3°C
Bedla zahradní může způsobit zvracení, průjmy nebo koliku břicha a dehydratace s tím spojená je velmi nebezpečná. Jak tuto jedovatou bedlu spolehlivě rozpoznat a otravu si nezpůsobit? A na jaké další rizikové bedly můžete v Čechách ještě narazit? Poradí nám mykolog Zdeněk Hájek z Mykologického klubu Plzeň.
Jak poznat jedovatou bedlu zahradní?
- Má ráda hnojenou půdu a roste na zahradách, záhonech, kompostech i ve sklenících. Na těchto místech bedly nikdy nesbírejte!
- Je poměrně mohutná.
- Mezi šupinami klobouku má hluboké praskliny.
- Pokud do ní říznete nebo ji otlačíte, zabarví se do červena nebo červenohněda.
- Když si pořádně prohlédnete i tu část houby, která je v zemi, zjistíte, že bedla zahradní má mohutnou hlízu, na které jsou vroubky.
Na jaké bedly si ještě dát pozor?
Kromě bedly zahradní hrozí nevolnost například po bedle červenající, šedohnědé nebo ostrošupinné.
Bedla červenající patří sice stejně jako šedohnědá mezi ty jedlé, citlivějším lidem může být ale po obou těchto houbách dost špatně. Jednou z jejich charakteristik je, že po otlačení mění barvu do žlutooranžova až hnědočervena.
Jedovatá bedla ostrošupinná má klobouk pokrytý vztyčenými šupinami a všimněte si také prstenu, který je tenký jako blána. Může se navíc stát, že ho smyje déšť a pak tato bedla budí dojem, že prsten nemá. Tato houba je nahořklá a nepříjemně páchne.
Další rizikové bedly rostou jen vzácně a v Čechách na ně s největší pravděpodobností nenarazíte.
Jaké bedly bezpečně sbírat?
Jaké bedly tedy sbírat? Zvláště, pokud patříte mezi méně zkušené houbaře, zaměřte se pouze na bedlu vysokou. Ta se totiž – na rozdíl od jiných bedel – dobře určuje. Roste v jehličnatých i listnatých lesích, poznáte ji hlavně podle mohutného, dvojitého prstenu, který se dá posunovat. Má světle hnědý klobouk s tmavším hrbolem uprostřed, který je posetý hrubšími, hnědými, odstávajícími šupinami. Pokud do bedly vysoké říznete nebo ji otlačíte, nemění barvu. ZDE se o bedle vysoké dočtete podrobněji.
