18°C
Nechutná taktika Rusů: Útočili už na 70 nemocnic a ordinací. Pacienti se prodírali troskami
Světová zdravotnická organizace (WHO) dosud potvrdila více než 70 útoků na budovy a zařízení ukrajinského zdravotnického sektoru. Bombardování nemocnic v souvislosti s mezinárodním válečným konfliktem striktně zakazují Ženevské úmluvy, podle odborníků ale Rusko zneužívá právních mezer. Přesné okolnosti útoků navíc v tuto chvíli nelze přesně stanovit. Nemocní pacienti se spolu s lékaři ukrývají ve sklepích, v důsledku bombardování nemocnic zemřelo už minimálně 71 civilistů.
Zaměřování nemocnic a ordinací je podle WHO součástí strategie moderních válek. Jedním z terčů se na začátku března stala například centrální nemocnice na jihu ukrajinského Charkova, kterou zasáhly ruské rakety. Okupanti zničili mimo jiné i nově vybudované křídlo instituce. „Při prvním náletu vyletěla okna nemocnice,“ popisoval náměstek starosty Volodymyr Macokin pro server BBC. Druhý útok zlikvidoval operační místnosti.
Děkujeme za pozornost, kterou našemu online přenosu věnujete. Vše, co se týká ruské agrese na Ukrajině, budeme sledovat zase od nedělního rána.
Začaly se objevovat zprávy o tom, že Rusko naverbovalo chudé Kubánce, aby bojovali ve válce na Ukrajině. Mělo tak být učiněno podvodem, kdy byla rekrutům přislíbena práce v Rusku nebo vysoký finanční obnos za účast v boji. Ani k jednomu však nedošlo. „Už jsem ve válce nějakou chvíli a neplatí se nám. Mnoho z mých přátel bylo už zabito,“ vypověděl jeden z obelhaných. Celý článek čtěte ZDE
Ukrajinská společnost Naftohaz v ranním prohlášení uvedla, že při dnešním útoku na její plynárenská zařízení nebyl nikdo zraněn a že útok „nebude mít vliv na poskytování služeb ukrajinským spotřebitelům ani zákazníkům skupiny“.
Rusko v posledních týdnech zintenzivnilo vzdušné útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Rozsáhlé škody utrpěly zejména tepelné elektrárny a přenosová soustava.
Cílem útoků byly v minulosti také podzemní zásobníky plynu, které jsou v hloubce i několika stovek metrů umístěny na západní Ukrajině. Ukrajina má větší skladovací kapacity než kterákoliv jiná země na západ od Ruska a aktivně se snaží přimět evropské obchodníky, aby tam uskladňovali své zásoby.
Personál zde ten den pečoval o děti, těhotné ženy a tři novorozeňata, lůžka okupovalo i několik vojáků a civilistů zraněných v boji. Podle ukrajinských úřadů se ale všichni přítomní včas přesunuli do podzemí, kde útoky přečkali bez dalšího zranění. „Vláda investovala miliony, aby vybudovala dobrá zařízení s moderním vybavením,“ řekl k věci Macokin. „Pacienti se při útěku museli sami prodírat troskami.“
Od propuknutí invaze zaútočila Ruská federace na 72 ordinací a nemocnic, potvrdila WHO, reálné číslo ale může být ještě vyšší. Během incidentů zahynulo minimálně 71 civilistů, 37 dalších vyvázlo s těžkými zraněními. Podle organizace navíc kromě bombardování nemocnic, lékáren a sanitek došlo k několika únosům lékařského personálu a pacientů.
„Obáváme se, že jejich počet denně roste,“ uvedl představitel ukrajinské větve WHO Jarno Habicht. „Zdravotnická zařízení by měla být bezpečným místem pro lékaře a sestry, ale i pacienty, kteří se na ně obrací. Tohle by se nemělo dít.“
Právnické kličky a „ospravedlněné“ útoky na nemocnice
Útoky na lékařský sektor vylučují Ženevské úmluvy, které v roce 1954 ratifikoval mimo jiné i samotný Sovětský svaz, Rusku ovšem nyní nedělá problém stanovené dohody porušovat. Podle článku 18 se civilní nemocnice „nesmí za žádných okolností stát terčem útoku, musí být neustále respektovány a ochraňovány“, případné porušení konvence pak vyšetřuje Mezinárodní trestní tribunál v Haagu. Podobně jako každý jiný zákon má ale i úmluva své mezery, kterých podle Mezinárodní komise Červeného kříže může Rusko do velké míry zneužívat.
Zdravotnická zařízení přicházejí o právnickou ochranu v momentě, kdy se vyskytují poblíž legitimního vojenského cíle, nebo aktivně poškozují nepřítele. Mezi výjimky se podle komise řadí i využívání nemocnic jakožto úkrytu pro nezraněné vojáky nebo jako základen pro lékařské jednotky v pozici, ve které přímo překáží nepřátelskému útoku.
„Pokud jsou před nemocnicí vojáci, nebo je budova jednoduše postavená vedle vlakového nádraží, může být cílem útoku. Nebo může jít i o zraněného vojáka, který skrz telefon informuje ostatní vojáky o pozici nepřítele,“ vysvětlil londýnský profesor mezinárodního práva Neve Gordon. „Všechny tyhle mezery umožňují útok prohlašovat za legitimní.“
