České lázně jsou naším rodinným stříbrem a pilířem národní identity. Jsou jistě dobré pro očistu ducha, blahodárné pro fyzickou schránku stíhanou únavou, spěchem, neřkuli nemocemi. A při představování lázeňských měst nelze začít jinde než v Karlových Varech. Tady se elegance potkává s hojivou silou země.
A tak vzhůru na kolonádu, pardon, na kolonády, Karlovy Vary jsou jimi proslulé. Měli bychom vědět, že se nevyplatí spěchat, dokonce se to zapovídá. Lázně jsou korzo, společenská událost. Půjdeme proti proudu říčky Teplé, která se v přátelském sevření natěsnala okolo lázeňských domů, kde je všude blízko, a zapomeneme na chvíli na shon a povinnosti. Pořídíme si porcelánové lázeňské pítko – říká se mu zde také koflík, bez kterého by to zkrátka nešlo – a budeme ochutnávat.
Ano, nasaďte rozvážný krok. Karlovy Vary neprozradí svá tajemství těm, kdož jimi splašeně proletí. Kráčejte uvážlivě, vnímejte každý doušek ze svého koflíku jako rituál a dovolte si ten luxus nikam nespěchat. Právě v rozvaze tkví pravé kouzlo lázní, které na vás dýchne i na historických kašnách a pramenných vázách, kde se vyplatí sledovat umělecké detaily. Zpomalit a vnímat genius loci můžete i u slavného Hadího pramene, jehož samotný vývěr je nádherným uměleckým dílem.
Může za to Karlův pes a horké Vřídlo
Podle pověsti zdejší prameny objevil kolem roku 1350 Karel IV., když na lovu jelena jeden ze psů spadl do tůně, z níž tryskala horká voda. Možná se skoro uvařil, když to Otce vlasti zaujalo a usoudil, že voda může zahnat mnohé nemoci. Sám si zde ráchal nohy, léčil dnu a další revmatické trable. Roku 1370 povýšil Karel IV. již existující lázně Vary na město a udělil mu významné svobody a privilegia. A tak už od středověku byly známé v celé Evropě.
Tepajícím srdcem lázní je přitom termální gejzír o teplotě 73 °C, tryskající do výše až 14 metrů – legendární Vřídlo. Jedná se o nejteplejší minerální vodu v České republice a unikát v celé střední Evropě. Karlovarské prameny vyvěrají pohromadě a obejdete je všechny pohodlně během chvíle. Najdeme jich třináct, přičemž Vřídlo vyvěrá ve stejnojmenné Vřídelní kolonádě. Nespálíme si ale dutinu ústní a vybereme si chladnější verze v pěti pramenných vázách uvnitř tohoto moderního brutalistního korza. Třicet stupňů asi zvládneme.
Celkem je ve městě a okolí evidováno více než 80 pramenů termy a jde vlastně o jeden zdroj. Charakteristickým znakem karlovarských vod je nízký obsah železa a zvýšená přítomnost kyseliny křemičité a fluoru. Tvorba takzvaných sintrů, usazenin z vody, se dodnes využívá k výrobě typických karlovarských „zkamenělých“ suvenýrů v podobě růží, váziček a dalších předmětů. Velkou turistickou atrakcí je proto možnost zhlédnutí podzemí Vřídla formou půlhodinové exkurze, kde jsou k vidění pozoruhodné útvary právě z tohoto vysráženého sintru.
Bolavé koupací maratony a extrémní pití
Ovšem až do poloviny 16. století se v karlovarské vodě lidé jen koupali. Věřilo se, že voda pokožkou vyplavuje nemoci. Aplikovaly se dlouhé koupele (10 až 12 hodin po více dní) a to vedlo k bolestivému rozpraskání kůže.
Pitné kúry se zavedly později, ale vyústily v polovině 18. století do dalšího extrému, kdy pacient denně vypil 50 až 70 koflíků vody. Což mu také dobře neudělalo. V Karlových Varech se přitom léčí především onemocnění trávicího ústrojí a poruchy metabolismu, přičemž nedílnou součástí je také léčba pohybového aparátu.
Napít a korzovat, zněla rada lékařů
Lékaři měli už od 18. století klíčovou podmínku aplikace léčivé vody. Musela se pít za chůze. Pohyb měl napomáhat lepšímu vstřebávání minerálů a správnému zažívání, a bylo tak nutné nachodit mezi jednotlivými doušky určité množství kroků. Právě proto dodnes lázeňský host nespěchá, nýbrž se jen plynule loudá. Pozorovat u toho můžete i dechberoucí panorama města – například slavnou lázeňskou serpentinu, která při pohledu z dronu odhaluje dokonalou urbanistickou kompozici údolí.
Později se lázně staly centrem společenského života. Jet do lázní neznamenalo jen léčit se, znamenalo to být viděn. Kolonáda byla korzem, přehlídkovým molem a seznamkou. Lidé zde uzavírali obchody, politické aliance, domlouvali sňatky a drbali.
Ale co dělat, když prší, sněží nebo fouká ostrý vítr? Smetánka nechtěla korzovat pod deštníky. Nad prameny se proto začaly stavět první dřevěné altány a haly, které se postupně rozrostly v dlouhé kryté chodby – kolonády. Primárním účelem bylo poskytnout pacientům suché útočiště pro léčebnou chůzi za každého počasí. Města spolu soupeřila, které bude mít honosnější kolonádu. Ve všech směrech šlo o prestiž. Hrály tu lázeňské orchestry, však také návštěvníci v lázních platili hudební taxy! Mimochodem, zdejší unikátní kulisy si oblíbili i filmaři – natáčela se zde například legendární komedie Vrchní, prchni! a do koloritu města dnes už neodmyslitelně patří i moderní hotel Thermal s ikonickým bazénem, který v prostoru nijak neruší.
Kouzlo kolonád a skrytá tajemství
Každá z karlovarských kolonád má svůj jedinečný styl, který vás přenese do jiných časů.
-
Mlýnská kolonáda z roku 1881 dodává lázním majestát i noblesu. Patří k pěti hlavním kolonádám a je největší na délku – má 132 metrů, její střecha je nesena 124 sloupy s korintským zdobením a najdeme tu pět pramenů. Balustrádovou atiku doplňují alegorie 12 měsíců roku. Připomíná antický chrám a můžeme sem zajít na báječné koncerty.
-
Tržní kolonáda je oproti tomu bohatě vyřezávaná stavba ve švýcarském stylu a zastřešuje 3 prameny: Pramen Karla IV., Dolní zámecký pramen a Tržní pramen. Průčelí tvoří sloupová arkáda. Tržní kolonáda nás vrací na začátek minulého století a člověk zde krásně zpomalí.
-
Sadová kolonáda ve Dvořákových sadech zaujme svým elegantním altánem. Společně s Tržní kolonádou připomínají bílé krajky a provedou vás historií od secese až k art deco, kterou vkusně osvěžují i moderní umělecké instalace v okolním prostoru.
Při toulkách městem můžete narazit i na historické stopy slavných návštěvníků. Nad městem tyčí majestátní pravoslavný kostel svatého Petra a Pavla. Rusové jsou zde totiž vítanými hosty už od časů cara Petra Velikého zkraje 18. století a smetánka z východu si toto město zkrátka zamilovala. Karlovy Vary však skrývají i tajemství, která oko běžného turisty neuvidí – například monumentální reliéf Duch pramenů, obří umělecké dílo, které je dnes už bohužel ukryté v útrobách privátního sanatoria.
Balneologická velmoc
Česko má neuvěřitelné geologické štěstí. Na relativně malém území máme obrovskou rozmanitost přírodních léčivých zdrojů – od horkých minerálních pramenů v Karlových Varech přes studené kyselky v Mariánských Lázních, léčivé plyny a rašeliny až po unikátní radonovou vodu v Jáchymově. To z nás dělá skutečnou balneologickou velmoc, kde se dodnes každoročně s velkou slávou žehná pramenům.
