22°C
Jen co dorazíte do Hallstattu, připadáte si spíš jako v Číně než v Rakousku. Právě Číňané s fotoaparáty a mobily v ruce obklopují všechna zákoutí městečka, jehož kopii si díky tak velké oblibě zřídili ve své vlasti.
Na chvíli se od nich vzdálíte až při cestě lanovkou, která vede k tunelu do solného ráje. Její prosklená kabina vás doslova vynese na vrchol. Je to ohromná podívaná.
Vysoké hory se tyčí nad nevšedně modrým jezerem, ve kterém se odráží rozmanité domky s kostelíkem. Lemují v úzkém pruhu pobřeží, některé z nich stojí na kůlech zapuštěných ve vodě.
Po třech minutách se ale tou krásou přestanete kochat, lanovka totiž dorazí do cíle. Cesta do dolu pak vede jen kousek od pohřebiště z doby halštatské.
Mundúr
Ještě než vyrazím k tunelu, musím se navléknout do ochranné termokombinézy, která připomíná spíše starý ošuntělý oděv dělníka. Představuji si, že jdu opravdu do dolu rubat.
Na hlavu si připínám helmu a můžu vyrazit ke kamennému vchodu ve tvaru hradeb. Překračuji práh a vidím koleje, které vedou celým, podle mě nekonečným, tunelem. Po chvilce mě pohltí tma.
Naštěstí jsem vstříc dobrodružství vyrazila s potřebnými pomůckami průzkumníka včetně baterky. Čím více se blížím k ložisku soli, tím je cesta užší.
Právě malý prostor mi potvrzuje, že se helma na hlavě opravdu hodí. Přicházím do části, kde jsou mimo nástrojů, které tu tehdy lidé používali, také zbytky pochodní, lano a v neposlední řadě dřevěné schodiště z doby 1100 let před Kristem. Tahle zastávka je ale krátká, vyrážím do útrob solné hory.
Husí kůže
Cesta po nejdelší dřevěné skluzavce v Evropě, kterou využívali horníci, aby se rychleji dostávali mezi jednotlivými úrovněmi dolu, mi měla ušetřit čas, než bych dolů sešla po schodech. Já nabrala zpoždění.
Při pohledu dolů mi naskakuje husí kůže a lehce se mi svírá žaludek. Rukou zkouším, jak moc je povrch kluzký, a po přemáhání nasedám. Teprve teď se mě zmocňuje záchvat paniky.
Ze shora koukám na ostatní, jak rychle sviští. Už není cesty zpět, nohama se odstrčím a netuším, jak tento adrenalin po 64 metrů dlouhé dráze přežiji. Naštěstí na konci bezpečně zastavuji. Obavy jsem mít nemusela, pokud jsem se řídila pokyny průvodce.
Skrytý šperk
Zvedám se ze skluzavky a nečeká mě práce jako kdysi dělníky, ale dechberoucí pohled na slané jezero. Nic podobného jsem dosud neviděla, třpytící se hladina je opravdovým šperkem ukrytým v hlubinách podzemí.
Po přednášce, jak se sůl z dolu těží, následuje jízda vláčkem, který turisty po několika hodinách vyváží zpět na denní světlo.
Plavba lodí
Zpátky v čase se můžete vrátit při plavbě na halštatském jezeře. Zapůjčit si lze historické lodě tzv. Zille, které byly typické pro převoz soli. Ovládány jsou čelem ve směru plavby stejně jako tradiční lodě z Benátek. Během plavby nabízející nevšední výhledy se navíc dozvíte o zdejší historii a spoustu zajímavostí o halštatské kultuře.
Kostnice
V kostnici v prostorách hřbitova z 12. století se nachází přes 1200 lebek, z nichž 610 je pomalováno květinovými motivy. A proč jsou vlastně lebky v řadách vyskládány? Městečko nemělo dostatek místa pro pohřbívání. Zesnulí byli proto po několika letech vykopáni, aby uvolnili místo dalším. Lebky byly vyčištěny, vyběleny a umístěny do kostnice. Poslední přibyla v roce 1995.
Otevírací doba:
Solný důl
březen – září 9:30 - 16:30
říjen – leden 9:30 - 14:30
Lanovka
březen – září 9:00 - 18:00
říjen – leden 9:00 - 16:30
Vstupné:
Dospělí 34 €/877 Kč
Děti (4 až 15) 17 €/439 Kč
Rodinné (2+1) 71 €/1832 Kč
Rodinné (1+1) 45 €/1161 Kč
Senioři, studenti 31 €/802 Kč
