Rodák z Prahy Jan Souček byl pro umění předurčený, ačkoliv cesta k jeho vrcholným obrazům nebyla rovná jako přímka, nýbrž esovitá, místy křivolaká. „Jako vyučený sklář z Nového Boru (1955–1957) se stal v šestnácti letech žákem střední uměleckoprůmyslové školy v Železném Brodě jeho profesorem Stanislav Libenský,“ zmiňuje v Součkově monografii Jan Marius Tomeš.

Od skla k filmu

Už tenkrát podle Tomeše s oblibou brával Souček štětec do ruky a maloval. Vybíral si na 60. léta poměrně odvážné a originální motivy – třeba ostrůvky města uprostřed zdánlivě apokalyptické krajiny. Nezřídka se vyskytovaly i typické šedé stavby sídlišť, která právě koncem 60. let začaly růst nejen v Praze, ale vlastně po celé republice.

V roce 1969 Souček absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. „Nevyšel však z ateliéru sklářského, ani ze žádné ze tří grafických speciálek, ani ze třídy monumentální malby,“ udivuje Tomeše. „Studoval a absolvoval v ateliéru kresleného filmu. Studia ukončil tehdy osmadvacetiletý umělec krátkometrážním filmem Stvoření světa.“

Od filmu k malbě

Film vzbudil senzaci nejen v Československu, ale i za hranicemi. Souček byl rázem považovaný za vycházející hvězdu českého animovaného filmu. „Toto všechno však nevyčerpávalo jeho tvůrčí zájmy. Stále maloval, leptal a ryl,“ podotýká Tomeš. „Na sklonku šedesátých let si vysnil první ze svých klíčových obrazů: z ptačí perspektivy spatřené nádherné město, postavené před staletími v jícnu sopky, hlavní město sopečné civilizace.“

„Toto nevelké plátno už tehdy napovědělo jeho zájmy archeologické a historické; mimo ně pak vzácný dar: básnivé prociťování zvolených námětů,“ pokračuje Tomeš. Záhy vznikaly obrazy, které byly na rozhraní science-fiction a fantasy žánrů, přitom byly namalovány s precizností „holandských a vlámských mistrů šestnáctého a sedmnáctého století,“ zmiňuje Tomeš, že Součkovy obrazy jsou svým vznikem často mylně kladeny právě do období novověku, čímž bývá ztotožňován se starými mistry. Svým stylem zároveň bývá zmiňován i coby solitérní úkaz imaginativního realismu.

Jak už bylo řečeno, nejčastějšími motivy Součkových obrazů jsou města, stavby, civilizace, a to na v neobyčejném prostředí. Ve skalistých horách, mezi sopkami, na těle kamenného obra. Obraz Ideální civilizace z roku 1984 zase znázorňoval idylicky uspořádané starobylé město vyvedené do kruhového půdorysu, které v přesném středu protíná řeka. A opodál města v pozadí se tyčí moderní elektrárna. Obdobně je to i s jeho leptem Zatmění z roku 1980, kdy se v pozadí na pomyslné akropoli tyčí stavby prastaré civilizace, zatímco celý výhled v popředí vyplňuje kontrast bachratých paneláků.

»Obludná« Praha?

Byť mnohé Součkovy obrazy vypovídají spíše o inspiraci antikou, potažmo středověkem, nalezneme v nich i takový, který bývá kladen do souvislostí s Prahou. Jde o grafický cyklus Mrtvý pastýř z roku 1986. „Na svazích za městem poslední skupiny a shluky stromů, poslední háje, podobající se sešikovaným vojskům na starých rytinách bitev,“ popisuje Tomeš.

Obludná civilizace, pohlcující svými odpadky zahrady vil a rozpadající se zídky parků. Oblaka plynoucí nade vším (…) jsou jedovaté páry a dýmy z přízračné rafinérie nepostihnutelného účelu – silou vzpomínky se nad závratnými pilíř mostu přes Nuselské údolí zvedají historické architektury Karlova a chrámu vyšehradské kapituly.“

Video
Video se připravuje ...

Hradby vyšehradského opevnění jsou protkané chodbami - tzv. kasematy. Do těch méně známějších jsme se za asistence ředitele Národní kulturní památky Vyšehrad Petra Kučery vypravili. David Zima

Nejednalo se o jediný obraz malíře, který dlouhá léta žil a tvořil v Karlově ulici, který by byl spjat s Prahou. V roce 1997 namaloval rozměrný Mýtický Vyšehrad, který svým futuristickým ztvárněním působí jako z jiného světa. Podobně jako lept, nazvaný výstižně a prostě – Praha, či litografie pojmenovaná Sen o Praze.

Mezinárodní uznání

Součkovy obrazy jsou dodnes zastoupeny v mnoha soukromých i veřejných sbírkách – například v Národní galerii, v Galerii hl. m. Prahy či v Galerii Výtvarného umění v Roudnici nad Labem. Některé jeho obrazy se při aukcích dodnes prodávají i za desetitisíce korun. Dostupnější (i cenově) jsou však jeho grafiky.

Od 70. let Souček uskutečnil řadu samostatných výstav – v Praze, v Západním Německu, ve Švýcarsku, v Jugoslávii nebo Bulharsku. Po Sametové revoluci se mu více otevřel i západní svět – Francie, Amerika. Když 3. května 2008 na následky vážné nemoci v Praze zemřel, jeho obrazy na krátký čas vyzdobily výstavní prostory Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v rámci výstavy Jan Souček: Pocta umělci in memoriam.
Fotogalerie
13 fotografií