16°C
„Smíš jen suchý chleba,“ trápil holčičku otec. Zanedbaným dětem pomáhá speciální školka
Vlaďka provozuje neziskovou organizaci, která se pomocí integračních školek věnuje dětem v předškolním věku. Většinou se jedná o děti z nefunkčních rodin, kde ke slovu přichází domácí násilí, drogy nebo jen neschopnost rodičů se o své potomky postarat. K této činnosti ji přivedl půlroční pobyt v azylovém domě, kam se musela se svými syny uchýlit po rozvodu. Tam se setkala s mladistvými maminkami, týranými ženami, ale také matkami závislými na drogách.
Vlaďce se o zkušenostech s azylovým domem těžko mluví. I když tam strávila jen šest měsíců, pobyt ji ovlivnil natolik, že se rozhodla změnit od základů svůj život a začít pomáhat druhým.
„Brzy po svatbě jsem se rozvedla a od manžela odešla ještě na mateřské dovolené s druhým synem,“ svěřila se Vlaďka Blesk.cz.
„S dvěma dětmi na mateřské s trochou ušetřených peněz a bez šance plného zaměstnání, pouze s příležitostnými brigádami, pronájem nepřipadá v úvahu, to pronájem neudržíte. Takže jsem situaci nakonec řešila azylovým domem v Praze,“ říká žena.
Pro maminku dvou synů to byla velká změna. Podle jejich slov v manželství nemusela vůbec řešit finance, ale ve chvíli, kdy zůstala sama na mateřské s dvěma dětmi a navíc bez výživného, musela neustále zvažovat, co si může a nemůže dovolit, aby vyšla na celý měsíc.
Více než to ji ale ovlivnil samotný půlroční pobyt mezi matkami, které se ocitly v ještě těžší situaci než ona sama.
Vyděšené nezletilé maminky
„Jsou azylové domy a azylové byty, které jsou jednotlivě v normálním paneláku nebo domě a nikdo to kolem ani neví, že tam azyl je. Já byla v azylovém bytě, 3+1. V každém pokoji jedna maminka s dětmi, kuchyň a sociálky byly společné. Měla jsem na bytě dvě nezletilé maminky, které když otěhotněly, tak je rodiče vyhodili na ulici. Přesto, že jim bylo 17. Vykulené, vyděšené, bez peněz a vlastně nic neuměly. Krůček po krůčku se vše učily – vařit, starat se o děti, hospodařit s penězi. I když do bytu docházela sociální pracovnice, bylo to málo, aby se dívky vše naučily,“ popisuje situaci v azylovém domě Vlaďka.
Systém byl v azylovém domě podle ní dobře nastaven. Na jeden pokoj dávali starší matku, která se o sebe uměla postarat, a mladé dívky, aby se od ní vše naučily.
Týranou ženu děsil i domovní zvonek
„V azylovém domě jsem se poprvé setkala s dívkami, které prošly domácím násilím, ale i drogovou závislostí, dostaly se do dluhů buď díky partnerům a teď je musely splácet, nebo i díky své hlouposti a nevědomosti, protože vyrostly v tom samém prostředí a v tom vlastně pokračují,“ vzpomíná žena.
Pak se v myšlenkách vrací k další své bývalé spolubydlící, matce původem z Polska, kterou týral vlastní manžel.
„Držel ji v tom, že jí tady nikdo nepomůže. Ani ve snu si nedovedu představit, co ta holka prožila, ale jen při běžném zazvonění domovního zvonku pouštěla vše, co měla v ruce, byť by to byl talíř s polévkou, “ vypráví Vlaďka.
„Tenhle pohled je pro většinovou společnost skrytý, nebo spíše je nikdo nechce moc vidět – všichni o tom tak nějak víme, občas maminky politujeme, ale nás se to osobně netýká. Většina lidí nad tím opravdu začne přemýšlet, až se s tímto problémem setká osobně u někoho blízkého nebo se sám dostane do problémů. A to je v dnešní době opravdu reálné,“ varuje Vlaďka.
Dariu týral manžel. Podívejte se na její zpověď:
Péče o děti z nefunkčních rodin
Vlaďka odešla se syny z azylového domu, když jí magistrát přidělil byt. Musela si najít několik prací, aby utáhla chod rodiny a postupně se ze všeho dostala a rozhodla se, že začne studovat sociální práci.
Její děti už vyrostly, a tak se Vlaďka začala věnovat cizím dětem ve věku od 2 do 6 let, které se nemohou bránit vzniklé situaci v rodině. Se svojí neziskovou organizací provozuje čtyři integrační školičky a tři mikrojesle, kam dochází děti z rodin, kde jsou svědky domácího násilí, drogových a alkoholových závislostí. „Na každou školku přibíráme 2-3 děti z funkčních rodin, nechceme dělat dětem izolovanou bublinu, ale naopak je důležité, aby viděly vzor jiné a funkční rodiny,“ vysvětluje.
Rodiče kvůli svým problémům nezvládají péči o děti
Druhou částí je práce s rodiči, kterým pomáhá řešit jejich problémy.
„V azylovém domě jsem viděla, jak je mnoho malých dětí zanedbáno vědomostně a vývojově a nikdo s nimi nepracuje. Maminka je v zařízení, kde jí pomáhají řešit její existenční problémy, ale ne dítě a sama mnohdy na dítě už nemá sílu. Je ráda, že se postará o základ - je čisté a najezené,“ říká Vlaďka. Proto je v její organizaci vše propojeno - práce s dítětem i řešení problémů rodičů za asistence sociálního pracovníka.
„Děti smí jen suchý chléb“
Vlaďka vzpomíná i na příběhy ze své praxe, které jí skutečně zasáhly. Jednou přijala školička děvčátko, jejíž maminku týral otec.
„Holčička při příchodu jakéhokoli muže do místnosti, byť to byl jen pán s obědy – byla pod stolem. Speciálnímu pedagogovi trvalo přes měsíc, než s ním dokázala sedět u stolečku a nějak komunikovat, nesměl na ni sáhnout. Při prvních svačinkách nám nechtěla jíst nic jiného než rohlík nebo chleba s máslem, salám a sýr s pláčem sundávala, že se otráví, že to může jen tatínek. Tatínek říkal, že děti smí pouze suchý chleba, ostatní smí papat pouze tatínek,“ uvádí příklad a dodává, že tyto situace jí dodávají sílu jít dál a pomáhat.
„Mým snem je pomoci nastartovat co nejvíce maminek natolik, aby byly do budoucna schopny se dostat ze všech problémů a poskytly dětem klidný a láskyplný domov,“ uzavírá Vlaďka.
Pokud chcete pomoci Vlaďce a její neziskové organizaci, můžete na sbírkový účet: 107-7320340217/0100 , darem prostřednictvím darovací smlouvy, hmotnými věcmi, nebo i dobrovolnickou výpomocí v rámci různých činností, jako jsou například překlady textů a mnoho jiného. Nejlepší je domluva na konkrétní potřebnou činnost v danou chvíli.
Pokud chcete pomoci, můžete psát na tento e-mail. Stránky školiček najdete zde.
19. 10. se od 14. hodin na Náměstí Miru v Praze navíc můžete zúčastnit benefiční přehlídky, jejíž výtěžek půjde na podporu dětí, které neměly lehký start do života.
Témata:
Související
