18°C
Osmnáctiletý Alois Šťastný původně bydlel i s rodiči v Kramerově (dnes Americké) ulici na Vinohradech. „Studoval obchodní akademii, avšak ve druhém ročníku byl ze školy vyloučen, protože se ‚věnuje více politice než studiu‘,“ popisuje Dan Hrubý ve své knize Pražské mordy, skutečné kriminální případy z let První republiky (1918-1938).
Poté pracoval jako písař na státním nádraží, kde ale dal na začátku ledna 1919 výpověď, odešel z bytu rodičů a „nadále přespával v noclehárně pro nezaměstnané dělníky v Lidovém domě,“ uvádí Hrubý k životu Šťastného. Právě v Lidovém domě se Šťastný seznámil s o rok mladším Vladimírem Gregorem.
Komplic Vladimír Gregor
Ačkoli Vladimír Gregor absolvoval první tři roky gymnasijního studia na staroměstské reálce s výborným prospěchem, tak po přestupu na malostranské reálné gymnázium se jeho studijní výkon značně zhoršil. Ve škole si moc kamarádů neudělal. Spolužáci se mu prý „vyhýbali pro jeho chování i bolševické ideje,“ popisuje Hrubý.
Do školy téměř nechodil, i když podle své matky každé ráno odcházel z domova včas. „Jak se záhy ukázalo, Vladimír Gragor odcházel po ránu nejčastěji do Lidového domu v Hybernské ulici, kde sídlily sociálnědemokratické organizace (jsme v období před oddělením komunistické strany),“ stojí v knize Pražské mordy.
Radikalizace
Oba mladíci se účastnili radikálních politických schůzí. „Od rána do noci hovořili o politice a zradě, kterou sociální demokraté spáchali, když vstoupili do popřevratové, buržoazní vlády,“ popisuje Hrubý, jak došlo k radikalizaci u mladých kamarádů.
Právník a fanatický bolševik Břetislav Hůla, který strávil nějaký čas v Moskvě, jim vyprávěl o bolševické revoluci v Rusku a zdůrazňoval, že „k novému, spravedlivějšímu uspořádání společnosti lze dojít jedině krvavým převratem,“ líčí Hrubý Hůlův vliv na oba mladíky. Hůla měl dále zdůrazňovat, že je potřeba udělat něco, co dá události do pohybu.
Společně měli během vánočních svátků vyrazit několikrát na Hrad, aby prozkoumali terén. Vražednou zbraň – krátký revolver, tzv. Buldog – opatřil Gregor po Novém roce. „Když 1. ledna obdržel Šťastný 250 korun výplaty, předal je Gregorovi, který slíbil, že opatří zbraň,“ stojí v knize Pražské mordy.
Gregor zbraň koupil od známého, kterému řekl, že ji shání pro bratra vojáka. Už chyběly jenom náboje. Ty nebylo jednoduché sehnat, ale Šťastnému se nakonec podařilo sehnat dvě patrony od jiného výrobce. „Jak se zanedlouho ukáže, právě to ministerskému předsedovi zachrání život,“ popisuje zásadní detail Hrubý.
Pokus o vraždu
Šťastnému se několik dní nedařilo dostat se do blízkosti Karla Kramáře. Poprvé to zkoušel v pátek 3. ledna 1919. Nakonec si musel zažádat o audienci, na kterou ho ministerský koncipista objednal na středu 8. ledna 1919.
Už to vypadalo, že se na Šťastného nedostane řada ani 8. ledna, a to z důvodu velkého počtu lidí přihlášených na audienci. Ministerský předseda se chystal k odchodu v doprovodu akademického malíře Karla Langera. Vojín konající službu odcházejícího Kramáře upozornil na čekajícího Šťastného, který měl působit skutečně zoufale. „Než stihl Kramář jakkoli zareagovat, napřáhl ruku a ze vzdálenosti přibližně tří kroků vystřelil,“ popisuje Hrubý hrůzný čin.
Šťastný mířil přímo na hrudník. Kulka proděravěla náprsní tašku „v níž byl štůsek jedenácti dvacetikorun (jedna byla přeložena dvojitě), poté střela narazila na pevné pouzdro skřipce a konečně na kovovou přezku šlí. O tu se zastavila,“ líčí Hrubý. Atentátník se pokusil vystřelit podruhé, ale kulka z revolveru nevyšla.
Život atentátníka Šťastného zachránil paradoxně sám Karel Kramář. „Po výstřelu seběhli se na místo útoku legionáři, kteří byli velmi rozčileni, a nebýti ministerského předsedy dr. Kramáře, který se chlácholil: ‚Nic mu nedělejte, jen ho odveďte!‘, bylo by se Šťastnému špatně vedlo,“ cituje Hrubý svědectví malíře Langera.
Zadržení pachatele i komplice
Šťastný byl zatčen a převezen na Bezpečnostní oddělení pražské policie, které sídlilo v Bartolomějské ulici. Během prvního výslechu dokonce naznačoval, že za útokem stojí širší spiknutí či tajná organizace. Tomu naznačoval i vzkaz nalezený v jeho kapse se slovy: „Kamarádi! Je nutno, aby Kramář padl v nejbližších dnech! Odsouzen.“
Rozeběhlo se tak vyšetřování, jehož cílem bylo zjistit, s kým se Šťastný v posledních dnech stýkal. Netrvalo dlouho a policisté zadrželi Vladimíra Gregora a ukázalo se, že za atentátem nestojí žádné spiknutí, ale pouze dvojice Šťastný & Gregor, kteří chtěli informací o spiknutí pouze zmást vyšetřovatele.
Proces s radikály
„Soud zasedl 27. června 1919. Aloise Šťastného žaloval pro zločin nedokonané vraždy úkladné, Vladimíra Gregora za to, že ‚aniž při samém provedení činu Aloise Šťastného ruky své vztáhl a způsobem činným spolupůsobil, k jeho bezpečnému vykonání, opatře úmyslně zbraň, vzdálenějším způsobem přispěl,“ líčí Hrubý začátek procesu.
Šťastný se k úmyslu Kramáře zastřelit přiznal. Odůvodnil to následovně: „Dr. Kramář byl nebezpečný proletariátu. Postavil se v čelo české revoluce, konservativec a buržoa, to bylo fakt smutné,“ cituje Hrubý výpověď Šťastného. Ten měl dále vypovědět, že spácháním atentátu chtěl zachránit českou revoluci a zabránit dr. Kramářovi, aby se zúčastnil mírové konference, kdy by jednal například s francouzským premiérem Georges Clemenceauem.
Oba obžalovaní odmítali obhajobu svých právníků, kteří jim byli, dle Gregorových slov, vnuceni. Vladimír Gregor pronesl ve své řeči na konci soudního procesu následující: „Nebojím se kriminálu ani šibenic, neboť mám vědomí, že jsem jednal v souladu se svým svědomím. Žádám vás, abyste nás soudili přísně jako jindy!“ cituje Hrubý Gregora.
Dobový tisk oba mladíky označil za nezralé a popletené výrostky, „kteří nemají ještě o praktickém životě ani potuchy a dají se svésti každou politickou a filosofickou frází,“ cituje Hrubý dobový tisk.
Krátký pobyt ve vězení
Alois Šťastný byl odsouzen na osm let a Vladimír Gregor od soudu odešel s trestem čtyři roky těžkého žaláře. Nicméně ani jeden z mladíků ve vězení dlouho nepobyl. Šťastný byl už v srpnu 1920 propuštěn poté, co se v dopise omluvil za svůj čin přímo Karlu Kramářovi. Milost mu udělil prezident Masaryk. Tu nakonec dostal i Gregor, který byl propuštěn před Vánocemi 1920, poté, co se za něj přimluvila jeho matka.
Šťastný o dva roky později odjel do Ameriky, kde strávil čtyři roky. Poté se vrátil do Československa a znovu vzal do ruky revolver. Tentokrát jej namířil proti sobě, opět ale minul. Nakonec zemřel v seniorském věku 78 let v Praze dne 18. září 1979.
