9°C
Je o vás známo, že máte rád nové technologické trendy, na čem teď ujíždíte?
Mně se líbila zelená střecha, udělali mi ji, i když mám na střeše sklon, dřív se to realizovalo jen na rovných střechách. Čtyřikrát za rok změnila barvu, kvetla a barvila se červeně, zeleně, bíle i žlutě. Je to parádní. Teď se snažím na zahradním domku udělat odvětrávanou fasádu. V budoucnu tu chci přidat fotovoltaiku, abych snížil energetickou náročnost. A i vevnitř se dají řešit věci chytře. Já jsem třeba hledal bojler, a to hybridní, který ohřívá vodu teplem z místnosti, které už jsem musel vyvinout, takže jeho příkon je 220 voltů. To je fakt jako nic.
Svou zručnost prokazujete každý týden v pořadu Libovky Pepy Libického, přesto vaše žena dva roky myla nádobí v koupelně – co to?
Přistěhovali jsme se zpět do domu, kde jsem vyrůstal, a přestavovali jsme patro. Dělal jsem, co bylo důležité, všechno trvalo déle, než si člověk plánoval, potřebovali jsme se někde vyspat, řešilo se, aby vůbec tekla voda. Ale pak konečně přišla ta etapa, kdy došlo na dřez.
Kuchyňské lince jste dopřál netradiční dvířka.
Líbí se mi ten systém závěsných dveří, který se používal u stodol, tak jsem si takové do interiéru vyrobil. A říkal jsem si, že když už máme takové dveře, tak vyrobím malá dvířka ke kuchyňské lince. A osvědčilo se to.
Závěsný systém se vám tak zalíbil, že jste ho použil i na televizi?
Mě baví dřevo jako materiál a televizi ve dřevě jsem nikde neviděl. Pravda, má to chybku, protože to čidlo, které reaguje na přepínání televizních kanálů, jsem nějak pod to dřevo schoval. Takže nepřepneš, musíš se pěkně zvednout, není to televize pro lenochy.
Lednička je také unikát?
To nevím, možná to už dneska někdo vyrábí, je praktické, že na ni jde psát vzkazy. Přišlo mi nesmyslné předělávat novou lednici, tak jsem sehnal nějakou, která spadla z kamionu, tu jsem si opravil, nastříkal jsem dvířka tabulovou barvou a už se na ni dá psát.
Jídelní stůl i konferenční stolek zdobí efektní pryskyřice.
To už se teď taky hodně dělá a mně se to líbí. Ta pryskyřice vlastně spojí materiál, který potřebuješ. A můžeš do toho zalít věci, což mi přijde hodně zajímavé. Třeba když má člověk doma nějaké drobnosti na památku a chce je mít na očích, tak si je vystaví. Na poličce na nich musí utírat prach, ale zalije se to do pryskyřice a je to.
Dědova trubka tu slouží jako světlo?
Děda hrával na zábavách, masopustech, a to když se šlo domů, tak hudební nástroj zůstal často někde ležet nebo opřen, a tak už byl proděravělý. Měl jsem možnost ho vyhodit nebo jen tak někde pověsit na zeď, ale jak je to po dědovi, tak mi přišlo lepší z toho udělat něco, aby to ještě plnilo funkci a abych to měl pořád na očích. Tak z toho je lampa.
Na zahradě máte krásné, teď trošku zelené jezírko…
Jo jo, o to se člověk musí mít čas starat. Prudce se ochladilo, párkrát do toho zasvítilo slunce a už to bylo. Chtěl jsem zasáhnout, ale voda už byla příliš studená. Takže je pozdě. Ale jsou na to odborníci, kteří tu vodu změří a dají ti přesně tu bakterii, která do toho patří. Takže se to zachránit dá.
Vedle jezírka stavíte ten zahradní domek?
Původně jsem tam chtěl letní kuchyni. Ale vždycky se projekt vyvíjí. A jak se to tak začalo dělat, tak se to vlastně rozšířilo na skvělý zahradní domek, ve kterém bude všechno, co člověk potřebuje. Když jsem to viděl, tak jsem si řekl, že tady chci bydlet. Vstanu, půjdu rovnou k jezírku, to je přesně to, co člověk hledá.
