Jak se člověk dostane z moravské Strážnice na Malou Stranu, pod fíky?
Jak to tak bývá, čirou náhodou. Prošla jsem spoustu bytů, až jsem využila nabídky švagra k pronájmu. Má to tu zahrádku, skvělou koupelnu, kde si tak medituju a přemýšlím o životě. Je tu všechno, co potřebuju ke svému životu. Moc ráda se sem z práce vracím, je tu klid pohoda. Je to taková moje svatyně, kam se schovám.
Pne se tu víno, to by člověk úplně nečekal.
Ten dvorek je nádherný. Je to na Praze 1, ale se spoustou zeleně, má to tu ducha a s tím vínem se tu cítím fakt jak na Moravě u nás v Hroznové Lhotě.
Co sousedé?
Přes dvorek chodí sousedé nahoru dolů, ale ten dvorek je více méně pro mě. Mám tu dole jen jedny sousedy, oni to ale využívají jako chatu, takže když tu jsou, dáme si spolu slivovičku. A když ne, dělám tu grilovačky pro přátele a můj pes Woody to tu má pro sebe.
Pojďme vejít – chodbička nás dovede do koupelny, tam je obnažená původní skála.
Ano, zadní stěna je vytesaná do původní skály, má to svoje kouzlo, že se člověk nedívá do bílé zdi, ale do přírodní skály. Venku ta zeleň, hezky se to prolíná. V celém bytě je to staro - moderní. Já nejsem člověk, který by design nějak uměl řešit, ale miluju ho.
A jak se v bytě vzaly všechny ty krásné věci?
Mám super švagra a super bráchu, kteří to umí, takže když potřebuju něco vytunit, tak oni to nastaví a já už to pak jen udržuju, aby to tak bylo. Oni mi pomohli s tou rekonstrukcí a udělali to tak krásné, jak to je. Já si radši nechám poradit a mám i spoustu kreativních přátel. To, v čem bydlím, je výsledek jejich nápadů.
V hlavním prostoru je sezení i ležení dohromady.
No já tam mám v jednom prostoru všechno, může se to zdát nepraktické, ale já se tam cítím komfortně, bezpečně. Vidím do každého koutu svého bytu. A naučila jsem se ustýlat postel. Aby byl pořád pořádek.
U postele jsou speciální lampičky, zavěšené ovšem od stropu.
To vymysleli taky kluci, je to super. Tvoří to hezké přítmí, světlo se dá upravit, aby bylo víc či méně silné, dělá to skvělou atmosféru. Dolaďuji jí svíčkami, tvořím nasvícená zákoutí.
Kuchyňka je poměrně malinká, stačí na vaření, pečení, smažení?
Jasně. Já jsem docela hospodyňka po mámě, možná i tím, že jsem z Moravy, tak já hrozně ráda hostím lidi. Miluju vaření. Peču, vařím, smažím, když někdo přijde, tak já prostě jedu. Přes týden, když jsem tu sama, tak moc ne, věčně držím nějakou dietu a řeším to na rychlovku. O to radši, když někdo přijde, dělám třeba divočáky, protože brácha je myslivec a dodá masíčko.
Více o bydlení Veroniky Petruchové se také dočtete v aktuálním srpnovém vydání časopisu Blesk Bydlení. Zakoupíte ho v každé trafice, nebo si ho můžete objednat z pohodlí vašeho domova v našem iKiosku. Poštovné je zdarma!
