Scénář k pohádce Slíbená princezna se dostal Jitce do rukou už před několika lety, protože roli královny jí režisér Ivan Pokorný se scenáristkou Ivou Procházkovou psali na tělo. „Měla jsem z toho velkou radost a jen jsme čekali na realizaci, která proběhla až letos v létě.“
A protože Čvančarová hraje královnu ostrovního království, tak se část pohádky natáčela i v Chorvatsku. „Jeli jsme do Chorvatska, měli vyčleněný týden na natáčení a zažili jsme ten největší »Mordor«, jaký si dokážete představit. Pořád pršelo a fičel vichr, že nebylo slyšet vlastního slova, natož toho druhého, s kým jste hráli. Nevím, co tam z toho zbylo, ale režisér tvrdí, že to je hezké.“ (směje se)
Hlava rodiny
Dvanáct dcer, jeden syn a manžel. Tohle všechno musela herečka na place kočírovat. A nejen tam. „Moje královna má třináct dětí, takže žezlo v podstatě drží ona. Tatínek Martin Stránský dělá, že je chlapák, ale maminka, takže já, to zatím všechno odřídí,“ směje se Jitka, která si zahrála už druhou královnu.
„Dávno už princeznám odzvonilo, jsem na ně stará. To tam klidně napište," vybízí a prozrazuje, jak to probíhalo na natáčení. „Máme sice krásné kostýmy, ale režisér si nepřál, abychom byly nalíčené. Takže jsme tam upocené, rozevláté, rozcuchané, a ještě nám k tomu na obličej stříkali rozprašovačem vodu. Tak jak to má prý u moře být. Tajně jsem si tam propašovávala alespoň řasenku, ale stejně jsem ji nakonec musela dát dolů. Je to hodně civilní pohádka, vystřižená jako ze života.“
Objevovala místní krásy
Díky natáčení se Jitka dostala i na místo, které si hodně oblíbila. „Takhle hezkou lokaci jsem dlouho neviděla. Točili jsme na zámku u Žatce, který je obklopen chmelovým polem, z toho jsem byla hodně nadšená. Hezčí zámek jsem neviděla,“ prozrazuje.
Stejně tak si pochvaluje svého pohádkového chotě. „Po dlouhé době jsem se potkala s Martinem Stránským a bylo to krásné. Musím říct, že bychom se měli setkávat mnohem víc, milí tvůrci!“ (směje se)
Nejvíc zábavné prý ale bylo natáčení s dětmi. „Točilo se i několik scén, kdy jsem se všemi dětmi na place, a musím říct, že to byla velká zábava. Taková koncentrace ženských se jen tak nevidí.“ Vzhledem k tomu, že jde o pohádku, nelze se na závěr nezeptat, jakou má Jitka nejraději. „Mám ráda především ty klasické. V tomto jsem staromilec, mám ráda klasický emotivní lidský příběh.“
