14°C
Hrobníci už nejsou opilí vágusové, říká Jiří. Jámu plnou kostí kope i 18 hodin
Práci hrobníka vzal Jiří Kolka před šesti lety s tím, že půjde jen o několikaměsíční brigádu. Nakonec si ale povolání oblíbil a hroby kope dodnes. „Bál jsem se na začátku kolegů jako opilých vágusů,“ svěřil se Blesk Zprávám. Někdejší realita je podle něj ale už ta tam. Hrobník totiž musí zapadat do pietního místa, jakým je hřbitov, i svým vystupováním. Práce je dřina, zemí se musí člověk často prokousávat i sbíječkou. Jeden hrob kope v průměru zhruba osm hodin, v tvrdé půdě ale i o deset hodin víc. Často se musí přehrabovat i starými kostmi.
Jiří se rozloučil s dřívějším povoláním kominíka a už šest let kope hroby a stará se o Olšanské hřbitovy v Praze.
„Bál jsem se nových kolegů, kteří zapadali do stereotypu hrobníka jako opilého váguse. Ono to v tu dobu tak opravdu bylo, dneska se ale musí umět hrobař chovat, aby zapadal do pietního místa, jakým je hřbitov,“ řekl Blesk Zprávám.
Práce hrobníka si podle Jiřího Kolky stále nese negativní stigma a lidé se o pozici moc nehlásí. „Stále trvá podstav a v sezoně se nestíhá. Každý den se o hřbitov starají i tři hrobníci a jsou tam opravdu celý den,“ zmínil muž.
Povolání totiž není jen o kopání a zahrabávání hrobů. Náplní práce je také exhumace hrobek, ukládání ostatků a uren, starost o okolí hřbitova a drobné opravy.
Cvičné hřbitovy a řečnické kurzy z peněz EU
Hrobníka může podle Jiřího dělat téměř každý zájemce, který má silné ruce a slušné vystupování. „Kvalifikace nutná není, ale existují řečnické kurzy, které zaštiťuje Evropská unie. Provozují takové cvičné hřbitovy,“ přiblížil Jiří.
Hrobník se musí umět chovat především proto, že se dostává do kontaktu s pozůstalými. „Veřejnost si nás často plete s pohřební službou, my se ale nestaráme o tělo jako takové, pouze uložíme ostatky podle daného přání pozůstalého či zemřelého,“ řekl Jiří, který sám často chodí po hřbitově v obleku. Pozůstalí by totiž podle něj rozhodně neměli vidět otrhaného člověka s lopatou, který jen čeká na to, až zahází díru nebo vrátí zpátky náhrobní desku.
Jílovité podloží prodlužuje dobu kopání hrobu
Kopání hrobů je fyzicky dost náročné. „Vždycky záleží na druhu zeminy v dané lokalitě, ta o náročnosti rozhoduje mnohem víc než roční období. Například na Olšanských hřbitovech je jílovité podloží a kopání zde může trvat 12 i 18 hodin. Kolegům na jiných pražských hřbitovech pak trvá vykopání hrobu obvykle 8 hodin,“ vysvětlila pro Blesk Zprávy Oldřiška Dvořáčková ze Správy pražských hřbitovů.
Výkopy se většinou připravují den až dva předem. Také v případě pohřbů do podzemních hrobek není možné nechat vše na poslední chvíli. „Hlavně u podzemních hrobek hodně záleží na typu a stavu hrobového zařízení. Na hrobu pak může být krycí deska, pomník či jen kříž, to vše jsou faktory, které rozhodují o délce a náročnosti přípravy před samotným pohřbem,“ zmínila Dvořáčková.
Pomoc bagru je jen výjimečná
I když by někdy mohla těžkou práci ulehčit technika, například k užití bagrů se přistupuje opravdu minimálně. „Jsou hřbitovy, kde lze použít bagr, ale to není hezké na pohled a už vůbec to není pietní. Spíše se tak volí kopání ručně. U nás na Olšanech se kope jenom ručně, ale kvůli jílovitému a kamenitému povrchu je to občas na sbíječku,“ prozradil hrobník Jiří.
Během samotného kopání pak hrobník často narazí na problémy, třeba na funkční plynovou přípojku nebo bývalého nájemníka daného místa. „Nezažil jsem případ, kdy by v hrobě nebyly kosti. V Praze prostě nejsou kapacity, takže se ty hroby recyklují,“ uvedl. Dražba hrobů pak nastává ve chvíli, kdy skončí nájemné hrobu a o místo už neprojeví nikdo zájem.
„Vždy je zapotřebí uchovat takzvanou tlecí dobu, která je určena na deset let. Za desetiletý pronájem se pak platí v Praze asi 8000 korun,“ zmínil hrobník Jiří. Tlecí doba v podstatě určuje, jak dlouho musí být rakev zapečetěná, než se tělo rozloží. Minimum je 10 let, podle druhu půdy to ale může být i více.
V Čechách vede kremace, na Moravě rakev
V současnosti je jen na hřbitově v Olšanech na 80 tisíc volných pohřebních míst. Lidé chtějí obvykle ukládat pouze urnu. „90 procent pohřbů jsou kremace, zbytek rakvový pohřeb. Na Moravě a ve Slovensku je to naopak. Podle mě je to i tím, že u nás není moc křesťanů. 80 procent rakvových pohřbů dělají věřící,“ vypočetl Jiří.
S takovým pohledem souhlasí i Vladimír Ecker ze Slovenské asociace pohřebních a kremačních služeb. „Jsme více křesťansky založení než v Čechách. Pohřbít do země se nechá na 65 procent obyvatel,“ řekl Blesk Zprávám.
Jiří se občas setkává i se specifickými požadavky. Je to například vypuštění bílých holubic nebo pohřební průvod, kdy táhne rakev kočár s koňmi. „Nedávno jsme měli buddhistický obřad, který trval asi šest hodin. Přišlo asi 700 lidí, takže se dokonce použily obrovské televize, aby ti, co se nevešli do kostela, mohli obřad sledovat. Následoval dlouhý průvod plný květin,“ prozradil hrobník.
Soutěž v kopání: Novináři odpadli po 20 centimetrech
Hrobníci se mohou také účastnit soutěže, která má tradičně bohatou zahraniční účast, přijíždějí jejich kolegové ze střední Evropy. Prozatím poslední souboj v kopání hrobů proběhl v loni v listopadu ve slovenském Trenčíně. Závodilo se v rychlosti, následné upravenosti hrobního místa a i v tom, jak úhledně vypadá vykopaná zemina a jak rychle hrob závodník zase zakope a upraví. „Na Slovensku se soutěž koná každý druhý rok. Jezdí sem Češi, Poláci, Maďaři i Slováci,“ prozradil přednosta slovenské asociace Ecker.
Družstva profesionálních hrobníků vyfasovala krumpáč, rýč a lopatu a co nejrychleji se pustila do vykopání jámy široké 80 centimetrů a hluboké 160 centimetrů. „Jsou to směrnice platné po celé EU, samozřejmě pokud se pohřbívá vysoký nebo obézní nebožtík, parametry se mohou měnit,“ dodal Ecker.
Soutěží se snažily slovenská i česká asociace ukázat, jak náročné je kopání samotné. Proto dokonce zapojily i amatéry. „Vytvořila se družstva novinářů z rádia. Po hodině a 20 centimetrech byli naprosto vyřízení,“ zmínil předseda na závěr.
Témata:
Související
