Popis bedly vysoké
Záměna s jinými bedlami
Záměna s muchomůrkou
Jak zpracovat bedlu vysokou

Na tuto populární českou jedlou houbu nedají někteří houbaři dopustit. Co všechno byste ale o ní ale měli vědět, než si s ní naplníte košík? Poradí vám mykolog Zdeněk Hájek z Mykologického klubu Plzeň.

Jak vypadá jedlá bedla vysoká?

  • Klobouk má světle hnědý s tmavším hrbolem uprostřed. Posetý je hrubšími, hnědými šupinami, které odstávají. V mládí je klobouk ve tvaru vejce, postupně přechází do zvonu a v dospělosti se rozprostře - na šířku pak může mít až 25 cm.
  • Lupeny naspodu klobouku jsou vysoké, husté a tzv. břichaté. To v řeči mykologů znamená, že nejsou po celé délce (od nohy k okraji klobouku) stejně vysoké, ale uprostřed jsou vyšší.  Zpočátku jsou bílé, pak nahnědlé.
  • Noha může být vysoká až 35 cm. V horní části má mohutný, dvojitý prsten, který se dá posunovat, a pod ním spatříte žíhané hnědé šupinky. Noha je dutá a bílá, má příjemnou chuť i vůni. Pokud si pořádně prohlédnete i tu část, která je v zemi (a neodříznete houbu nad povrchem), uvidíte, že bedla vyrůstá z hlízy, a ne z pochvy.  
  • Pokud do bedly vysoké říznete nebo ji otlačíte, nemění barvu.
  • Roste v jehličnatých i listnatých lesích, v křovinách a mnohdy i na louce. Někdy tvoří celé kruhy.

Záměna s jinými bedlami

S čím se bedla vysoká nejčastěji zaměňuje? S jinou bedlou, bohužel často jedovatou. Na co si dát pozor?

Jedovatá bedla zahradní se liší  tím, že pokud do ní říznete, zabarví se do  červena nebo červenohněda. Co je ale hlavní: Má ráda hnojenou půdu a roste na zahradách, záhonech nebo třeba kompostech – na těchto místech proto bedlu vysokou kvůli možné záměně nesbírejte a vždycky se na ni vypravte do lesa. 

Dalším jedovatým druhem je bedla ostrošupinná. Její klobouk je pokrytý vztyčenými šupinami a všimněte si také prstenu, který je tenký jako blána. Může se navíc stát, že ho smyje déšť a pak tato bedla budí dojem, že prsten nemá. Tato houba je nahořklá a nepříjemně páchne.

Bedla červenající je sice jedlá, ale má mnohem horší chuť a citlivějším lidem může způsobit zažívací potíže. Rostě na stejných místech, jako bedla vysoká, a obě houby si jsou hodně podobné. Bedla červenající je ale menší a štíhlejší a po otlačení mění barvu do žlutooranžova až hnědočervena.

Bedla vysoká se podobá ještě dalším jedlým bedlám: bedle útlé s drobnými šupinkami nebo vločkami na povrchu klobouku a bedle odřené s bílým nebo nažloutlým kloboukem. „Tyto bedly se hůře určují, ke konzumaci proto doporučuji sbírat pouze bedlu vysokou,“ upozorňuje mykolog Hájek.

Bedla nebo muchomůrka? Jaké jsou hlavní rozdíly

Bojíte se, že si bedlu popletete se smrtelně jedovatou muchomůrkou? Obě houby se od sebe naštěstí dají dobře odlišit.

Při sběru hub se vždycky podívejte i na tu část, která je v zemi. Snadno tak zjistíte, že muchomůrka zelená vyrůstá z pochvy, která je vysoká a cípatá, naopak bedla pochvu nemá. Muchomůrka zelená má olivově zelenou nebo žlutozelenou barvu, v některých případech ale může být i bílá, stejně jako další smrtelně jedovatá muchomůrka jarní. I u té je ale důležitým poznávacím znakem, že roste z pochvy.

Jak zpracovat bedlu vysokou?

Bedla vysoká je vhodná hlavně na řízky, počítejte ale s tím, že budou tučnější, než kdybyste je usmažili třeba z hřibů. „Tím, že má bedla velmi vysoké lupeny, se může stát, že mezi ně nasaje velké množství oleje,“ vysvětluje mykolog.

Bedly jsou vhodné do polévek, můžeme je přidávat do směsi s ostatními druhy hub, zamrazit je nebo i nakládat (k tomu se hodí hlavně ještě neotevřené klobouky). A nebo si z bedel vysmahněte škvarky.

Tuto houbu můžete klidně i usušit, podle mykologa na to ale není nejvhodnější. Kvůli tomu, že má velmi tenkou pokožku klobouku, se totiž sušená bedla snadno drobí. „Je proto lepší ji rozemlít na koření,“ říká Zdeněk Hájek. Takto můžete zpracovat klobouk i nohu, která se jinak k jídlu nehodí, protože je příliš tuhá.

Bedlu vysokou i houby, se kterými se dá poplést, si prohlédněte ve fotogalerii.