14°C
Týraným Čechům i dětem chybí pomoc. Policistka si zoufá: Suplujeme psychology
Chybějící psychologové a dobře vyškolení experti v azylových domech komplikují zotavování obětí z hrůz, které přináší domácí násilí. Čekací doby na dětské psychology jsou v řádech měsíců a týraným mužům či ženám v Česku se ne vždy dostává potřebná péče. Roli těch, kdo s oběťmi jejich traumata řeší, pak v některých případech musí „vzít do rukou“ sami policisté.
Následná péče pro oběti domácího násilí v Česku má velké rezervy. Pomoc je sice kvalitní, ale je jí málo. Shodují se na tom experti z organizací, které obětem pomáhají, i sami policisté. Například specializované centrum pomoci pro děti zasažené domácím násilím je pouze v Praze, jinde chybí. A čekání na dětské psychology je často nekonečné.
Například kriminalistka Jindřiška Cestrová se s tímto problémem setkává pravidelně. Kritická je situace právě u dětí. „Když se snažíme rodičům doporučit, aby s dětmi vyhledali pomoc u dětských psychologů, tak ta situace je opravdu tristní. Sehnat schopného dětského psychologa, který umí pracovat s traumatem, je náročné, to nemůže dělat třeba běžný školní psycholog. A ti, kteří to umí, mají i tříměsíční čekací lhůty,“ řekla pro Blesk Zprávy.
Policistka varuje: Hrozí další újmy
Oběť trestného činu podle ní potřebuje pomoc hned, čekání může věci zkomplikovat. „Traumatizace se může prohloubit a může dojít k dalším újmám,“ řekla Cestrová s tím, že policisté obětem domácího běžně předávají kontakty na intervenční centra nebo specializované organizace. Jenže i ty mají často „narváno“. Anebo nedokážou efektivně pomoci.
„Řada azylových domů nemá komplexní pomoc, nedokážou si poradit s oběťmi násilí. Chybí také pomoc dětem a svědkům domácího násilí,“ potvrzuje situaci Zdena Prokopová ze sdružení Rosa, které týraným ženám pomáhá. Podle ní existuje v Česku řada charitních domů, které nabízí pomoc, ale chybí jim specializace.
Podle Prokopové je důležité, aby byli školení nejen policisté, ale pracovníci na všech úrovních, ať už jde o záchranáře, sociální pracovníky nebo třeba úředníky v obcích, kteří přidělují sociální byty. Jenže na mnoha místech to pokulhává.
„Povídají“ si policisté
Roli tak v mnoha případech přebírají sami policisté. „Já jsem třeba v týmu krizové intervence a pracuji na problematice, která se týká mravnostní trestné činnosti a násilí na dětech. Jsme školeni, abychom byli schopni obětem pomoci, takže poměrně často suplujeme i tu následnou péči. Protože toho člověka máme na výslechu teď, a po výslechu to s ním můžeme probrat,“ uvedla Cestrová.
Nepříznivě se na psychice obětí podepisuje také dlouhá doba vyšetřování. Jedním z problémů je podle informací Blesk Zpráv velký nedostatek soudních znalců. Kvůli tomu, že se na jejich expertní závěry čeká i několik měsíců, se šetření domácího násilí protahuje.
Podle výzkumu Asociace pracovníků intervenčních center ČR z roku 2015 se obětí domácího násilí stala každá šestá žena. Až polovina žen pak přišla s domácím násilím do styku, ať už jako oběť, nebo třeba svědek.
Organizace Rosa odhaduje, že nějakou formou násilí může být zasažena dokonce až třetina českých žen. Jen za poslední rok se násilným výpadem od partnera nebo násilím v rodině setkala čtyři procenta žen, což je v přepočtu až 170 tisíc žen. Domácí násilí a týraní ovšem zažívají také muži a senioři a velmi často se dotýká také dětí.
