Průkopníky v dobývání uhlí se v Evropě stali už v 17. století průmyslově vyspělí Angličané. Tehdy „naše“ rakouská monarchie nechtěla zůstat pozadu. Lesy těžbou dřeva řídly a hledal se jiný energetický zdroj. Našli ho v polovině 18. století na Ostravsku.
„Černé zlato region zcela změnilo. Pravidelná těžba začala se založením vítkovických železáren a stavbou železnice zhruba 70 let po nálezu ložisek. Došlo k obřímu rozmachu. Do té doby šlo o obyčejnou zemědělskou oblast,“ říká báňský výzkumník a autor webu zdarbuh.cz Radovan Kukutsch (45).
Chtěli výkladní skříň
Do Ostravska a Karvinska, kde byly zásoby uhlí na našem území největší, proudily peníze. Města rostla, ve velkém se sem stěhovali lidé ze všech koutů císařství i následné republiky. „Oba regiony se měly stát naší výkladní skříní,“ pokračoval Kukutsch.
Zakládány byly doly i jinde, třeba u Brna, na Plzeňsku či v severních Čechách, kde byla sloj mocná až 10 metrů. Průmysl živily i oba světové válečné konflikty. Druhá vlna rozmachu nastala po nich. Doly už ale byly znárodněny. Horník měl v socialistickém zřízení výsadní postavení mezi povoláními.
Obrat po revoluci
Sametová revoluce však postupně začala kartu obracet. „Těžba na Ostravsku byla utlumena, později zcela ukončena. Na Karvinsku se doly ještě držely v provozu, ale časem se těžba čím dál méně vyplácela. Už byla příliš náročná především po ekonomické stránce,“ dodal Radovan Kukutsch.
Pod zemí zůstávají dál miliardy tun uhlí. Jsou zhruba v kilometrové hloubce. Jenže už je nikdo nikdy nevytěží. Doly se zasypávají a uzavírají tak, že už to nebude technicky ani fyzicky možné.
Poslední lednový den přišlo o práci v dolech 750 zaměstnanců a k 28. únoru jich z OKD odejde dalších 150. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvedlo, že někteří horníci po ukončení těžby černého uhlí budou moci jít do důchodu dřív i bez odpracování stanoveného počtu směn pod zemí.
Poslední odstřel, poslední vozík
Mnozí horníci nesou konec havířiny těžce. Loučili se s dřinou, které mnozí zasvětili celý život. Když vyjel z útrob dolu ČSM poslední vozík s uhlím, mnozí zamáčkli slzu.
„Pracoval jsem v dole 33 let. Přistěhoval jsem se z Vysočiny. Ta práce mě lákala a měl jsem malé děti, chtěl jsem zabezpečit rodinu. Havířina se mi vryla do srdce. Strach? Ten jsem neměl. Ale není to žádná sranda. Musíte jít dolů s čistou hlavou a mít fyzičku,“ usmál se Stanislav Guhl (57).
Ceremoniálu přihlížel jako desítky dalších ve slušivém hornickém kroji. Přiznal, že chybět mu budou parťáci. Vůbec ne otřesy, které zažil dva.
Poslední odstřel
Poslední odstřel provedl už o víkendu střelmistr Marek Hadravský. „Provedení historicky poslední trhací práce v dole ČSM v porubu 463 204/1 ve sloji Natan byla pro mne prestižní záležitost, odměna a velká čest. Pocit, že je navždy ta poslední, kterou jsem v dole provedl, se nedá nikomu popsat,“ řekl.
„Zůstávají za mnou roky tvrdé práce, metry a tuny. Rozešly se party chlapů, ve kterých jeden na druhého spoléhal. Musím poděkovat všem, se kterými jsem fáral. Byli to tvrdí chlapi a mistři ve svém oboru,“ uzavřel dojatě.
S havířinou skončil, otevřel si obchůdek
Lukáš Buday (39), razič z dolu ČSM, ukončil práci už loni v létě. Co dál, přemýšlel. Tak se se ženou vrhli na drobné podnikání. Mají krámek s půjčovnou kostýmů a příslušenstvím na večírky.
„Ražby vlastně otevírají důlní dílo, takže my jsme skončili v červenci, už nebylo potřeba dělat nové otvírky, takže kluci už jen dokopávali to, co my jsme nachystali,“ vylíčil Lukáš Buday. Co dál, věděl poměrně brzy.
„Našli jsme prostory v Bohumíně a otevřeli si malý obchůdek. Z dolu jsem se vracel sedřený, ale nová práce je pro mě ještě 2x těžší než práce v dole. Web, reklama, zboží, logistika, naceňování, účetnictví...,“ přiznal muž, který jezdí o hornictví vyprávět i dětem do škol. „Dokonce až do Prahy,“ usmál se.
Nejhorší důlní katastrofy:
Práce horníků byla nejednou vykoupena značnými oběťmi. Zde jsou největší z nich. Ta vůbec nejhorší se týká rudného dolu.
* Důl Marie, Příbram-Březové Hory 1892, 319 obětí
* Důl Františka, Karviná-Doly, 1894, 235 obětí
* Důl Nelson III, Osek u Duchcova, 1934, 142 obětí
* Důl Dukla, Havířov-Suchá, 1961, 108 obětí
