50 let od srpna 1969: Milicionáři stříleli do lidí a vyhaslo pět životů

Že se něco chystá, tušili komunističtí pohlaváři už dlouho dopředu. Velké nepokoje totiž byly po celém Československu v březnu 1969, kdy naši hokejisté dvakrát porazili na mistrovství světa sovětskou sbornou. A lidé vítězství nad okupanty prožívali ve velkém, vyšli do ulic a hlásali protisovětská hesla. I proto se rudí na první výročí srpnového obsazení země „spřátelenými“ vojsky pořádně připravili.

„Byla vyhlášená pohotovost bezpečnostního aparátu na krajské, okresní i celostátní úrovni. Ta začala už několik dní před výročím,“ popsal Blesku historik Libor Svoboda.

Alois Lagron (75) riskoval život. Přes hranice pašoval Palachovy věci

Sověti byli připraveni zasáhnout

Nepokoje začaly už 16. srpna a pokračovaly každý den. Třeba 20. srpna vyšlo do ulic tolik lidí, že například na Václavském náměstí trvaly střety s policií a milicemi do půlnoci. Proti slznému plynu, obuškům a vodním dělům se demonstranti bránili házením dlažebních kostek.

Sověti proto počítali, že proti rozzuřeným Čechoslovákům zasáhnou. Stopku jim ale z čistě sobeckých důvodů vystavil tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. „Chtěl si z čistě prestižních důvodů s nepokoji poradit sám. Jeho pozice nebyla ani zdaleka tak silná jako o rok nebo dva později. Byl tam od dubna a jeho osoba se setkávala s velkým nepřátelstvím,“ vysvětlil Svoboda.

Nejhůř bylo v Praze

Vyhrotilo se to 21. srpna, tedy ve výročí dne, kdy nás Sověti v roce 1968 obsadili. „Nejhorší byla situace v Praze a Brně, kde se střílelo, ale brutální byly zásahy i jinde, jako třeba v Havířově nebo Ostravě,“ sdělil historik.

V největších dvou českých městech dokonce protesty znamenaly smrt pro pět mladých lidí, kdy jedné oběti bylo dokonce 14 let. Demonstrovalo se i na Slovensku, ale tam nebylo žádné krveprolití, jelikož „bratia“ přijali mnohem rychleji normalizaci, a navíc jim vyhovovalo i federální uspořádání republiky.

Konec obuškem

Mlácení protestujících ospravedlnil tzv. obuškový zákon. Ten byl sice přijat až 22. srpna, jenže platil i zpětně. Přinesl hlavně tvrdší tresty, umožnil zadržet zatčené až na 21 dní a také díky němu přišly desítky lidí o práci nebo možnost studovat. Pod dokumentem bylo podepsané celé vedení strany a státu, tedy i lidé jako šéf Federálního shromáždění Alexander Dubček nebo předseda vlády Oldřich Černík.

„To byli kolaboranti. Ti lidé na náměstích vykřikovali jméno Dubčeka nebo Černíka a dalších mužů pražského jara a oni se v té době už chovali úplně jinak. Snažili se přejít na druhou stranu, ale nikomu to nepomohlo,“ dodal Svoboda. Protesty byly posledním vzepětím lidí proti okupaci na dlouhé roky. Jejich potlačení pak znamenalo, že se Československo na 20 let ponořilo do šedi normalizace.

Věra Sosnarová (88): 20 let věznění v gulagu si vymyslela?

Původně bránili fabriky

Do brutálního potlačení demonstrací se aktivně zapojilo asi 27 tisíc příslušníků Lidových milic. „Podle svědectví se chovali nejlépe vojáci, ale nasazení byli i pohraničníci, Veřejná bezpečnost, StB a Lidové milice. Ty byly zdaleka nejbrutálnější a s největší pravděpodobností právě milicionáři měli na svědomí mrtvé,“ uvedl historik Libor Svoboda.

Původně byli milicionáři dělnickou bojovou jednotkou, která měla chránit průmyslové podniky v roce 1948. Jejich vznik inicioval tehdejší ÚV KSČ. V období nepokojů byly milice nasazovány společně s policií a armádou k jejich potlačení. Za 40 let jejich existence ale nikdy nebyl přijat zákon, který by jakýmkoliv způsobem upravoval vznik a fungování této „ozbrojené pěsti dělnické třídy“.

5 životů, které vyhasly při srpnových protestech

Bohumil Siřínek (†14)

Nejmladší obětí střelby do demonstrantů se stal teprve 14letý Bohumil. Ten přes Prahu projížděl, když byl s kamarády na čundru. Osudového 21. srpna ho na Tylově náměstí zasáhly kulky ze samopalu. Zemřel o tři dny později v nemocnici na zánět pobřišnice.

František Kohout (†18)

Teprve osmnáctiletý zednický učeň zemřel v Praze, když se mu osudnou stala střelba ze samopalu. Kulka vypálená z náklaďáku s milicionáři ho zasáhla do hlavy. I přes okamžitou pomoc a operaci v Nemocnici Na Františku ale už nebyla záchrana mladíka možná.

Vladimír Kruba (†19)

Mladému elektrikáři vzala život rovněž střelba z náklaďáku Lidových milic v Praze. Kulky mu provrtaly hrudník, trefily plíce i srdce. Ochotný řidič ho bleskurychle převezl do špitálu Na Františku, ale ani okamžitý lékařský zákrok mu život nezachránil.

Danuše Muzikářová (†18)

Mladičká dámská krejčová byla zabita ranou zezadu do hlavy. Střelec na ni v Brně vypálil z větší vzdálenosti a dodnes se neví, jestli to byl policista nebo milicionář. Pokus o její záchranu byl zachycen na ikonické fotce, která obletěla svět.

Dana Muzikářová se vyučila dámskou krejčovou, známí ji líčili jako pohodovou a kamarádskou dívku | Zdeněk Matyáš

Stanislav Valehrach (†28)

Dřevomodelář a trenér dorosteneckého hokejového týmu zemřel, protože chtěl přesvědčit své mladé svěřence, aby šli z brněnských protestů zpět domů. Zabila ho kulka ze samopalu milicionářů, kteří chtěli demonstranty zastrašit.

Dělníka Stanislava Valehracha zasáhl střelec přímo do srdce. | Zdeněk Matyáš, archiv MZM Brno

Utajená záhada Černobylu: Stříleli Sověti do reaktoru z těžkých „zvěrobojů“?