Wakeboard a skateboard se vám v životě ocitly po delším namlouvání, nebo ráznaráz?

Jezdím asi od dvanácti let na snowboardu, takže k těm prknům jsem měla vždycky vztah. Před dvěma lety jsem začala surfovat a od covidu jsem začala wakeovat. Zkusila jsme to jednou, hned si pořídila wake a od té doby jsem na něm každý den. Takže spíš ráznaráz.

Fotogalerie
18 fotografií

V obytném voze, se kterým vyrážíte na dovolené, jste prý zrušila stůl, aby se tam vešel wakeboard.

Ano, říkala jsem si, že ten je důležitější než stůl.

A kde se tedy jí?

No jí se v posteli nebo venku v přírodě.

Vaše doma je po letech opět v Suchdole – návrat ke kořenům?

Vyrostla jsem ulici odsud, vždycky jsem tu chtěla žít. Zkoušela jsem to na Vinohradech, v centru, ale já jsem holka, která si potřebuje dojít koupit čerstvá vajíčka, jít na houby, ale současně být za 15 minut v centru. A to Suchdol nabízí. Mám tu výhled z ložnice na koně, je to tu oáza klidu. Kromě letadel, která tu občas přeletí – a my Suchdoláci už je nevnímáme – je tu absolutní klid. Navíc máma bydlí ve vedlejší ulici a to je moc fajn, když máte s mámou hezký vztah. A ten já mám.

Když byl dům ve fázi plánů, co jste v něm chtěla?

Já jsem chtěla šatnu, ta pro mě byla strašně moc důležitá, ale tu nemám. Nevešla se. Mám šatnu na bundy, ale nemám šatnu na oblečení. Ale zase je to dobře, alespoň ho nemám tolik.

Jaká byla další přání?

Aby byl obývák spojený s kuchyní. To je pro mě fakt důležité. Já ráda vařím a u toho komunikuju s lidmi, hlídám u toho děti, mám je po ruce a představa, že jsem zavřená v nějaké malé kuchyni – tak to bych asi přestala vařit. A krb. Ten jsem taky moc chtěla.

Všude jsou plochy, na kterých se dá sedět, i na parapetech, to byl taky plán?

Moje děti se rády válí, mám tu spoustu míst, kde to jde. Mám tu i jeden gauč navíc, sestavila jsem ho, patřil do úplně jiného pokoje, ale nakonec zůstal v obýváku, takže si i velká návštěva má kam sednout.

Na zahradě stojí vlastně další dům, ale chybí mu zeď...

No, je to takový zahradní domek, který měl být prosklený, ale měla jsem pocit, že už toho skla je tady dost, a také jsem měla strach, aby mi tím nepropadly děti. Tedy zatím to nechávám takto otevřené, ale možná to časem změním. Říkám tomu gypsy house.