Ohromnými lány si ničíme přírodu, hospodařit ale jde líp: Experti prozradili jak

Souhrnná odpověď, jak se z této situace vymanit, zní diverzita. Musíme se zbavit ohromných monokulturních lánů, postrádajících stromy a tůně, které přispívají tak akorát k tomu, že země vysychá a zvířecí druhy umírají, protože jim mizí přirozené prostředí. Zatímco velké podniky k tomuto názoru teprve musí dospět, spousta drobných sedláků to již pochopila a hospodaří tak, jak bylo zvykem dříve – s úctou k životnímu prostředí.

Tyto sedláky každoročně oceňuje za jejich přístup Asociace soukromého zemědělství. Na jejich příkladu ukazuje, že když hospodář přistupuje ke svému pozemku se „selským rozumem“, vzniká tzv. win-win situace pro všechny. Letos v rámci ocenění Pestrá krajina vyzdvihla například Ofčí statek Brníčko, jejímuž majiteli se daří pomocí koncepce vznikající tůně, mokřadů a řadové soustavy tůněk efektivně zadržovat vodu v krajině.

Kvóty na české potraviny: Jídlo skokově zdraží, hrozí černý trh, varuje Prouza

Rodinná farma Placandů zase zúrodňuje půdu vyséváním meziplodin a zatravňováním pozemků, na kterých chová skot. Protierozní pásy vytváří Statek Novotinky, vysazuje také stromořadí dlouhověkých stromů. Levandulový statek Bezděkov pro změnu mezi levandulemi nechává plochy s druhově bohatými porosty, které spásají stáda ovcí.

Tůň pomůže a navíc vypadá hezky

Je to jen drobný příklad toho, co lze dělat. Jsou to ovšem přesně ta opatření, která experti vyzdvihují. „Česká republika je v tomto unikátní, bohužel ne v pozitivním slova smyslu,“ kritizuje ještě stále přetrvávající trend velkých polí proděkanka České zemědělské univerzity v Praze Kateřina Černý Pixová. Podle ní lze krajinu zlepšit pomocí série drobných kroků, některé jsou mnohdy tak prosté, jako vysadit stromy. „I takto malé prvky pomáhají vytvářet mikroklima,“ uvedla na konferenci Pestrá krajina.

Dále zmiňuje různé druhy stromořadí, remízky, meze či biokoridory, které mohou přispět k zachování ekologické funkce krajiny. Podporuje také zatravněné plochy, kvetoucí louky – hlavně žádné monokultury.

Celé jedno velké téma jsou pak prvky, které mohou pomoci k zadržování vody. Jde o různé příkopy nebo soustavu příkopů. „Co z naší krajiny v posledních letech vymizelo, jsou drobné vodní toky (…) ale to už je náročnější na realizaci,“ popisuje Černý Pixová. A nevynechává tůně, ty si podle ní může udělat úplně každý, navíc v krajině vypadají hezky. Smysl mají i rybníky, které je třeba vrátit.

Z napadení kůrovcem se budou lesy v Česku zotavovat dalších pět let, míní Toman

Mimořádné významné jsou mokřady, které sice také dříve vymizely, ale nyní se postupně vrací. Podle odbornice fungují jako houby, když zaprší, dokážou vodu kumulovat a když je sucho, tak jí krajině dodávat. Navíc ji filtrují.

Základem všeho je však zmenšit velikost půdních bloků a střídat plodiny. „Ideální jsou chytrá řešení, a ta řešení jsou většinou multifunkční,“ podotýká odbornice.

Budoucnost zemědělství? Dost možná agrolesnictví

Stromy zmiňuje i Radim Kotrba, jenž přednáší na ČZU a působí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby. Upozornil na trend agrolesnictví, což je podle něj cesta, kterou se zemědělci mohou vydat. Agrolesnictví ve své podstatě kombinuje pěstování plodin s pěstováním dřevin, přeneseně máte na poli úrodu třeba obilí a zároveň ovocné stromy. A nemusí to být jen plodiny, funguje i kombinace stromů a travnaté plochy, kde se pase dobytek.

Že to nezní jako žádná velká revoluce? Skutečně nejde o nový princip, takto se běžně hospodařilo v minulých stoletích a dodnes se tak děje v místech světa, která obvykle hodnotíme jako méně rozvinutá. V Česku agrolesnictví upadlo začátkem 20. století z důvodu využívání velké zemědělské techniky, protože když máte na poli hodně stromů, těžko se mezi nimi kličkuje s kombajny a dalšími stroji.

Češi si loni rekordně „nacpali pupek“. Snědli víc rýže, masa i sýrů, chleba si dali méně

Přitom dřeviny plní funkce, které jsou velmi atraktivní. „Produkčně to může být levnější,“ vzkázal sedlákům Kotrba s tím, že jejich hospodaření díky agrolesnictví může být méně zatížené externími vlivy, které jsou tradičně nákladné. Stromy totiž mají schopnost zadržovat vodu, chrání proti erozi i větru. Poskytují stín a dokážou vázat uhlík v půdě, který se pak nedostává do atmosféry a nezhoršuje klimatické změny. Není díky nim také třeba používat tolik chemie. „Fungují jako vyrovnávač extrémů,“ shrnuje Kotrba.

Expert je přesvědčen, že pokud má být planeta schopna uživit svůj neustále vrůstající počet obyvatel, tak se musí přejít na agrolesnictví. Už jen kvůli tomu, že stále více ploch mizí kvůli výstavbě a půda v režimu intenzivního zemědělství nemá takovou produktivitu. Díky stromům se zvýší a pro lidi (ale i zvířata) se vypěstuje více potravin. Přiznává však, že přechod na staronový princip bude pro aktuální převládající průmyslový způsob hospodaření komplikovaný.

S podporou agrolesnictví počítá společná zemědělská politika Evropské unie, které letos začalo nové finanční období a která si stanovila vysoké ekologické cíle. Aktuálně však běží dvouleté přechodné období, reálně nová pravidla nezačnou platit před rokem 2023.