Luxusní obchody i čisté pláže

Právě srovnání s Dubají nebo Abú Zabí se nabízí jako první. Jsou jen 300 kilometrů od sebe, takže počasí je stejně slunečné, moře a horký zlatý písek mají stejné. Čisťounká města plná mrakodrapů, luxusních obchodů a pečlivě střižených trávníků tu za peníze z ropy vyrostla na obou stranách zálivu. Mají stejně nádherné pláže, staví umělé ostrovy a jsou plné lidí všech národností světa, jen jeden člověk z deseti je Katařan.

Zemi tvoří vlastně jen 900 tisícové Dauhá, pár menších městeček a potom poušť. Oválný poloostrov má na delší straně okolo 180 km a na užší zhruba polovinu. Přesto si země vybudovala svébytnou kulturu. Peníze se tu totiž neinvestují do stavby největšího toho či onoho, jako spíš do vzdělání a vědy nebo do sportu. Katar nabízí ideální podmínky pro plážovou dovolenou, ale zároveň i dost možností pro klienty, kteří nechtějí celou dovolenou strávit na pláži. Jsou tu krásná muzea a galerie, výborné nákupní možnosti a na jednom místě se tu potkává architektura supermoderních mrakodrapů s částmi města, kde to ještě dýchá historií doby, kdy Katar nebyl ropnou velmocí, " popisuje Jan Bezděk z CK Fischer.

Město jako galerie

Samotné město Dauhá má zajímavou architekturu, na které se podílejí nejlepší architekti světa. Vyrostlo za posledních 50. let a Souq Waqif, původní historický přístav lovců perel, tvoří vlastně jen pár ulic. Pak je tu kancelářská a hotelová West Bay plná mrakodrapů, na kterou je ze staré části města impozantní pohled a mezi nimi se táhne vycházková promenáda Corniche, která je tepnou města a místem pro procházky. A tady také naleznete jednu z nejkrásnějších staveb města muzeum MIA, které shromažďuje přepychové sbírky islámského umění ze třech kontinentů. Třeba ze zničené syrské Palmyry.

Další perly architektury najdete ve čtvrti vzdělání Education city, které vévodí knihovna podobná přeloženému listu papíru, v těsném sousedství je Convention Centre které vypadá, jako by jeho střechu podepíral obří kmen stromu, nebo porodnice, před kterou je 14 masivních bronzových soch lidského plodu od Damiena Hirsta. Snad nejpopulárnějším architektem je tu Jean Nouvel, který stavěl i pražský Zlatý Anděl. Tady ale dostal takřka neomezený rozpočet a vytvořil třeba novou budovu národního muzea v podobě květu pouštní růže. Několik stovek obřích disků zakleslých do sebe, které vytváří zajímavou hru světla a stínu.

Město sportu se připravuje na šampionát

Katar žil sportem asi odjakživa. Jezdí se tu závody motocyklů MotoGP, hraje fotbal, volejbal či tenis a kromě jiného jsou tu populární i sporty jako sokolnictví nebo závody robotů na velbloudech. Chtěli tu i Formuli 1, ale Bahrajn a Abú Zabí byli proti, a tak se v malé zemičce strhlo doslova šílenství, když vyhrála pořadatelství světového poháru ve fotbalu v roce 2022. A dělají po něj vše možné. Třeba staví 8 plně klimatizovaných stadionů, kde do největšího se vejde až 80 tisíc diváků. V zemi, kde díky nízké ceně paliva všichni jezdí auty, se kvůli šampionátu budují i tři linky metra a síť vlaků a tramvají, aby se mohli návštěvníci pohybovat mezi stadiony.

Poslední lovci perel

Předtím, než v Kataru našli ropu, byla země závislá na lovu perel. Lovci se ve spartánských podmínkách na několik měsíců vydávali na moře a bez přístrojů, jen s kolíčkem na nose a závažím na noze spouštěli do hlubin hledat perlorodky. Když trh s perlami opanovala Čína chrlící říční perly z farem, jen těžko rozeznatelné od těch pravých mořských, byznys se zhroutil. V zapadlém krámku s perlami na Souq Waqif ale můžete dodnes potkat jednoho z posledních lovců. Pětaosmdesátiletý Saad Ismail Al Jassem o starém umění lovu perel rád vypráví turistům ve svém krámku i na místních školách. Mládí strávené na lodi ho prý zocelilo. Byl hasičem, policistou, kulturistou i fakírem a prkno s hřeby má pod pultem plným perel připraveno dodnes. Potápí se ale už jen s přístrojem a pro zábavu. Přiznává, že většina perel v jeho krámku nepochází z moře, a ty pravé má kvůli závratné ceně v bankovním sejfu. I ve městě perlovou minulost připomíná jen socha na promenádě Corniche a loďky, které vozí turisty.

Nejbohatší není nejdražší!

Dauhá je plná lidí ze všech koutů světa. A tomu odpovídá nabídka restaurací, ale i ceny. Takže si v restauraci v historickém Souq Waqif za v přepočtu 120 korun můžete dát půlku kuřete s omáčkou a hromadu rýže a za 18 korun koláč libanonského chleba, pod kterým by se schoval celý stůl, kdyby se nejedlo na koberci. Kávu seženete i za 13 korun. Stejně tak ale můžete utratit i astronomické částky. Oficiální taxíky tu jezdí za 10 až 12 korun na kilometr a alternativní jsou ještě levnější. Navíc, pro Katařany jako by peníze nebyly to nejhlavnější, a tak třeba do špičkového muzea MIA je vstup zdarma, do soukromého muzea šejka Faisala FBQ Museum stojí vstupné 280 korun a daň z přidané hodnoty je tu na úrovni 5%, takže řadu věcí nakoupíte levně. Třeba perly, které seženete i za několik stovek korun. Funguje tu Uber i Airbnb. I 5hvězdičkový hotel na týden tu jde sehnat za 16 tisíc korun.

 Rebel perského zálivu

Přestože s ostatními arabskými státy v okolí sdílí podobnou historii, je Katar mezi svými sousedy spíš rebel. Země jako Saudská Arábie, Arabské Emiráty nebo Egypt mu vyčítají kdecos, včetně satelitní televize Al Jazeera. Sousední Saudská Arábie dokonce Kataru vyhrožovala, že ho od pevniny odřízne příkopem. Jenže hrdá země se nepodvolila, zavřené hranice ignoruje a vsadila na aerolinky. Kupříkladu do Prahy létají z Doha dva přímé lety denně, ale do sousední Saudské Arábie nebo 300 km vzdálené Dubaje ani jeden. Symbolem katarské hrdosti je i hymna, kterou najdete napsanou i na sloupech veřejného osvětlení, nebo tvář osmatřicetiletého emíra, šejka Tamima bin Hamad Al-Sání, kterou si místní vylepují jako symbol podpory jeho rebelie na všechno, od facebookových stránek a aut až po mrakodrapy.