7°C
Hranice mezi životem a smrtí může být tenčí, než je list papíru. Občas rozhodují mžiky očí, jindy nás na „nešvary“ zdraví upozorňují signály, kterých si při nejlepší vůli nepovšimnou ani ti nejpovolanější. „Byla jsem zdravá, pravidelně jsem cvičila a sportovala. Chodívala jsem darovat krev,“ vrací se Blanka do závěru roku 2016.
Spánek nepomohl
Tou dobou zastávala pozici office manažerky obchodního oddělení kosmetické společnosti a akorát se stěhovala z Liberce do Prahy. Nebyly to jen nervy, které s koncem roku bývají obvykle spojovány, nýbrž i strach o maminku, které se na její psychické pohodě podepisovaly. „Byla v pečovatelském ústavu a její stav se závažně zhoršoval,“ vzpomíná, jak ji zasáhl stres z maminčina zdraví.
Od každodenních strastí jezdívali s manželem Petrem Brychem odpočívat na chalupu pod Ještědem. Tak tomu bylo i 25. listopadu. „Zničehonic se mi udělalo zle. Motala se mi hlava, zvracela jsem, bylo mi divně. Takto mi ještě nikdy nebylo,“ popisuje chvilky, které by se snadno daly zaměnit s migrénou. Ve skutečnosti se u ní začal už projevovat problém s první výdutí tepny v mozku.
„Cítila jsem bolest na krční páteři a na zádech, která mi prostupovala do hlavy. Nešlo to nahmatat a určit, odkud je. Byl to takový tupý tlak. Myslela jsem si, že když si vezmu prášek a zaspím to, že mi bude líp.“ Tou dobou, aniž to kdokoliv mohl tušit, jí krev z tepny na několika místech začala prosakovat. Život ohrožující problém neodhalili ani lékaři v liberecké nemocnici, kam ji manžel rovnou z chalupy „pro jistotu“ odvezl.
„Špatně sedíte," dozvěděla se
Rezultát odborníků překvapil oba dva. „V zásadě mi udělali jen obyčejné testy,“ podivuje se Blanka nad tím, že jí neudělali třeba CT mozku či nějaké jiné odbornější vyšetření, které mohlo problém odhalit v zárodku.
„Zjednodušeně řečeno se zařídili podle toho, jestli si se zavřenýma očima zvládnu sáhnout na nos a podobně. Skrze to lékaři odvodili, že mám bolesti od špatného sezení a tím to haslo.“ Blanka vyhledala pomoc lékařů opakovaně, vždy určili stejnou diagnózu. „Je to přetažení krční páteře a přepracování,“ slýchala. Tak se nechala strhnout uspěchaným proudem dnešní doby a pokračovala v práci, byť jí zdravotní problémy neodezněly. „Byl největší frmol roku v práci, vánoční trh. Marodit se dnes už ani nedá,“ krčí Blanka rameny.
Mrtvice u žen: Příznaky a příčiny Videohub
Hráz únosnosti se protrhla
Prášky, které jí lékaři naordinovali, nezabíraly. Pouze tlumily bolest, ale neřešily skutečný problém. Ten naplno propukl 12. prosince 2016. V důsledku malátného stavu Blanka ráno upadla na toaletě, pádem si rozřízla achilovku a ztratila vědomí. Ošetřující lékaři po transportu do nemocnice pominuli stížnosti na bolesti hlavy – věnovali se pouze poraněné achilovce, na niž dostala nechodící dlahu. S injekcemi na ředění krve ji poslali domů. Paradoxně ty její stav zhoršily.
Psal se 16. prosinec a až z Budapešti, kde byl pracovně, volal Blance manžel Petr záchranku. „Měla jsem rozdvojené vidění. Nedokázala jsem ani zvednout skleničku, natož vytočit správné číslo na telefonu. Štěstí bylo, že mám manžela v rychlé volbě,“ chválí Blanka prozřetelnost. „Již jsem necítila prsty,“ líčí Blanka, že pro ni byl problém odemknout mobil. Otok mozku už byl tak velký, že ji prakticky znemožňoval běžné „fungování“. Přitom do poslední chvíle chodila do práce. „Dělalo se mi nevolno už jen cestou metrem, jak se vagóny kývaly,“ přidává další střípky vzpomínek.
Otázka: Může to být ještě horší...?
„Když mi tehdy volala, vůbec jsem nebyl schopen pochopit, co se děje. Jen trhaně koktala, nemohla mluvit,“ vzpomíná Petr, kterého zákonitě zachvátila panika, že nemůže pomoci a je daleko od domova. Proto okamžitě volal záchranku i hasiče – co kdyby nebyla schopná otevřít? Velmi kvapně se ten pátek vracel do Prahy.
Mezitím Blanku přijali v motolské nemocnici, nevěda, s čím může a nemůže počítat. „Lékař mi cestou telefonicky sdělil, že původní diagnóza byla mylná a že žena je v kritickém stavu, ať očekávám to nejhorší.“
Nakonec Blanku urychleně převezli do „sousední“ Nemocnice Na Homolce, kde si ji vzali do péče tamní specialisté pod vedením kapacity v oboru neurochirurgie Jana Klenera. „Zastihl jsem ji minuty před operací. Nedokázal jsem se smířit s tím, že to je možná naposledy, co ji uvidím živou. Musel jsem ji vidět,“ říká se skelným zrakem Petr.
„Už měla oholenou hlavu, držel jsem ji za ruku, hleděla mi do očí a bylo vidět, jak moc chce něco říci, ale nemůže, tak jen plakala a z očí jí tekly slzy.“ Teprve na Homolce odhalili pravý důvod Blančiných potíží.
Klinická smrt natřikrát
Důvodem cévní mozkové příhody bylo vrozené aneurysma – výduť tepny. Bohužel ne
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
