Přetékající  talíř, zbytek s sebou

Už při první objednávce v běžné maltézské restauraci se pravděpodobně zapotíte. Jako by si zdejší obyvatelé léčili komplex z malého ostrova doslova obřími porcemi hodnými rytířů z dob dávno minulých.  „Když nedojíte, běžně vám zabalí zbytek s sebou. Horší by bylo, kdybyste dojedli a měli stále hlad. Do takové restaurace by se místní nevraceli a zkrachovala by,“ popisuje průvodkyně Iolanna Borgová.

Neodolatelné pastizzi

Proč jsou Malťané, přestože jí zdravou stravu plnou ryb a mořských plodů, nejtlustší v Evropě, má celkem jasno:  „Porce také nejsou všechno. Každé jídlo tu končí dezertem a snad každý Malťan miluje sladké. Také se tu jí velké množství pečiva, které je doslova neodolatelné,” popisuje.

„Už jste ochutnali místní pastizzi? Ne? To musíme napravit,” vede nás k maličkému bistru Crystal Palace nedaleko brány do města M’dina. To je otevřeno nonstop a místní specialitou jsou právě šátečky z filo těsta plněné hráškem či ricottou. „Tyhle jsou původní. Ostatní jako kuřecí, a tak podobně, jsou jen marketingový tah,” vysvětluje a podává nám papírové sáčky, které jsou od šátečků promaštěné.

Je jasné, že na kalorie se při jejich výrobě nehledí. Jeden vyjde na v přepočtu 10 až 15 korun a hlad zažene naprosto spolehlivě. Problém je, že máte hned chuť ochutnat i ty ostatní náplně.

Limonáda z kůry a vyhlášené dorty

Tak jako k hamburgerům patří cola, pastizzi se zapíjí zdejším pivem Cisk (čti čisk) nebo limonádou Kinnie vyráběnou z pomerančové kůry, pelyňku a dalších bylinek. Ta je místním typickým nealkoholickým nápojem a ani po ní se zrovna nehubne. Hodně zvláštní a silně hořká chuť je doplněna velkým množstvím cukru.

V samotném městě M’dina pak můžete narazit i na další gastronomický klenot. Město plné paláců založené a obývané v minulosti výhradně rytíři a šlechtici je dnes sice plné turistů, ale podniků, kde se můžete najíst, je tu poskrovnu. V jednom z nich, kavárně Fontanella, začala před více než 40 lety místní šlechtična péct dorty podle historických rodových receptur, a některé z nich se nezměnily dodnes. Stojí přitom podobně jako v českých cukrárnách.

Chléb, na který se vzpomíná

Čechům v zahraničí často schází typický český chléb a Malťané to mají podobně. Také se tu vyrábí v bochnících s úžasně křupavou kůrkou a měkkou střídkou uvnitř. Typický je i chléb ftira, stočený do prstence, z kterého se krájí sendviče nejčastěji plněné salátem z tuňáka, rajčat, cibule, papriky a kaparů.

O tom, jakou škálu má tradiční místní pečivo se můžete přesvědčit třeba v pekárně Mekren´s bakery na maltském ostrově Gozo. Ten je oproti turistické Maltě považován za baštu tradiční kultury. Malá rodinná pekárna pečivo buď rozváží, nebo do ní jednoduše nakráčíte a v baletu mezi válením těsta a tancem s horkými plechy odlovíte někoho, komu řeknete objednávku. Majitelka Vincenza tal-Mekren a její synové tu pečou desítky druhů slaného a sladkého pečiva a jejich maličká pekárna se třeba díky perfektní pizze objevuje i v žebříčcích nejlepších restaurací na Maltě. 

Pečený »fenek«

Těžko byste hledali evropskou kulturu, která by se v maltézské kuchyni nějak neprojevila. Vystřídaly se tu snad všechny. A tak se v typické místní gastronomii potká třeba sušená šunka s britským masovým koláčem, v horkém dni si můžete dát jak italské těstoviny s mořskými plody, tak pečenou bůčkovou roládu a celé to korunovat arabskými sladkostmi z mletých datlí.

To vše je typicky maltské a někdy i chutnější než originály ze zemí, kde se maltská kuchyně inspirovala. Národní jídlo tak, jako Češi mají svíčkovou s knedlíkem, mají ale i Malťané. Jmenuje se »Stuffat Tal-Fenek« a nemusíte se podle jména bát, že byste jedli oblíbené zvířátko ze zoo. Fenek je totiž v místní řeči králík a kromě typického pečeného jej tu vaří na desítky způsobů. Navíc je to kromě salátů i výborná volba, jak si v místních jídelních lístcích vybrat něco, po čem se do vás teoreticky může vejít ještě i dezert.