Majetek převrací lásku v násilí, říká režisérka. Proč týraní senioři mlčí?

Dokument postupně představuje čtyři seniory, kteří jsou nebo byli oběťmi domácího násilí. Ve všech případech to byly jejich vlastní děti, které je fyzicky a psychicky týraly. Senioři nyní většinou žijí sami, s velkou bolestí v srdci a vědomím, že je zklamali ti, které nejvíce milovali.

První týranou seniorkou je paní Marta, která vede sedm let spor s dcerou ohledně domu, který na ni přepsala. Její dcera a zeť jsou navíc ve vedení Třineckých železáren. Dům je opuštěný a paní Marta, která zde chtěla v klidu dožít, nyní žije v podnájmu se svým přítelem.

Slováci se kvůli Gottovi stydí za Čaputovou, Češi si dobírají Babiše za odhad

V dalším případu opět hraje roli dům, který pan Miloslav postavil vlastníma rukama a pak jej přepsal na svého syna, policistu ČR. Ten svého otce několikrát fyzicky napadl, zároveň mu neustále život v domě ztrpčuje například tím, že mu vypíná elektřinu nebo vodu.

Pan Jiří už delší dobu bojuje o návrat své babičky Květy do rodinného domu z domova důchodců. Tam se dostala poté, co ji začal týrat její nejmladší syn. V tomto případě už se jistá satisfakce dostavila.

Paní Jana zažívala týrání ze strany svého syna dlouhá léta. Nejdřív ji týral psychicky a pak i fyzicky. Snažila se upozornit policii, vše ale skončilo Janiným úrazem. Žena nyní žije sama, jen se svým psem.

Nové triky šmejdů na důchodce: Vytáhli „zázračné“ inzeráty i průzkumy, varuje Nacher

Pomůže dokument seniorům překonat strach ozvat se?

Cyklus dokumentů České televize Z lásky nenávist v předchozích filmech představil týrané ženy a muže, nyní se tvůrci zaměřují nejen na samotné výpovědi, ale také na to, jak oběti žijí poté, co násilí skončí. Většinou zůstávají sami, jsou zlomení a nedůvěřiví k okolí. Navíc domácí násilí na seniorech se často liší od toho partnerského.

„Je jiné v tom, že tam více figuruje stud a není to stud člověka, který se stydí za to, že se mu něco takového děje. Je tam mateřská láska a vědomí „já jsem ho vychovala“ - to je pro oběť neuvěřitelně blokující, a proto jim trvá se přes to celé přenést velmi dlouhou dobu,“ řekla v Epicentru Blesk Zpráv režisérka dokumentu Ivana Pauerová.

„Osobně nejvíc mě šokovalo to, že majetek může hrát takovou roli, že převrátí tu původní lásku do něčeho, co postupně začne být týráním,“ svěřila se Pauerová s tím, že násilí se neděje ze dne na den, skutečně vstupuje do života velmi plíživě. Zároveň doufá, že pokud dokument uvidí oběti domácího týrání, že se rozhodnou promluvit dříve, než bude pozdě.

„Moje naděje je, že až dokument senioři uvidí, rozhodnou se mluvit dříve, než budou zcela zlomení, zranění, plní nedůvěry v okolí nebo než k dojde ke skutečně velké újmě,“ uzavřela režisérka.

Podívejte se na pořad Epicentrum: