Klempíř pod palbou umělců: Ostrá slova musí politik ustát, říká exministr Herman
Ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy) schytává ostrou kritiku ze strany umělců a kulturní scény. Podle bývalého šéfa rezortu Daniela Hermana (KDU-ČSL) nejde o politickou krizi, ale o selhání komunikace - a ministr by se měl nad tvrdými slovy povznést. Herman, který má zkušenost s vyhroceným střetem s prezidentem Milošem Zemanem, v rozhovoru pro Blesk varuje, že bez dialogu může tlak jen sílit.
Blesk: Jak jako bývalý ministr hodnotíte celý střet ministra Klempíře s umělci? Je to podle vás selhání komunikace, nebo už politický problém?
Daniel Herman: „Myslím si, že vždycky je problém, když se nekomunikuje. Komunikace je jediná možnost, jak si lidé navzájem mohou něco sdělit. To je takový základní předpoklad. Já jsem se o to ve své politické praxi vždycky snažil, protože jiná cesta prostě není. Nemyslím si, že by to byl politický problém, spíš mi přijde, že je to škoda. Bylo by dobré tu komunikaci nějakým způsobem obnovit.“
Když ministr v takové situaci řekne, že „takhle se s ministrem nemluví“, je to podle vás přiměřená obrana autority funkce, nebo by měl ministr kultury snést i ostřejší kritiku?
„Musím říct, že pana ministra Klempíře osobně neznám a neznám ani jeho povahu. Samozřejmě každý člověk do funkce přináší svou osobnost, někdo je klidnější, někdo méně. Politik, ať už je to ministr, poslanec nebo senátor, musí být vybaven schopností snášet i projevy, které nejsou úplně láskyplné. Řekněme to eufemisticky. Asi bych se nad některé věci snažil povznést a znovu říkám: spíš bych se snažil obnovit komunikaci. Tak bych se zachoval já, nebo jsem se o to alespoň snažil, když jsem byl v té pozici.“
Vy jste jako ministr zažil spory mj. s památkáři či prezidentem Zemanem. Jak složité je balancovat mezi vládními prioritami, vlastními postoji a tlakem kulturní obce?
„S památkáři jsem spory neměl, tam byla spolupráce naopak velmi dobrá. Pokud jde o tehdejšího prezidenta Miloše Zemana, tam harmonické vztahy nebyly, to je pravda. Eskalovalo to zejména kolem dalajlámy a mého strýce Jiřího Bradyho. Podle mě by měl člověk zůstat autentický. To, že se stanete členem vlády, neznamená, že ze sebe obrazně řečeno svléknete starého člověka. Do politiky vás něco přivedlo — vaše postoje, zkušenosti, životní příběh. Člověk si do té funkce nese to, kým je. Členy vlády se nestávají děti, ale dospělí lidé s historií. Je přirozené, že reprezentujete politickou formaci, která je vám blízká a s níž nějak rezonujete. Tyto roviny se dají sladit.“
Jak důležité je pro ministra kultury udržovat korektní vztahy s umělci a herci, ale třeba i s řediteli kulturních institucí? Co se stane, když se tyto vztahy veřejně vyhrotí?
„Ministerstvo kultury je velmi široce rozkročený rezort. Patří tam živé umění, památková péče a zhruba třicet příspěvkových organizací. To jsou vlastně taková tykadla ministerstva v regionech, protože řada z nich nesídlí v Praze. Právě ony vytvářejí lokální kulturu, ta se netvoří na ministerstvu. Úkolem ministra je zajistit co nejlepší finanční podmínky, aby rezort mohl fungovat. Velká odpovědnost pak leží na ředitelích těchto institucí. A znovu se vracím ke komunikaci — ta je naprosto nutná. Pokud spolu lidé nemluví, nemohou si nic sdělit. Samozřejmě ministr nemůže být v kontaktu se všemi zhruba šesti a půl tisíci zaměstnanci rezortu, ale právě ředitelé jsou těmi klíčovými převodovými místy. Kontinuální komunikace je velmi důležitá.“
Může být pro ministra Klempíře nevýhodou jeho minulost v kulturní branži a to, že se s řadou umělců osobně zná?
„Nemyslím si to, spíš naopak. Žádný ministr nemůže obsáhnout celé spektrum rezortu stejně. Každý má k něčemu blíž. V tomto případě je to živé umění — je hudebník, scenárista, textař. Tyto zkušenosti může velmi dobře využít. Podle mě je to cenné. Do funkcí přicházejí zralí lidé se zkušenostmi a byla by škoda z nich nečerpat. Mně osobně ty zkušenosti velmi pomáhaly.“
Jaký reálný vliv mohou mít dle vás herci a známé osobnosti v podobných sporech na důvěru veřejnosti v ministra?
„Určitě velký. Stačí se podívat na roli herců v listopadu 1989 — ta byla obrovská. Herecké povolání má do jisté míry prorocký rozměr. Tito lidé prostřednictvím divadla, filmu nebo televize předávají hodnoty širokému publiku a získávají velké renomé. Je to profese s velkým přesahem. Vidíme to na příkladech Václava Havla, Ronalda Reagana nebo dnes Volodymyra Zelenského. Ten přesah tam jednoznačně je.“
Pokud se ministr kultury dostane hned na začátku mandátu do otevřeného konfliktu s kulturní scénou, může ho to podle vás dlouhodobě oslabit v řízení rezortu?
„Určitě mu to nepomůže. A znovu říkám, je to nevyžádaná rada, konkrétního ministra osobně neznám. Ale myslím si, že by bylo dobré se snažit komunikaci obnovit. Jedině když spolu lidé mluví, mají možnost si něco sdělit. To je moje hluboké přesvědčení.“
👍 👍 👍