Muchomůrka jarní způsobuje tzv. faloidní otravu. To znamená, že jedovaté látky v ní obsažené ničí jaterní buňky a způsobují selhání jater. Pokud jde o závažnost a průběh této otravy, je to stejné jako u muchomůrky zelené, nejjedovatější houby Evropy, a rychlá návštěva lékaře je proto doslova otázkou života a smrti.

Jak poznat bílou muchomůrku jarní?

  • Roste velmi vzácně, převážně pod duby, ale i jinými listnáči.  Objevuje se od května do září, nejraději má teplé oblasti nižších poloh. 
  • Typická je pro ni bílá barva klobouku, nohy i lupenů. Výjimkou je temeno klobouku, které může být lehce zbarveno do světle okrové.
  • Dalším charakteristickým znakem je jemný prsten, který je vysoko posazený na noze.
  • Klobouk má nejdříve tvar kopule, na vrcholu je ale plochý. Postupně se narovnává, až je nakonec plochý celý. Okraj klobouku je v mládí spojený s horní částí nohy bílým závojem.
  • Noha má tvar válce, dole se rozšiřuje do hlízy, kterou obaluje pochva. Ta je v dolní části k noze přitisklá, nahoře je volná. Barva nohy je jednolitá, není nijak žíhaná.
  • Muchomůrka jarní nemá žádnou výraznější vůni, pouze staré plodnice, které začínají odumírat, mají nepříjemný pach.
  • Pozor si dávejte i na další muchomůrky, které jsou té jarní hodně podobné – bílou (což je poddruh muchomůrky zelené) a jízlivou.

Jak poznat jedlý žampion a odlišit ho od muchomůrek?

Největší nebezpečí představuje záměna muchomůrky jarní (popř. jízlivé nebo bílé formy muchomůrky zelené) s některým z jedlých žampionů. Jak tyto houby rozpoznat?

Žampiony odlišíme od muchomůrek především podle barvy lupenů,“ říká mykolog Pavel Hruška. „V mládí mohou být  zbarveny nevýrazně růžově, šedavě, nebo nahnědle, ale velmi brzy je tmavý výtrusný prach obarví do čokoládově  hnědé až černé barvy. Muchomůrky mají výtrusný prach bílý, a proto i lupeny zůstávají bílé (toto pravidlo platí pro všechny muchomůrky).

Další znak jedlých žampionů je anýzová nebo příjemná sklepní vůně – někteří houbaři mluví i o vůni hořkých mandlí nebo čokolády, a hladká noha bez pochvy.

Pozor ale, i mezi žampiony jsou jedovaté druhy (např. žampion zápašný), které páchnou po karbolu, dezinfekci nebo inkoustu, a na noze  po poškrabání žloutnou. Méně zkušení houbaři by proto žampiony raději sbírat neměli.

Muchomůrku jarní, stejně jako další bílé muchomůrky, a jedlý i jedovatý žampion si můžete prohlédnout ve fotogalerii.