„Byl to zázrak,“ říkají noví rodiče Filípka z babyboxu. Úřady mu vystavily hned tři rodné listy!

Alarm v babyboxu, který hlásí odložené dítě, se rozezněl v prosinci 2018. Filip byl tehdy čtvrté dítě, které babybox v Jilemnického ulici zachránil. Dodnes se jich na Praze 6 objevilo pět. Do opatrovnictví ho dostali manželé Jan (55) a Eva (45).

Ti mají dohromady již tři dospělé děti z předchozích manželství, toužili ale i po dalším společném potomkovi. Evě se ale nedařilo otěhotnět přirozenou cestou a pokoušeli se i o umělé oplodnění. Nakonec jim jako jediná možnost zbyla adopce.

Na adopci dítěte čekali dlouho. „Byl to prakticky zázrak. Čekali jsme asi šest let, a to i kvůli našim vysokým nárokům na zdraví a co nejnižší věk děťátka. Už jsem si proto říkal, že se spíše dočkám vnoučat. Pak nám ale najednou zavolali z Prahy 6, že mají jednoho drobečka, kterého bychom se mohli ujmout. Přišlo to jako blesk z čistého nebe,“ vzpomíná Jan.

Splnil se jim sen

Vše tehdy proběhlo velmi rychle a malého Filipa měli doma během tří dnů. Rodině to úplně změnilo život. „Splnil se nám sen, jen jsme na to nebyli vůbec vybavení,“ říká Jan. Museli rychle shánět oblečení, hračky nebo třeba postýlku pro malé miminko. Hodně pomohli kamarádi, kteří jim hned přivezli spoustu věcí. „Zvládli jsme to během dvou dnů, jiní na to mají devět měsíců. Bylo to něco neskutečného,“ popsal otec Filipa tehdejší události.

Dítě, které původně někdo odložil jako nechtěné, se tak dostalo k milujícím rodičům a získalo také tři nevlastní sourozence. Těm původně jen oznámili, že mají nějaké překvapení. „Sešli jsme se u nás doma a se ženou jim ukázali to naše škvrně. Byli naprosto nadšení. Až později nám přiznali, že čekali psa, ne bráchu,“ prozradil otec Filipa.

Spousta papírování

Než se Filip stal oficiálně členem rodiny, museli rodiče absolvovat soudní řízení. To trvalo roka a půl a pro rodinu bylo poměrně zdlouhavé. „Nalezený kluk tak trochu neexistuje, není v systému, takže kolem toho byla spousta papírování. Mám třeba uložené jeho tři verze rodného listu, jak se postupně měnily různé údaje. Rozhodování o dítěti pak nezáviselo jen na nás. My byli pořád jen opatrovníci,“ uvedl Jan k tomu, jak probíhalo osvojovaní.

Museli být pořád v kontaktu se sociálními pracovnicemi z Prahy 6, se kterými museli například řešit, kam dítě pošlou k lékaři nebo, když chtěli jet na dovolenou. Všechno ale podle rodičů proběhlo hladce a spolupráce byla bezproblémová.

Teď už je Filip oficiálně ve dvou a půl letech členem své nové rodiny, která ho velmi miluje. Na jejich život má podle Jana velmi pozitivní vliv. „S radostí ho beru na dlouhé procházky. Jak mám díky tomu víc pohybu na čerstvém vzduchu a zároveň chodím brzy spát, zlepšila se mi životospráva. Tlak, cholesterol, to mám teď lepší. Takže si to moje čtvrté pozdní otcovství pochvaluje i můj doktor,“ uzavírá.

V zájmu ochrany osobnostních práv dítěte a na přání jeho adoptivních rodičů je v textu uvedeno jméno dítěte, jež se liší od jeho občanského jména.