Marie (32) prodává „mimozemské“ květiny: Rozjezd podnikání během covidu? Nic jednoduchého

Psalo se jaro 2021 a Marie, stejně jako zbytek národa, byla doma. Okresy byly zavřené, nemohla nikam chodit a tak se alespoň věnovala zvelebování svého bytu v Praze. Jedna věc, která jí během pandemie vytrvale dělala radost, bylo pěstování pokojových rostlin. Má jich doma desítky, a čím zvláštnější rostlina, tím větší zájem u ní vyvolává.

Když jí proto její kamarádka popisovala, jaké různé metody pěstování existují, byla nadšená. Zaujala ji zejména metoda in vitro, kdy jsou rostliny pěstovány v laboratorních podmínkách ve skle. Žádná hlína, jen médium obohacené o živiny, ze kterého květiny rostou de facto bez péče. Ve vědě se takto rostliny rozmnožují dlouhé roky, ale udělat z toho komerční prodejní produkt? To Marie ještě neviděla. A v hlavě se jí začal rodit plán.

Dívka (19) se nudila během karantény, tak začala vyšívat tašky: Vydělává až 350 tisíc za den!

Začnu takové květiny prodávat! řekla si, zatímco celá ekonomika Česka zažívala nejhorší období za dlouhé roky. Její kamarádka přesně věděla, jak takové květiny vytvořit, takže výrobní know-how měly. Marie navíc dlouho toužila se svým životem udělat něco víc, než jen být pouhým zaměstnancem. „Byly jsme tak nadšeny z toho nápadu, že jsme zapomněly, že se kolem nás hroutí svět,“ vzpomíná mladá žena.

Jenže co ani Marie, ani její kamarádka netušily, je jak reálně vést firmu. Pustily se tak do dlouhého procesu, při kterém narazily na spoustu překážek.

Druhý život pro zavařovačky

„Koupila jsem si knížku jak založit firmu, která byla z roku 2020. A když jsme firmu zakládaly, tak už tam spousta věcí neplatila a zakládalo se to jinak,“ vzpomíná Marie. Zpětně to ale vnímá spíše jako výhru, protože samotný administrativní proces se velmi zjednodušil.

Co naopak nebylo jednoduché, bylo vymyslet, jak vůbec úřady jejich podnikání mají vést. Ptaly se mimo jiné živnostenského úřadu a ministerstva zemědělství a všichni si jejich dotaz přehazovali jako horký brambor. „Notářka chtěla vědět, jestli nás má zapsat jako zemědělce nebo ne (…) Museli jsme se k tomu dopracovat a trvalo hrozně dlouho, než to někdo rozlousknul,“ vzpomíná podnikatelka s tím, že to řešila týdny. Nakonec se dopracovala k tomu, že když rostliny množí, skutečně musí být vedena jako zemědělec.

Následovalo zajištění výrobních prostor. „Přemýšlely jsme o tom, že si pronajmeme byt, protože jsme myslely, že kvůli koronaviru jsou nižší nájmy. Jenže jsme pak narazily na to, že k naší činnosti potřebujeme nějaké stroje, které jsou větší, takže by ten pronajímatel asi nebyl rád, navíc by byla velká spotřeba energie,“ popisuje Marie. Eventuálně si pronajaly laboratoř ve Výzkumném ústavu potravinářském, kde vybavení mohou sdílet s ostatními pracovníky ústavu.

Podnikatelé žádají miliardové odškodnění za restrikce. U Hamáčka a Vojtěcha platit nechtějí

Poté začaly obě ženy shánět materiál. Květiny, které prodávají, jsou pěstovány ve skleněných sklenicích s různými víčky. Typ skla, po kterém toužily, byl ale krajně nedostatkovým zbožím. „Paní (od které chtěly sklo objednávat, poz. red.) vyloženě řekla, že neví, kdy bude,“ říká Marie. „Jedna věc je, že není sklo, jako ten materiál. A druhá věc je, že jsou strašné problémy, co se týče dovážení zboží z Číny,“ pokračuje s vyprávěním, na co narazila.

Během loňského roku se svět ocitl v logistické krizi, přístavy v Číně byly covidem zcela ochromené a dodávky široké škály zboží se zpožďovaly i o několik týdnů. Cena lodní dopravy také vzrostla až pětinásobně.

Marie to proto vyřešila elegantně – z Číny nic neobjednala a říká, že to ani neudělá. Začala využívat recyklované sklenice od klasických zavařovaček, které Češi stejně vyhazují. „Lidé naštěstí stále jí kyselých okurek dost,“ směje se. Tento přístup je podle ní navíc výrazně více ekologický a etický, sklenice dostane nový život.

Na tyto sklenice dává víčka, buď dřevěné nebo vytištěné na 3D tiskárně. I s nimi ale byl problém. „Nechaly jsme si vyrobit velkou spoustu dřevěných víček, jedno stojí 50 korun. Tahle víčka jsme pak někde nechaly a chtěly je použít po několika týdnech. A zjistily jsme, že vyschla, smrskla se a už je nemůžeme dát na naše kovová víčka od sklenic. Takže jsem je musela vzít, najít dílnu a všechny ručně ořezat tak, aby byla o něco větší a mohly jsme je nasadit bez prasknutí,“ vypráví Marie. „Vůbec by mě nenapadlo, že se tohle může stát. Ale to je podnikání,“ dodává.

Zavřené trhy udělaly čáru přes rozpočet

Se samotným prodejem to také nebylo jednoduché. Nejdříve chtěly ženy své květiny prodávat hlavně trzích, než vyřeší, jak je posílat poštou. Jenže zuřil covid – a trhy se střídavě mohly a nemohly konat. „Vždycky jsme se připravovaly na nějaký trh, který se pak nekonal,“ vzpomíná Marie. „Hodně jsme se těšily na vánoční, ale ty nebyly žádné,“ pokračuje s tím, že z toho byla zklamaná. Alespoň ocenila, že bylo pozastaveno EET, což jí zjednodušilo administrativu, když už se na nějaký dostala.

Zkusila proto později, když se v omezené formě začaly podniky otevírat, prodávat své květiny v kavárnách a bezobalových prodejnách. Jenže k tomu potřebovala nejdříve stanovisko hygienické stanice. „Ve chvíli kdy Landa (zpěvák Daniel Landa, pozn. red.) zahltil hygieny dotazy ostatních lidí, tak jsem potřebovala zjistit, jestli můžeme náš produkt prodávat v jakýchkoliv obchodech, kde se prodávají potraviny. Nejprve jsem kontaktovala pražskou hygienu, ale po několika dnech mi došlo, že se odpovědi nedočkám, tak jsem obepsala všechny. Nakonec odpověděla jedna jediná,“ uvádí žena.

Soud rozplétá milionové podvody s kompenzačními bonusy. Páru hrozí až 10 let za mřížemi

S některými obchody se pak domluvila. Věděla ale, že stejně nakonec bude potřebovat e-shop a pustila se do tvorby webových stránek Plantaxie. Do té doby spoléhala hlavně na sociální sítě. „Tvorba webu byla složitá. Chtěly jsme něco originálního, ale protože nejsme webaři, tak jsme si koupily šablonu a chtěly jsme z toho vyházet balast, jenže to moc nešlo. Pak to vypadalo hezky na desktopu, ale nevypadalo to hezky na mobilu…“ popisuje Marie trable.

Vymodlené „Kosmítko“

Většinu překážek se oběma ženám už podařilo překonat a na začátky vzpomínají s úsměvem. Hádají, že každý podnikatel to v prvotních fázích neměl jednoduché, byť jejich situace byla specifická kvůli probíhající pandemii. Svým příkladem ale chtějí ukázat, že snaha se vyplatí a vzkazují, že když má člověk nápad a sen, má si za ním jít.

Dnes prodávají květiny tak, jak si vysnily, když o nich poprvé během loňského jara mluvily. Svůj produkt nazývají „Kosmítko“ – vesmírná květina. To proto, že rostliny pěstované in vitro ve sklenicích působí na první pohled trochu mimozemsky. Zatím nabízí jen masožravky, ale plánují rozšířit nabídku. Zdůrazňují, že nejlepším aspektem těchto rostlin je, že se o ně člověk nemusí starat. Vlastně je to zakázané – žádné zalévání, hnojení, nic. Proto si je můžou pořídit i senioři, lidé s tělesným postižením nebo osoby, které hodně cestují. „Tito lidé dosud moc možností pěstovat rostliny neměli,“ míní Marie.