22°C
„O humor v ní není nouze a pravidla se naučíte rychle. Zabaví vícekrát než jednou, což je u deskovek důležité,“ popisuje hru její tvůrce. K čemu ji přirovnat? Sám autor ji popisuje, jako kdyby si karetní hra Bang! a počítačoví Worms Armageddon, udělali dítě.V čem tedy tkví její kouzlo?
Cíl hry: Likvidace ostatních
Jde o deskovou karetní hru, která slibuje polštářové války epických rozměrů. Je maximálně pro čtyři hráče a ve většině případů trvá do hodiny. Minimální počet hráčů jsou dva. Hlavním cílem v Buláncích je jednoduše vybít všechny ostatní. Přesně tak, jak si to pamatujeme z počítačových monitorů.
Musí se ale počítat s tím, že se postavy několikrát vrací zpátky. Hra je z více než poloviny založená na náhodě, co se líznutí karet týče. Zároveň ale zbývá dost prostoru pro strategii na herní desce. Karty je možné v průběhu kola směnit nebo použít karty „sviňárna“ nebo „švindl“, kterými se ovlivňují soupeři. Dále mají Bulánci zbraně, takzvaná ubližovátka, kterými mohou střílet po ostatních, a ti se na oplátku chrání kartami povlečení.
Jak se vytváří hra?
Celý příběh začal přibližně před dvěma a půl lety, kdy si parta kamarádů po dlouhé době zahrála staré dobré Bulánky a Diuka napadlo, že by bylo super z toho vytvořit stolní hru. „Pokračovalo to tím způsobem, že za čtyři měsíce jsme připravili funkční prototyp, a při testování nám vyšlo lépe přidat herní plán, aby byla hra přehlednější, takže se z karetní hry stala desková,“ řekl Blesku autor hry.
Vytvořit deskovou hru podle Diuka nebylo a není nic jednoduchého. „Nejtěžší bylo asi vědět, kdy skončit, kdy to nepřeplácat. Zachovat ducha Bulánk,ů a jak napsat správně pravidla a podstatu hry. To bylo opravdu náročné. Ne každý pochopí stejně to, co do pravidel napíšete. Musíte být za každou cenu jednoznační.“
Později se autor hry obrátil přímo na společnost SleepTeam, zda by neměli zájem o spolupráci. Shodou okolností to bylo v době, kdy začali vyvíjet herní pokračování počítačových Bulánků.
„Zahráli si ji, udělala na ně dojem, a najednou pracujeme na vydání. Měl jsem velkou radost. A šlo to fakt skvěle.“ V rámci spolupráce se musely splnit nějaké podmínky, aby se hra shodovala s polštářovým universem. Změnily se třeba názvy hrdinů, aby byly blíž Bulánkům. Karta Sedmimílové boty byla nahrazena názvem Manžetové knoflíčky a další drobnosti,“ popisuje Diuk.
„Nešlo o nijak velké zásahy. Byl jsem velice rád, kolik prostoru jsem měl, a že jsme takhle spolupracovali,“ dodává. Vzor pro 3D tisk figurek navrhli přímo ve společnosti, která počítačové Bulánky vyvinula.
Stovky hodin
Mezi první a finální verzí hry bylo na desítku testovacích prototypů, které se stále upravovaly a vylepšovaly. Na hře dohromady pracovalo asi 40 lidí a testování jim zabralo přibližně 400 hodin!
Deskovka nebo polštář?
U zajímavosti rozhodně nekončíme. Už samotný obal ryze české hry napovídá, že jde o „něco“ nevšedního, co stojí za povšimnutí. Tvoří jej totiž ručně vyšívaný polstrovaný polštář. „Je to první deskovka, na které se dá spát,“ směje se Diuk. Polštář, který slouží jako obal, vymyslel ve spolupráci s designérkou Klárou Floriánovou, která se pak zhostila i jejich výroby. Co kus, to originál.
I zbytek balení překvapení. Krom nezbytných propriet – herní desky v podobě pokojíčku, dále figurek, karet atd., do hry Diuk zakomponoval autentické nábojnice! „Jsou pravé. Z policejního prezidia mám písemné povolení, že je lze do hry použít jako komponent,“ upřesňuje Diuk. Jsou samozřejmě prázdné, vystřílené. Autor hry je sesbíral na střelnici.
Nezastavitelná fantazie
Diuk uvádí, že časem by ke hře rád přidal rozšíření. „Třeba by se bojovalo kooperativně tři proti třem. Nebo by to bylo všichni hráči proti nemrtvým Bulákům. Mám hodně nápadů, fantazie se mi nezastavuje,“ sdělil Blesku autor deskové hry. Nevylučuje ani variantu, kdy by hra byla pro osm až dvanáct hráčů. „Ale to už by byla párty hra, hrající se třeba i pár hodin,“ dodává autor a zároveň zakladatel společnosti Kikimora, jež hru vyrobila a vydala.
Co příště?
Jak už z předešlého odstavce vyplývá, fantazie Diukovi hraje na plné obrátky. A ačkoliv má přehršle nápadů, kudy, kam a jak posunout „své“ Bulánky, zároveň už přemýšlí nad jinou originální hrou. Ve spolupráci s všestranně talentovanou akademickou malířkou Klárou Sedlo připravuje hru na motivy pekla.
Což pro malířku s neokázalou fantazií a omamně plamenným pohledem nebude nic nového. S hudebním uskupením Nemuer totiž usilovně pracuje na výpravě ne do pekla, ale do staroegyptského podsvětí, a to formou zhudebnění Knihy mrtvých. A poněvadž staroegyptštině nemnohý rozumí, usilují i o na půl hraný, na půl animovaný film. Ale nazpět k plánované hře...
„Herní mapa se dá přeskládávat, k tomu asymetrická pravidla povedou k jedinečnému zážitku z každého hraní,“ doufá tvůrce, který by se i rád pustil do tvorby knihy a uplatnil se také v herním průmyslu. „Není žádné omezení,“ říká. „Jen to, co si sami určíme,“ dodává s mrknutím oka.
