se nedá predikovat.

Vy s manželem jste očkovaní?

Ano. Už oběma dávkami.

Bez potíží?

Myslím, že jsme měli oba, a já asi víc než manžel, takové ty klasické příznaky, které jsou popisovány. To znamená bolesti v místech vpichu několik dní, já jsem měla i zvýšenou teplotu po druhé dávce, a ten jeden den po očkování jsme se necítili dobře, jako když na vás leze chřipka, ten stav, kdy vás bolí celé tělo, nemůžete se pohnout, chtěli byste spát, ale po jednom dni to odeznělo a bylo dobře.

Když jsme u toho zdravotního stavu, tak to není tak dávno, co se váš muž objevili i v Poslanecké sněmovně o berlích. Tuším, že byl po operaci s kolenem. Co se přihodilo?

Přivodil si nějaký nešťastný úraz v zimě, když byla ledovka. Nejdřív to přecházel a přecházel to tak dlouho až si přitížil a musel na operaci. Takže byl operovaný klasickou artroskopií a teď je v takové dlouhé rekonvalescenci, protože samozřejmě nemá čas chodit na rehabilitace, takže si rehabilituje více méně sám. A podle toho to vypadá, myšleno s nadsázkou.

Sportuje?

Sportuje, když může. Teď tedy nesportuje, protože nemůže hrát tenis, který hraje kdykoliv může. Jinak oba rádi plaveme, ale úplně nás to nebaví v bazénu. To je důvod, proč rádi jezdíme k moři, když to jde. To jde teď ale maximálně jednou za rok, v Chorvatsku, kde strašně rádi trávíme takovou odpočinkově sportovní dovolenou. Odepneme se od všech médií, tedy manžel úplně ne, od telefonů, od mailů a čteme knížky, bavíme se s přáteli a plaveme.

A letos už to šlo ta dovolená?

Ještě ne.

A půjde?

Doufáme, že ano.

Zase Jadran?

My jsme opravdu konzervativní rodina. Od doby, co jsme začali jezdit s dětmi na dovolenou. Prvních deset společných let jsme neměli žádnou dovolenou. Já se starala o malé děti a manžel pracoval tak, že si nebral dovolenou. Po 10 letech, co byly děti dobře schopné přesunu, tak jsme začali jezdit do Chorvatska na to stejné místo.

Mluvila jste o tom, že rádi trávíte čas na chalupě na Vysočině. Pracuje Petr Fiala na zahradě? Jezdí třeba se sekačkou?

Na zahradě asi ne tak často, jak bych si představovala. Já jsem ale původně vystudovala střední zahradnickou školu, jsem zahradnice, takže ho tam ani moc nechci pouštět. (smích) Ale je pravda, že poslední roky na zahradu moc rád chodí a hrozně rád ji organizuje, vymýšlí a dotváří. Koupil si dokonce i nějaké nářadí v posledních letech a dost ho to baví.

Čili je i kutil?

Kutil se tomu říct nedá, to určitě ne. Ale je, možná pro někoho překvapivě, manuálně zručný. Kdykoliv je potřeba něco spravit, drobného, většího, to on dokáže. To, že to nedělá, to je jiná věc.

„Tečka“ je opožděná a manipulativní, tvrdí expertka. Zmínila chyby v kampaních u všech stran

Přivrtat také?

Ano. Když jsme dělali rekonstrukci prvního bydlení, tak to bylo z velké části svépomocí a dělali jsme spolu zednické práce, bourali zdi i lepili kachličky, pomáhali elektrikářům zdít po elektrice, takže jsme v tomto celkem zdatní. Jen na to není čas. Manžela baví spíš jiné věci a tak, když zrovna má náladu a baví ho, že chce něco přivrtat nebo opravit, tak to udělá, ale když má pocit, že má jinou práci, tak to dělám já anebo někoho povolám.

Dobře, takže na zahradě i v domácnosti občas pomůže…a jaký je v kuchyni?

V kuchyni není. Lépe řečeno v kuchyni je výborný strávník. Je nadšený chválící manžel, ale na druhou stranu musím říct, že já jsem v kuchyni poměrně nesnášenlivá. Podobně jako na zahradě, to musím upřímně a sebekriticky přiznat, a to mi vyčítají i děti.Když vidí, že jsem v kuchyni, tak se drží raději zpátky. Říkají: „Máma je v kuchyni, tam já nejdu.“ Mám ráda v kuchyni klid a soustředění. Nejsem takový typ, který rád vaří společně s pěti lidmi.

Takže jste taková kuchařka, která má ráda v kuchyni svůj klid, k tomu třeba sklenku vína?

Jsem. Víno tedy máme rádi. Jsme z jižní Moravy a já navíc pocházím z vinařské rodiny. Po obou rodičích ze selských kořenů. Na střední škole, kterou jsem studovala, jsme měli jako jeden z předmětů i vinařství. Máme i spoustu přátel po vesnicích jižních Moravy, k vínu máme blízko.

Sami máte také nějakou vinici?

Ne, to ne.

S manželem jste se potkali v roce 1989 při listopadových událostech. Těsně po té, co se vrátil z vojny. V rozhovoru pro CNN jste uvedla, že jel v mezidobí pracovat do muzea. Co to bylo za práci?

On vystudoval historii na filozofické fakultě v Brně a po studiích šel na rok na vojnu, a když se vrátil z vojny,  v říjnu, stále ještě za socialismu, byl tehdy veden jako nežádoucí politický živel, tak nemohl dostat žádné místo.. Hned po studiích hledal práci, a kam šel, tam ho s jeho politickým profilem odmítali. Až tehdejší ředitel muzea ve Slavkově Jiří Pernes, byl jediný první odvážný, který mu řekl, že je připraven ho přijmout do pracovního poměru, což mu manžel do dnes nemůže v dobrém slova smyslu zapomenout. Byl to jeden z mála lidí, který se v tu chvíli zachoval statečně. Pak se objevil ještě podobný člověk v muzeu v Kroměříži. Už nevím proč, ale manžel se rozhodl, že půjde tam. Každý den odjížděl ráno o půl čtvrté autobusem do Kroměříže a odpoledne v revolučním čase zpět na demonstrace. Pak už se mu trochu otevřely dveře a dostal nabídku na redaktora v Lidové demokracii, takže dělal nějakou dobu i novinařinu.

Po krátké době ho oslovili z filozofické fakulty, kde věděli, že absolvoval kurzy brněnské Podzemní univerzity a že rozumí politologii a chtěli, aby tam s Vladimírem Čermákem založil politologii, která u nás do té doby nebyla (rok 1990 – Vladimír Čermák, Petr Fiala a Antonín Slaný připravují katedru na přijetí prvních studentů. Fiala se v roce 1993 stal vedoucím katedry – pozn. redakce). To byla pro něj úžasná nabídka a výzva v jeho věku. To, že ji využil, vedlo k tomu, čím je dnes.

Proč by měl být, podle vás a jakým by byl Petr Fiala premiérem?

Myslím, že dobrým. Slušným, důvěryhodným, který by dělal věci s rozmyslem a který by si stál za tím, co dělá. Ale jak to bude, o tom rozhodnou voliči.