14°C
Dostálová o krizi bydlení: Češi mají víc bydlet v nájmu a Praha musí vyrůst do vzduchu
Větší ochotu stěhovat se do nájmu a také za prací by u Čechů ráda viděla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO). Uvedla to v rozhovoru pro Blesk Zprávy, kde připomněla, že 70 procent vlastnického bydlení v Česku je v Evropské unii unikátem. Ministryně ale uznává, že zájemci o nájem se nemají kam přestěhovat, což by měl změnit připravovaný zákon o dostupném bydlení. Dostálová zároveň upozornila na roztříštěnost systému, ve kterém starostové obcí, kteří za dostupné bydlení zodpovídají, leští až moc klik.
Jak vidíte současnou situaci s bydlením?
Teď už ji nevidím tak kriticky, protože za poslední roky vnímáme nárůst bytů o 18 procent. Hlavní problém spatřuji v tom, že se byty v minulosti předaly obcím a ty je prodaly. Více jak 600 tisíc bytů tak zmizelo v privatizaci. Teď se dostáváme do stejného problému. Chybí hlavně obecní a nájemní byty.
Je řešením „naučit“ lidi bydlet v nájemním bydlení?
ČR má obrovský fenomén. V rámci EU máme jeden z největších podílů vlastnického bydlení, skoro 70 procent, což je skutečně velké číslo. Na druhou stranu levné hypotéky posilují právě vlastnické bydlení, a to potřebujeme změnit.
Nestěhujeme se rádi. Přitom je běžné, že lidé migrují za prací, ale Češi by nejraději přešli v „bačkůrkách“ ulici a byli v práci. Ve velkých městech není správnou cestou rozprodat byty do soukromých rukou.
A co chcete tedy dělat?
Řešení vidím v nájemním bydlení. Tím, jak se zprivatizovaly bytové fondy, se znovu snažíme zahájit výstavbu. Otevřeli jsme program Výstavba, tedy program i k dostupnému a sociálnímu bydlení. Pojem sociální bydlení však nemám moc ráda, protože jde i o seniory nebo maminky samoživitelky, kteří pouze nestačí na tržní ceny bydlení.
Jak máte v plánu Čechy přesvědčit, aby změnili svůj styl života?
Takovou věc nezměníte za dva až tři roky. Měli bychom myslet na to, že jsme malou zemí, kde je dojíždění téměř nulové.
U nás lidé často řeší, jak daleko to mají do práce, kolik času stráví na cestě do a ze zaměstnání. Pak samozřejmě řeší, kde tam budou bydlet. Vše se musí budovat postupně, aby nájemní bydlení bylo a stalo se významnou formou bydlení, což bude trvat v horizontu několika let. Spíše se budeme snažit vyvíjet nátlak na to, aby mobilita a cesta do práce byla jednoduší. Určitě se bude investovat do infrastruktury.
Chtěla bych také upozornit, že došlo k útlumu výstavby. Musíme proto zrychlit stavební řízení, aby i investoři byli schopni bydlení postavit. Dneska totiž není nic zvláštního, když stavební povolení dostanete za pět až osm let.
„Chystám zákon o dostupném bydlení“
Mluvila jste o novém zákonu, co klíčového podle vás přinese?
Jedná se o zákon o dostupném bydlení, což bude určitá forma legislativního věšáku, protože jsou určité věci, které nikde nejsou právně upraveny. Zákon bude sloužit k tomu, aby se zakotvily a pojmenovaly věci, které v systému nejsou. Třeba definice sociálně vyloučených lokalit, družstevního bydleni nebo sociální nájemné v legislativě nejsou, a to se musí změnit. Zákon bychom chtěli do legislativního procesu poslat koncem roku 2020, účinnosti by měl pak nabývat postupně během roku 2021/2022.
Nemohu ale vykopnout zákon, když nemám aktualizované podklady, nastavenou koncepci a pojmenované všechny problémy. Potřebuji mít zmapovaná bílá místa, což očekávám od připravované Koncepce bydlení 2030. Také obce musí být připraveny se svými projekty, aby mohly stavět a čerpat dotace.
Komu by zákon nejvíce pomohl? Respektive kdo hlásí největší problém ohledně bydlení?
Problém většinou nehlásí menší města, velké problémy hlásí naopak velká města, tam je to několik spojených nádob. Zrovna Praha a Brno nemají schválený nový územní plán – i kdybychom měli hodně peněz, tak není kde stavět – nejsou pozemky. Problém vidíme i u vysokoškolských kampusů a kolejí - jen Praha má 120 tisíc studentů, takže potom žije i pět studentů v jednom bytě, přitom by měli mít svůj kampus. Studenti tvoří velkou část zájemců o nájemní byty.
A mají města kde stavět, nebo jim jen chybí ty plány?
Opakuji, že je to systém spojených nádob, nelze tahat kočičku za jeden ocas. A těch kočiček nám tu běhá víc. Nemají opravdu kde stavět, takže se musí uvolnit pozemky pro bytovou výstavbu. Třeba Praha se musí opravdu zamyslet nad zónami, kde půjde nová výstavba či kde půjde tzv. „do vzduchu“. Tyto věci si musí vyřešit velká města sama a my musíme začít řešit a především zrychlit stavební řízení.
Řešíme proto rekodifikaci stavebního práva. Vezměte si, že jenom Praha má 22 stavebních úřadů! V tomto směru nám Praha může jít naproti a vytvořit jeden úřad. Musí být pro nás partner a musíme dokázat to, aby každý investor – včetně obyčejného člověka – měl jistotu, že nejdéle do roka získá stavební povolení, pokud bude projekt v pořádku.
Nebylo by levnější domy rekonstruovat?
Samozřejmě, že by bylo levnější, ale tím nerozšíříte počet bytů. Při rekonstrukci se bavíme o kvalitě v bydlení. Máme dotační programy na výtahy i veřejná prostranství, ale u rozšíření musí mít města pozemky nebo, jak jsem se již zmínila, jít tzv. „do vzduchu“. K tomu je potřeba zrychlit legislativu.
„Nájem zastropujeme, obchod s chudobou kvete“
Pokud tu nová výstavba bude, budou na to lidé ale vůbec mít? Krize se totiž týká i cen nájemného.
Tady sice vedeme polemiku, ale už nyní existuje patnáctero pro boj s chudobou. Víme, že obecní nájemné je levnější. Nyní ale potřebujeme vyřešit sociální dávky. Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo cenové mapy, kde je okruh tržního nájemného a obecního nájemné. Z toho jsme stanovili hodnotové ukazatele, kde by se mělo nájemné pohybovat.
Vedle toho jsou sociální byty, pro ty příjmově slabé a tam samozřejmě potřebujeme, aby je měla obec, která bude nájemné ve svých bytech upravovat podle hodnotových map nájemného. Velice by pomohlo, kdyby se to zastropovalo a byznys s chudobou by se rozpustil. Nyní sociálně nejslabším lidem dají vlastníci přemrštěné nájemné, které si díky dávkám mohou dovolit, čemuž by měly právě hodnotové mapy a snížení cen nájemného zamezit.
Nebudou vlastníci bytů „řvát“, že jim zasahuje stát do jejich práva?
Ale my se o ty lidi musíme starat. Takže ano, ale nemají pak přece důvod byty neprojímat dál, jen nebudou moci dělat tyhle věci na úkor státu. Je potřeba vyrovnat trh, začali jsme zhruba před rokem, ale představa, že bude do 14 dnů všechno vyřízeno, je chybná. Nyní jsme podpořili 5000 bytů, postupem času doháníme dluh toho, že obce prodaly 600 tisíc bytů a stát je před tento problém postaven.
Jak dlouho by to tedy mohlo trvat?
Nyní jsme nalili do Státního fondu peníze, ale poptávka je věc druhá. Uvidíme, jak obce budou žádat. Program výstavba jsme otevřeli v květnu a k dnešku je vyčerpáno jen 100 milionů.
Musím ale také říci, že se teď v létě zastupitelstva moc nescházela. Čekáme tedy na obce, stát je rozpočtově připravený. Naším úkolem je teď zrychlit výstavbu a přimět obce, aby se k dostupnému a sociálnímu bydlení postavily čelem. Stát je tu pak od toho, aby finančně pomohl.
Co dělat dnes, když to bude tak dlouho trvat? Co má dělat senior, když mu nájem ukrojí i 100 procent z penze?
Tohle řešíme především s ministerstvem práce a sociálních věcí. Všude ve světě je dávkový systém. Ti, co dnes bydlí v pronajatém bytě, zůstat za pomoci dávky na bydlení. Otázkou je, jak vysoká dávka by to měla být. Musíme jít ruku v ruce s nabídkou dostupného bydlení a poptávkou, tedy, že obec těmto občanům nabídne byt. Je ale potřeba nastavit dávky tak, aby vše bylo férové a v pořádku. Nejlepší by proto bylo, aby je nastavovaly obce. Ty nejlépe vědí, jak se ceny v jejich oblasti pohybují. S ministryní Maláčovou hledáme kompromis.
Funguje to tak i dnes?
Ano, ale musí se to zredukovat. Jsou lokality, kde to nefunguje.
Umějí starostové s dotacemi pracovat? Žádají například o pomoc s pochopením?
Děláme spoustu seminářů, snažím se nastavit ministerstvo pro místní rozvoj jako styčný bod pro starosty a starostky. Děláme, co můžeme, abychom jim pomohli, a oni to pozitivně kvitují. Nyní je systém hodně rozkouskovaný, starostové leští zbytečně moc klik.
Zemědělec půjde za Tomanem (ministr zemědělství pozn.red.), průmyslníci mají své MPO, ale proč starostové nemůžou řešit všechno jenom s jednou Dostálovou? Je to pro ně důležité. Nyní jsme jim přenastavili dotační programy tzv. na míru a hojně se z nich čerpá. Pravidelně pak o víkendech zvedám telefony, abych jim poradila - a to včetně sociálních témat i infrastruktury.
Nesetkáváte se s argumentem, že vláda hasí, až když už hoří?
Ono to tak není, od roku 2014 zaznamenáváme zvyšování počtů bytu. Dříve ale měly levné hypotéky vliv na státní podpory, které pak neměly potřebný efekt. Podpořili jsme bydlení mladých a řešíme vylidňování venkova. Mladí lidé mohou čerpat dotace v částce až dva miliony korun na rodinné domy, ale musí si položit otázku, jestli a priori chtějí či nechtějí zůstat v Praze. A jak už jsem říkala, velká města musí řešit nájemní, popř. družstevní bydleni.
Co se teď nabízí jako akutní řešení?
Deprivatizace by řešením nebyla. Je potřeba spojit síly s městy a obcemi v oblasti nájemního a družstevního bydleni. A ruku v ruce musíme rozvíjet infrastrukturu, takže lidé budou mít snazší dojíždění do svého zaměstnání, pokud zvolí bydleni i v jiných lokalitách, než je třeba Praha.
Když budu bydlet celý život v podnájmu a já nebudu v důchodu mít na podnájem tak ona bude první která řekne, že jsem si měla koupit byt a ne bydlet v podnájmu!Je to normální koza!