Žampion lesní není tak oblíbený, jako známější žampiony polní a ovčí. Roste velmi hojně, takže pokud se ho naučíte určovat, můžete si snadno naplnit košík. Najdete ho od července do října, někdy ještě v listopadu. Daří se mu v jehličnatých lesích, hlavně pod smrky a borovicemi, ale objevuje se i pod modříny. Méně často tuto houbu spatříte v lesích listnatých.
Jak poznat žampion lesní? Zaměřte se na 3 hlavní znaky
1. Hlavním poznávacím znakem je zmíněné červenání na řezu. „To je velmi výrazné a může tak v některých houbařích evokovat jedovatost,“ podotýká mykoložka s tím, že později začne houba na poraněném místě hnědnout.
2. Klobouk je pokrytý drobnými tmavě hnědými šupinkami.
3. Oproti dalším druhům žampionů má výrazně drobnější plodnice.
Záměna: Pozor na jedovatý žampion perličkový
Žampion lesní můžeme zaměnit za spoustu jiných, naštěstí jedlých žampionů. Výjimkou je jedovatá pečárka perličková, která je ale vzácná, mnohem světlejší a navíc po poranění její plodnice žloutne. Toto žloutnutí je typické i pro nejznámější jedovatý žampion zápašný, ten byste si ale s tím lesním poplést neměli. Pečárka zápašná má totiž hladký klobouk bez šupinek a je pro ni typický karbolový zápach.
Žampion lesní v kuchyni
Protože má žampion lesní kořeněnou chuť, dává se pod maso nebo do různých směsí. Klobouky této aromatické houby ale můžete i plnit a zapékat. „Mladé, pevné zavinuté kloboučky se hodí na nakládání do octa,“ dodává mykoložka Jiřina Hrabáková. Začínající houbaři by nicméně mladé zavinuté houby neměli vůbec sbírat, aby si je nespletli třeba s jedovatou muchomůrkou. Ti zkušenější by si – kromě dalších znaků, měli všímat toho, že žampion lesní většinou vyrůstá po více plodnicích z jednoho místa, zatímco muchomůrky rostou jednotlivě.
Žampion lesní a pečárky, které mu jsou podobné, si prohlédněte ve fotogalerii.
