7°C
Jaká je tvoje zahrada?
Pro nás je krásná. Všechno, co tvoříme s láskou, se srdcem a pro děti, je krásné. Věřím, že ta zahrada je pro nás domovem. Je praktická, je vytvořena tak, aby tu děti měly vyžití, je tu spousta zeleně, aby tu byl prostor pro jejich výběh. Prostě je naše.
Prý tu máte spoustu ptactva?
Ano, pozorujeme tu sýkorky, špačky, kosy, pěnkavy a někdy i krásně zbarvené stehlíky, dokonce jsme si i koupili knihu o ptácích na zahradě a učíme se je poznávat. Už nám to docela jde.
Chtěla jsi zahradu nikoli užitkovou, ale zážitkovou. Přesto byl místo bazénu původně skleník.
My tu také chtěli něco dokázat vypěstovat. Měli jsme tu kromě ředkviček a rajčátek dokonce i brambory. Ale zjistili jsme, jak oba hodně cestujeme, pracujeme, tak že to trošku šidíme. A já jsem perfekcionistka, takže jsme zvolili cestu toho, co je nám přirozené a vlastní, a předělali to.
Děti mají pod stoletým dubem doslova řádírnu.
Tak mají tam houpačky, trampolínu, ale hlavně trávník na volný pohyb a my tu také pořádáme spoustu akcí, dětských oslav, čarodějnice, na podzim pečení brambor, ježkům stavíme domečky, snažíme se jim všechny tradice předat. Já chci, aby děti byly hodně venku, víme, jaká je doba, technická, elektrická, mobilová. Je důležité uchýlit se do přírody, která nám dává energii. Tedy zahrada, les...
Les byl jedním z důvodů vašeho stěhování, je tu hned vedle, chodíš na houby?
Chodím pořád, ale nikdy nic nenajdu. Chodíme tam ke kouzelné studánce, je tam úžasná voda. Máme tam v pařezu schovaný hrnek, vždycky si tu skvělou vodu dáme.
Manžel vozí z cest kameny, které tu jsou všude.
Když jede autem, přiveze větší, když letí letadlem, vezme alespoň malinký. Je to taková naše rodinná tradice. Třeba když přivezeme kámen z dovolené, tak kdykoli si pak na něj položím ruku, vybaví se mi vzpomínky.
Nejsou tu kytky v truhlících, není čas je zalévat?
Moc není. Ale my máme stejně raději jehličnaté stromy a výsadby podle ročních období. Aby to vykvetlo, kdy má, různě se to zbarvilo. Něčemu se daří, něčemu méně. Každý, kdo má zahradu, tak ví, že je to práce, neustálá, nekončící, neutuchající práce. Ještě tu spousta věcí není dokonalých, ale nám to nevadí.
Je tu sezení, kam se člověk podívá. A když někde nestojí lavička, tak je tam zídka nebo schod…
Podle mě je důležité se na zahradě mít kam posadit a načerpat tu energii. Takže ano, máme tu toho dost. A nestojí to tu tak, aby to bylo jen hezké, ale používá se to. Sedíme, ležíme, skáčeme na tom, je to reálné, autentické.
Říká se, že když postavíš třetí dům, už na něm nejsou chyby, tohle je tvoje třetí zahrada, už je perfektní?
Já jsem už jako malá vyrůstala na zahradě, na které se pěstovalo úplně všechno. Pak jsem ke svému bydlení užívala komunitní zahradu, poté jsme měli domeček s japonskou zahradou a tahle zahrada, myslím, splňuje všechno, co jsem si přála.
