21°C
Proč jste byla nabídkou na princeznu tak překvapená?
Nemyslím, že jsem zrovna princeznovský typ. Pan režisér si mě našel na škole, kde jsem hrála v divadelním představení v Disku. Přišel za mnou, že by mě chtěl do pohádky. Myslela jsem, že myslí nějakou zlou sestru nebo čarodějnici. A on na to, že to bude princezna, a rovnou Zlatovláska.
Takže jste váhala?
Nechala jsem si poslat scénář, přečetla ho a přišel mi takový neobvyklý. Ona ta Čirá Radost není moc typická princezna. Režisér si přál spíš obyčejnou holku. I království, ze kterého pochází, není nic honosného, spíš takový odrbaný zámeček. Což se mi líbilo, ale na druhu stranu jsem se docela děsila té zlatovlasé vizáže.
Viděla jste někdy tu původní Zlatovlásku s Jorgou Kotrbovou?
Jako dítě jsem ji ráda neměla, byl tam ten děsivý král a celé to bylo docela strašidelné. Znovu jsem si ji pustila po našem natáčení, a když jsem viděla Jorgu Kotrbovou, jak se skoro nehýbe a otáčí se, jako kdyby měla zablokovaný krk, přesně jsem věděla, jak se cítí. (směje se) Do té doby, než mi vlasy jako princezně ostříhají, jsem na hlavě nosila obrovskou tíhu. Těžké bylo naučit se v ní přirozeně pohybovat, abych nechodila jako s vázou na hlavě.
Říká se, že každá žena chce být alespoň jednou za život blondýna…
Měli jsme strašně moc zkoušek, během nichž jsme hledali vhodnou plavou barvu. Zkoušeli jsme i blonďatou, ale nakonec musela být zlatá, takže se vlasy ještě posypávaly třpytkami. Bylo opravdu složité k mému typu hnědooké holky něco vybrat. Na druhou stranu jsem byla ušetřena honosných a těžkých kostýmů. Čirá Radost měla jen obyčejné šaty do hor, na koně… Tím mě už kostymérka netrápila, stačila ta paruka!
Opravdu to bylo tak hrozné?
Není příjemné mít celý den na hlavě ty nylonové umělé vlasy, takže je vám teplo. A trvalo hodinu, než mi je ráno nalepili! Jednou jsme měli i malou krizi. Od šesti ráno mi v maskérně přidělávali vlasy, a když jsem přišla na plac, zjistili jsme, že je to špatně. Nasadili mi dlouhé vlasy, a já už měla mít tu ostříhanou paruku. Takže je museli sundat, čelo už jsem měla celé rozdrásané a začalo se od začátku. Po celou dobu natáčení jsem tak měla za zády maskéra, který měl kufřík a neustále mi paruku upravoval, dolepoval, hlídal...
Ta pohádka je docela akční. Věděla jste, co vás čeká?
Musela jsem se naučit jezdit na koni, a to byl pro mě docela oříšek. Mám koně ráda, ale mám k nim velký respekt. Nejsem úplně ten typ, co nasedne na koně a touží po tom, aby střemhlav vyrazil a proháněl se po louce. Navíc právě to léto před natáčením jsem z koně ošklivě spadla a pak jsem na žádném neseděla do té doby, než jsem musela na jízdárnu kvůli natáčení. Moc se mi tedy na něj nechtělo, musela jsem překonat strach. Jsem na sebe dost opatrná a dost jsem s tím bojovala. Potvrdilo se, že koně vycítí, že se jich bojíte, a dělají si pak s vámi, co chtějí. (směje se) Nakonec jsem si nejvíc užila, když jsme s Honzou Cinou cválali na jednom koni. On řídil a já se jen vezla.
Měli jste tam spolu i pár kaskadérských kousků. To už jste točila těhotná?
Zjistila jsem to v půlce natáčení, a to už jsem měla všechny tyhle scény odtočené. Měli jsme pár skoků do vody, utíkali jsme z věže, ale nic velkého to nebylo. A s tím, že se budu tak trochu topit ve vodě, jsem počítala. To byla taková libůstka pana režiséra, že každého musel namočit. Buď do studené Berounky, nebo do moře.
To jste natáčeli v Chorvatsku, že? Jaké to tam bylo?
Těšili jsme se na teplo, ale točili jsme tam první týden v květnu a byla tam velká zima. Voda v moři měla snad dvanáct stupňů. Nebyla to úplně koupačka, taky nám dost pršelo. Hodně jsme točili v horách, ve starodávném městečku, v zátokách… A když bylo po natáčení, užívali jsme si dovolenou a chodili po městech. Bylo to krásné, bez turistů a stánků s plastovýma nafukovacíma hračkama. Ochutnávali jsme ryby, pili rakiji a tak…
Maminku v pohádce vám hraje Jitka Čvančarová, tatínka Martin Stránský. Znala jste je?
Znala jsem se jen s Honzou Cinou, s Jitkou jsme se potkaly až na natáčení a s Martinem jsme o sobě předtím věděli. Nejhezčí natáčení tak byly rodinné scény na zámku, kde jsme byli naprosto všichni. Byl to velký babinec a myslím, že si to užíval i Martin z pozice otce.
No jo, babinec – v pohádce máte jedenáct sester a jen jednoho bratra. A všichni mají moc hezká jména. Dokážete vyjmenovat alespoň některé své sourozence?
Byla tam Nedočkalka, Divá Bárka, Vroucí Láska… Hodily se na charaktery těch postav, tak to mělo být.
Jaká je vaše oblíbená pohádka?
Tři oříšky pro Popelku. To je vánoční klasika a z těch nových mě bavil Anděl Páně a jsem zvědavá na pokračování. Jako dítě jsem měla ráda i ty studiové z České televize. Vždy v neděli po obědě jsem byla přikovaná k televizi.
Kdy asi tak princezny chodí do důchodu?
Pro mě je to asi první a poslední princezna, i když uvidíme… Třeba si dám nějakou úplně jinou princeznu, nezlatovlasou, která se dlouho nemůže vdát. (směje se)
Marta Dancingerová
Narodila se 26. 9. 1991 ve Znojmě. Studovala konzervatoř v Brně a v roce 2011 nastoupila na DAMU. Během studii hostovala v divadle J. K. Tyla v Plzni a v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Od dubna 2016, je v angažmá ve Švandově divadle. Zahrála si ve filmu Martin a Venuše, seriálech Soukromé pasti a Až po uši.
