Když Alena Vránová získala slavnou roli v pohádce Pyšná princezna, nikoho by ani nenapadlo, jak moc bude život této krásné dívky pohádce vzdálený. Během natáčení se svým hereckým kolegou Vladimírem Rážem propadli zakázané lásce. On byl ženatý, ona vdaná... A tak záhy následovaly hned dva rozvody.
Exmanžel Vránové Pavel Kohout její milostnou zradu ale nesl jen velmi těžce. A jakožto spisovatel se ze svého hořkého zklamání jak jinak než vypsal... Stvořil divadelní hru Dobrá píseň, do jejíhož čela postavil záletnou manželku a jejího svůdce.
„Lidé mě začali odsuzovat a filmaři se mě začali bát. Najednou o mě neměl nikdo zájem. Měla jsem velké štěstí, že jsem si mohla zahrát alespoň v divadle. Dostala jsem od života takovou nakládačku, že jsem se z ní vlastně nikdy nevzpamatovala,“ říká Alena v knize Princezny českého filmu a také ty televizní.
Po tragické smrti jediného sedmiměsíčního syna zůstal Vladimír Ráž bezdětný. Ani Vránová žádné ratolesti neměla, a tak se rozhodli, že si spolu pořídí rodinu. Dlouho jim to ale nešlo. Nakonec se ale zázrak přece jenom stal a 4. května 1958 přišla na svět jejich jediná dcera, Markéta Rážová.
Manželství těchto dvou krásných lidí ale bohužel nebylo tak pohádkové jako ve filmu, který je proslavil. Vladimír trápil Alenu častými zálety a nevěrami. Zpočátku se mu je snažila odpouštět a držet rodinu pohromadě... když ale přišel i vážný vztah, bylo někdejší princezně jasné, že tohle nefunguje.
Když bylo Markétě 18 let, její rodiče se rozvedli. Vladimír Ráž se potřetí oženil, zklamaná Vránová na muže raději zanevřela. Soustředila se raději na vymodlenou dceru. A Markéta skutečně dělala své matce radost... Vystudovala jazyky na pražské filozofické fakultě a vybudovala úspěšnou kariéru, živila se jako majitelka agentury s průvodci pro cizince.
Pak ale přišel démon alkohol. Markéta rok od roku scházela čím dál víc, její zdraví bylo podlomené a z krásné a inteligentní mladé ženy se postupně stávala seschlá žena s demencí na invalidním vozíku. Kdysi nadějná a tolik milovaná dcera Vránové se nakonec upila k smrti ve svých pětapadesáti letech a zemřela na Štěpána v roce 2013.
Tomu, že o svém životě mluví jen velmi nerada, se tak ani není možné divit. A divit se nelze ani tomu, že nenávidí krásné střevíčky, které se musí zavazovat a že si zacpává uši pokaždé, když slyší, jak princ Miroslav zpívá: Rozvíjej se, poupátko...
