14°C
Vypadá to tu jako v Řecku.
Trošku to tu tak je, máme i modrobílou markýzu, když ji vysuneme, vypadáme jako řecká cukrárna. Ta modrobílá je taková čistá, evokuje to léto a moře. I v zimě nás to nabíjí. Vymyslel to můj partner Ivan, ten domeček měl takovou jednoduchou fasádu, tak tam přidal ty okenice, které se našly, nechal dodělat ještě pár modrých a myslím je to takový dobrý fór.
Co jste tu před 16 lety chtěla mít a co z vašich představ se realizovalo?
To je takový můj velký dluh. Jak žiju v divadle a na natáčeních, tak nejsem úplně typická hospodyňka. Je to moje minus, snažím se teď, co jsem mámou, třeba jsem vám upekla štrúdl. Snažím se. Takže to přebudovávací kolo bylo spíš Ivanovo a já jsem říkala: "Vždyť už je to dobrý..." Miluju design, zajímá mě to, ale mám pocit, že na to musím mít odborníka, který mi poradí. A co bych chtěla? Větší prostor pro děti, aby měly vlastní pokojíčky, skleník bych také chtěla.
Jste vášnivá pěstitelka?
No, to patří do toho balíčku hospodyňky. Říká se o mě v rodině, že jsem vrah květin, ale pracuju na sobě, komplexně. Moje babička Františka se dožila téměř 103 let, tak já mám ten rádius delší. Ještě mám čas. Věnovala jsem se umění, to teď možná odsunu a přijdou na řadu ty papriky.
Takže skleník s přístupem z domu?
To by bylo skvělé. Mně připadá praktické v této době si pěstovat nějaké jídlo, protože nevíme, co se na nás žene. A mít místo, kde něco vyroste i v zimě, by bylo fajn. Já si to tu vůbec umím představit celé nově, jako zbourat a znovu postavit. Nebo přistavět a dát tomu malý facelift nebo si postavit úplně jinde.
Ono by se vám nechtělo... Máte novou pracovnu, z garáže hernu pro děti, výplety v zábradlí…
To byl rychlý nápad, nechtěli jsme to řešit napořád. My jsme z toho schodiště vyndali dřevěné sloupky, vznikly velké díry, tak se to vypletlo provazem, aby děti nepropadly. Tady se řeší vždycky nápad a je to prozatímní. A my máme tu vizi, abychom si vytvořili domov, který nebude prozatímní, kde bude všechno na míru, krásné, vymyšlené. Takže máme cíl. Ten by byl.
V obýváku stojí piano, hrajete?
Vedeme dceru k hudbě, to piano jsme si pronajali, to je bezvadná služba, pronájem nástrojů. Já jsem kdysi hrávala, na konzervatoři jsme měli dva roky klavíru. Líbí se mi mít ten nástroj doma, je to kromě jiného krásný kus nábytku. Zatím se sice hudebně nerozvíjím, do 103 let mám ještě čas. Ale na Vánoce koledy zahraju.
Vedle něj je zlatá skříň.
Tam byla díra. Obýváček je malinký, dali jsme tedy televizi výš, do rohu, a z ní visely ty dráty, ošklivé to bylo. Tak jsme pod to chtěli dát skříň, a to z týku, který se k ničemu nehodí, ale je to krásný kus dřeva. Několikrát se předělávala, protože ten roh je křivý. Chtěli jsme tam zlatou fólii ve skle. Krásně to kryje krabičky, internety a všechny ošklivé dráty.
Na toaletě máte galerii a Sixtinskou kapli, to jen tak někdo nemá.
Ano, jste v domácnosti, která má svůj humor. Postupně jsme tam přidávali na zdi obrázky, nakonec si to řeklo i o obraz na strop. Vznikl z toho docela veselý prostor.
Letos prý nejedete na dovolenou.
Milujeme Chorvatsko, ale letos Ivan vymyslel, že bazén volně stojící na trávníku zkrášlí dřevěným molem, ve kterém budou květníky a poličky, a tam si budeme užívat léto. Takže to bude tak krásné, že kam bychom jezdili...
