Češi řeší potíže s hroby. Hřbitovy chtějí peníze nebo i stoleté smlouvy
Za hroby jejich předci zaplatili před desítkami let s tím, že jsou natrvalo jejich. Jenže žijící potomci stále častěji řeší požadavky hřbitovů o doložení smluv a dokladů o zaplacení. A pokud je nemají, musejí řešit požadavky na opětovné zaplacení nájmu. Potíž je v tom, že takové doklady mnohdy vznikaly ještě před 2. světovou válkou, takže se buď nedochovaly, nebo je hřbitovy zpochybňují.
Pan Pavel (80) z jižních Čech žil vždy v domnění, že rodinná hrobka stojí na místě, které je řádně zaplaceno, a to takzvaně „na věčné časy“, tedy po dobu existence hřbitova. Nedávno ale obdržel od nové správy hřbitova požadavek, aby doložil doklad o zaplacení. Potíž je ovšem v tom, že hrob byl zaplacen v 30. letech minulého století a doklad dnes není dohledatelný.
Doklad o zaplacení hrobu nestačí
Nejde o nic výjimečného a podle kanceláře ombudsmanky takových případů v poslední době přibývá. Eviduje také podnět muže ze Středočeského kraje, po kterém chce hřbitov originál smlouvy z roku 1922, kdy byl hrob založen. A to přesto, že muž v dědictví získal i doklad o zaplacení hrobu. Ten ale hřbitovu nestačí.
„Podobných případů je víc a stěžovatelé vždy uvádějí, že za celá léta po nich nikdo nájemné znovu nepožadoval a nezpochybňoval, že je hrobové místo zaplaceno na dobu trvání hřbitova a že na něm nevázne žádný jiný dluh,“ uvedla pro Blesk Zprávy mluvčí ombudsmanky Iva Hrazdílková.
Většinou jde o pozůstatky z minulosti, kdy smlouvy na hroby často nebyly uzavírány písemně. Vliv mohly mít i války nebo změny státního uspořádání, což ukazuje i případ muže z Nové Vsi u Dobřan. Má ofocenou kartu z období druhé světové války, která je v němčině a je na ní napsáno „zaplaceno“ a česky pak „na věčné časy“. Podle hřbitovní správy to ale nic nedokazuje. „Prý psaný text česky jiným písmem nestačí. Já ale nevím, v jakém období mám hledat. V archivu mi řekli, že tam mají různé pokladní knihy, ale taky tam nemusejí být,“ zoufal si muž před časem v internetové diskusi.
Zákon si s tím neví rady
Pětileté či desetileté pronájmy hrobového místa se obvykle pohybují pouze v řádech stokorun nebo tisícikorun. Ovšem pro seniory může být takto nečekaný výdaj problematický, nehledě na určitý zásah do piety. V případě nedorozumění se navíc spory o zaplacení či nezaplacení mohou táhnout i dlouhé měsíce.
Potíž je v tom, že podobné případy současný zákon o pohřebnictví opomíjí. Sice počítá s tím, že nájem hrobového místa vzniká na základě písemné nájemní smlouvy se stanovenou výší nájemného, ale to platí pouze pro nově uzavírané smlouvy. „Pokud by tehdy smlouva nebyla uzavřena v písemné formě, měl provozovatel hřbitova dva roky na to, aby do konce roku 2003 předložil každému nájemci návrh smlouvy, v níž by zohlednil, že nájemné bylo v minulosti jednorázově zaplaceno,“ řekla Hrazdílková. To se ale v řadě případů nestalo.
Detektivka v matrikách
Kancelář ombudsmana v tomto ohledu radí, aby se lidé prostřednictvím správce hřbitova pokusili dohledat údaje ze hřbitovní knihy či matriky. V případě výhrad či pochybností o postupu správce hřbitova je možné se obrátit na radu obce, které je zákonem o obcích uzavírání smluv o nájmu hrobových míst svěřeno.
„Pokud takové doklady nejsou, je třeba argumentovat například tím, že za celé roky nebylo správou hřbitova zpochybněno, že je nájem jednou provždy zaplacen a nikdy nebyly platby vyžadovány,“ doplnila Hrazdílková. A dodala, že pokud nic z toho nepomůže, je nutné se obrátit na soud. Výdaje za něj ale pravděpodobně předčí výši samotného nájemného.
Ombudsmanka každý rok řeší přibližně 15 podnětů týkajících se hrobů a pohřebnictví, za posledních pět let jich bylo 68. Jde také o pochybení hřbitovů a pohřebních služeb, v jednom případě se například řešila záměna uren s popelem pozůstalých.
Rozptyl, a hotovo. Máme teď jednou provždy po starostech.