18°C
Příběh této vraždy ve své knize Pražské mordy, skutečné kriminální případy z let První republiky, kterou vydalo nakladatelství Pražské příběhy, popsal Dan Hrubý. Co se tedy podle jeho zjištění onoho dne v tehdejším Hostinci Řemeslnicko-živnostenské besedy odehrálo? „Jeho majitelem byl osmatřicetiletý restauratér Hugo Hrubý. Právě on se stal spolu se svou ženou, čtyřiatřicetiletou Annou Hrubou, a matkou, šedesátiletou Marií Hrubou, obětí strašlivé vraždy. Vrah útočil sekerou a jednal s mimořádnou brutalitou,“ píše ve své knize Dan Hrubý.
Další dva potom vrah zranil, kromě devítiměsíčního syna manželů Hrubých, vyvázl s těžkým poraněním také bratr restauratérovy ženy Marie, číšník Jan Větrovský. Policie na místo činu dorazila kolem šesté hodiny ranní. Policejní rada Josef Vaňásek a jeho nejbližší spolupracovníci nechali ihned uzavřít okolí.
Lože prosáklé krví a podřízlé hrdlo
Dan Hrubý ve své knize také podotýká, že ani tehdy trojnásobná vražda neunikla pozornosti médií: „Na širokém loži, úplně prosáklém krví, ležel těžce sekyrou zraněný hostinský Hugo Hrubý, který měl několik ran v hlavě. Až do poslední chvíle byl v bezvědomí a nemluvil. Vedle něj jeho žena Anna se stejnými ranami, z nichž vytékal mozek. Mezi oběma manžely pak naříkal devítiměsíční hošík, rovněž sekyrou těžce zraněný. Dole pod postelí na zemi ve velké kaluži krve ležela matka restauratérova s hluboce proříznutým hrdlem a se stopami tupých ran na čele,“ psaly tehdy listy Národní politika.
Raněný číšník Větrovský byl nalezen v chodbě pod schody s bodnou ránou v hrudi, z posledních sil měl poprosit služebné, aby přivolaly policii. Důležité svědectví sdělila Josefu Vaňáskovi kuchařka Anna Průchová. Ta spala v místnosti vedle ložnice a nad ránem jí probudil dětský křik.
„Spatřila jsem starou paní ležeti nehybnou v tratolišti krve na zemi a nad ní skláněl se Větrovský. Pan šéf ležel na posteli a jaksi trhal rukou ležící na pelesti. Do hrozného výjevu zaznívalo naříkání dítěte a steny zraněných,“ uvedla podle knihy Dana Hrubého kuchařka ve své výpovědi.
Statná žena dveře nepustila
Co v místnosti dělal číšník Větrovský, zajímalo vyšetřovatele Vaňáska ze všeho nejvíce. Kuchařka jej podle své výpovědi spatřila celého bledého se sekerou v ruce, ten na ní měl vyvalit oči a říct jí, že v místnosti byl někdo se sekerou. V rychlosti proto znovu zavřela dveře do ložnice. „Vší silou jsem se o ně opřela, neboť jsem dostala z Větrovského strach. Nato Větrovský přiskočil ke dveřím, několikráte vzal za kliku a silně se o ně opíral, takže již povolovaly. S vypětím všech sil se mi podařilo jeho nápor zmoci,“ vypověděla podle knihy kuchařka Průchová. Větrovský na ní pak prý volal, ať vejde dovnitř, že se tam stalo něco hrozného.
„Pak jsem slyšela, jak chodil v punčochách před dveřmi, jak vyšel ven a u dveří odhodil sekeru. Polonahá, zkřehlá a strachem se chvějící stála jsem u dveří. Z pokoje doléhal ke mně pláč malého Hugonka a sténání mých zaměstnavatelů. Byly to hrozné chvíle. A vše trvalo hrozně dlouho. Asi po hodině se Větrovský vrátil a znovu na mne volal: ,Slečno, pojďte ven, já jsem bodnutý.‘“ vypovídala podle knihy Průchová dále.
Větrovského ale o několik chvil později našla v bezvědomí na zemi v chodbě jiná z pracovnic hostince, v hrudníku měl bodnou ránu. Při vyšetřování se přišlo na to, že při vraždě zmizela také náprsní taška restauratéra Hrubého, uvnitř ní bylo přibližně deset tisíc korun.
Hlavní podezřelý nebo jedna z obětí?
Samotný číšník Větrovský pak měl vypovědět, že usínal v ložnici společně s Hrubými. „Jak dlouho spal, nedokáže přesně odhadnout, když ho probudila prudká bolest v prsou. Uviděl nad sebou neznámého muže velké postavy, jenž ho bodl nožem, pak se otočil a vyběhl z místnosti. Jan Větrovský spatřil vzápětí starou paní, jak se zmítá vedle postele v tratolišti krve. Vedle ní ležela sekera,“ popisuje Větrovského výpověď kniha Dana Hrubého. Sekeru pak měl vzít do rukou, v tu chvíli však spatřil, že jej z vedlejšího pokoje pozoruje kuchařka Průchová. O tom co se dělo dál, vypověděl stejně jako ona.
Větrovský se v průběhu vyšetřování zotavoval ze svého zranění, které bylo vážné, ale ne smrtelné, úsudky znalců ale nasvědčovaly tomu, že si je číšník způsobil sám. Vyšetřovatelé jej proto odvezli na místo činu, aby jim zde znovu svou výpověď zopakoval: „Vrchní číšník Větrovský byl bledý a celý se třásl. Jeho předchozí klid, s nímž jakoukoli účast na zločinu popíral, byl minulostí,“ píše v knize Dan Hrubý.
Když vyšetřovatelé objevili ukradených deset tisíc, které Větrovský zabalil do novin a ve sklepení zahrabal do popela, bylo jim jasné, že pachatelem musel být někdo, kdo hostinec velmi dobře zná. Číšník Větrovský se nakonec přiznal. „O měsíc později, přesně 27. dubna 1939, byl číšník Větrovský postaven před soud a za trojnásobnou vraždu s vyloučením dočasného pominutí byl odsouzen k trestu smrti. Větrovský měl štěstí, trest byl v červenci 1934 změněn dle zvyklostí na doživotí,“ uzavírá Dan Hrubý příběh brutální trojnásobné vraždy.
