Na své chalupě nedaleko Nového Knína nás uvítala Lucie Benešová s nejmladší dcerou Larou opravdu stylově – s květinami ve vlasech a prostřeným stolem pod pergolou. Dokonce i venkovní krb se kvůli nám rozhořel. „Od té doby, co jsme přímo k pergole probourali z hlavní obytné světnice dveře, jsme tady pořád,“ usmívá se naše hostitelka. „Původně tam bylo malinkaté okno, takže jsem všechno podávala tím okénkem, ale přestalo mě to bavit a rozhodla jsem se, že je třeba udělat dveře. Bylo to dost práce, protože kamenná zeď má půl metru na šířku, ale vyplatilo se. Musím říct, že to byl jeden z nejlepších zásahů, které jsme na chalupě udělali. Pro mě je hodně důležité dostat se snadno ven a být ve spojení s přírodou,“ dodává. O to, sblížit se s přírodou a užívat si venkova, ostatně šlo, už když Lucie před lety chalupu pořizovala. „Koupila jsem ji, když byly Luciánovi dva roky. Žili jsme tehdy v bytě, a tak jsem chtěla, aby se trošku zapojil do venkovského života.“

Nový začátek

Chalupa prý vypadala zachovale, a tak Lucie naivně uvěřila makléřově větě: „Stačí jen vybílit a můžete bydlet.“ Dnes je dávno všechno zrekonstruováno, střecha je vyměněná dokonce podruhé, takže už může Lucie na neslavné začátky vzpomínat s úsměvem.

„Když se tehdy začalo bílit a klepli jsme do fasády, celá odpadla. Pak jsme odkryli shnilé trámy a tak dále a tak dále. Museli jsme tedy začít úplně z gruntu od podlahy. Zůstaly jen kamenné základové zdi.“ Když se však procházíme po chalupě, vypadá to, jako by tu zůstalo zachováno původních prvků mnohem víc. „I trámy, které vidíte na stropě, jsem sem navezla nově, ač jsou přes sto let staré. Koupila jsem si je z domu, který se boural, když byly v Karlíně záplavy. Ani podlaha není původní. Je také stoletá, ale odjinud. Tady zůstaly opravdu jen obvodové zdi a pár kousků nábytku po staré paní, která tu předtím žila.“ Jak tak Lucii posloucháme, je jasné, že ji rekonstrukce a zařizování chalupy opravdu bavily. Ale podílel se prý i manžel Tomáš Matonoha. „S Tomášem jsme se seznámili, když jsem měla chalupu tři roky, to ještě nebyla zdaleka dodělaná. Začal mi s ní pomáhat jak fyzicky, tak finančně, takže je to naše společné dílo. Ale zkrášlovací nápady tu mám hlavně já,“ usmívá se Lucie.

Místo setkávání

Nábytek se nastřádal postupně. Něco je z bazarů a bleších trhů, něco si nechali manželé udělat na míru od truhláře. Ale mají tu i svoje srdeční památeční kousky. „Tomáš tady má skříň po babičce, která se s ním stěhuje od mládí. Já tu mám zase ze staré chalupy v Jizerských horách postele. Je to taková směs, každý si sem dal, co blízkého chtěl,“ ukazuje herečka, jejímž dílem je i originální výzdoba chalupy.

Například podle starožitné malované truhly z plzeňského antiku namalovala obyčejnou lavici z IKEA, kterou tak zachránila před vyhozením. Dalším koníčkem je pak malování ozdobných kachlů. Jeden z nich visí venku v řeckém koutku s modrým nábytkem, který Lucie vlastnoručně barvou moře přelakovala. „Vždycky jsme moc rádi jezdili do Řecka, tak ho teď máme na chalupě,“ směje se.

„Venkovních sezení je tady víc, ale všechna využíváme a ještě bychom užili další. Chalupu máme na to, aby se sem mohli sjíždět rodina a přátelé. Je tady dokonce šestnáct pohodlných lůžek. V tom jsem poslechla kolegyni Nelu Boudovou, která mi radila, abych místy na spaní rozhodně nešetřila. Pro lidi, kteří jsou společenští jako my, je to strašně důležité,“ vysvětluje herečka.

Krása divočiny

Nakonec jdeme obdivovat zahradu. „Původně tady nebylo vůbec nic. Nejtěžší bylo udělat na pozemku rovinu. Kopec jsme museli srovnat už kvůli bazénu. Nejdřív jsem se snažila pěstovat různé květiny, ale zjistila jsem, že lepší je poslouchat přírodu a nechat tu to, co roste okolo. Teď si zahrada žije svým životem a má obrovské kouzlo, přestože je napůl divoká.“ Zeleň však bují nejen kolem chalupy, ale i přímo na ní. A Lucie si zelenou fasádu nemůže vynachválit. „Máme tu popnuté psí víno, takzvaný tříprsťák. Trvalo pět let, než fasáda takhle zarostla. Inspirovala jsem se tehdy Ivou Hüttnerovou, která je velká zahradnice a můj vzor. Někdo říká, že popínavá zeleň škodí fasádě, ale není to pravda – je to dobré, a to jak izolačně, tak nám to starou vlhkou fasádu zpevnilo,“ dodává Lucie na závěr s tím, že právě vlhkost je poslední věcí, která se bude muset v nejbližší době na chalupě řešit. „Je nutné odkopat půl baráku ze zadní strany a odizolovat ho, ale vůbec se nám do toho nechce, protože víme, co je to za práci. Bohužel je to potřeba, takhle jsme jednou za dva roky vyplaveni vodou z okolních kopců.“

Článek vyšel v časopisu BLESK Bydlení, ve kterém najdete mnoho inspirace. Pořídit si ho můžete přímo ZDE i formou předplatného a získat krásný dárek.

Autor: archiv

Zahradník Pavel bloguje o proměně staré vily a její krásné zahrady

Zahrada Ivy Hüttnerové: Manžel už ví, že největší radost mi udělá obrovský balvan!