9°C
Byl 9. duben 1891 a v Liberci se do rodiny krejčího, velkého vlastence a milovníka divadla Antonína Buriana narodila budoucí legenda stříbrného plátna Vlasta Burian (†70). „V době, kdy se ještě lidé i brambory odvažovali v librách, urodilo se v Liberci 6 liber mojí maličkosti,“ hlaholil Vlasta Burian svým nezapomenutelným hlasem.
Předzvěst hereckého talentu se projevila hned, jak začal Vlasta chodit. Podle Ivana R. Černého, autora knihy Byl jednou jeden Vlasta, se Burianovi rodiče rozhádali se sousedem Griezlem poté, co ho malý Vlastík dokonale předváděl. Soused si stěžoval, že „…Vlastík chodí po pavlači a řve: ‚Já jsem paťatej Griezl! Já si tady takhle paťhám!“
Svobodná republika Žižkov
V převážně německém městě rodina nevydržela dlouho. Po neshodách v německé škole přešel Vlasta do školy české. Se synovým přechodem však přišel jeho otec o práci pro německou konfekční firmu. „Protože nebyla naděje, že se situace zlepší, rozhodl se otec Burian po poradě s manželkou změnit působiště,“ konstatuje autor knihy. Po deseti letech se rodina přestěhovala do činžovního domu v Riegrově ulici na Žižkově.
Vlasta Burian bydlel v samém srdci čtvrti. Z jejich ulice to měl kousek do Riegrových sadů, plácky Kanálky byly na dosah, chodíval i do tzv. Kapslovny. Ivan Černý uvádí, že Žižkov býval v té době srdcem Čech. Všude po Praze se lepívaly dvojjazyčné plakáty, jen na Žižkově české. Lepiči běžně ty německé strhávali a pokud je zapomněli strhnout, chopil se jich malý Vlasta. Nejednou si pro něho musel otec dojít do tehdejší „Pendrekové“, dnešní ulice Lupáčova, kde sídlilo komisařství.
Fotbal, to je hra!
Nejen hereckým talentem, nýbrž i tím pohybovým oplýval budoucí král komiků již od narození. Láska k fotbalu se objevila, když chodíval s chlapci „čutat“ na žižkovské plácky do „meruny“. Podle autora knihy chodíval například na starou Čechii v místech dnešního náměstí Jiřího z Poděbrad. „Právě na těchto miniaturních hřištích vyrůstaly ozdoby českého fotbalu…“ myslí si Ivan Černý. Malý český komik měl rád post libera, tedy post obránce před brankářem.
Po vychození základní školy se místo obchodní školy rozhodl, po radě svého otce, pro řemeslo. „A tak nastoupil, už ne kluk a ještě ne muž, do učení k panu Jeřábkovi v Žitné ulici, jehož elektrotechnická živnost jen vzkvétala,“ říká ve své knize Ivan Černý. Staral se svému mistrovi o dílnu a krám. Ale docházení do učení začala střídat návštěva biografu. Také začal v té době vyrážet mladý Vlasta do večerní Prahy. Láska k fotbalu mu ale zůstala.
Profesionální fotbalová kariéra Vlasty Buriana se dá rozdělit do dvou časových období. „V červenci 1914 chyběl Spartě brankář a tento pozdější král komiků v koutku kabiny jen špitl, že by to mezi tyčemi zkusil,“ píše se na oficiálních stránkách Sparty. Už v prvním utkání se předvedl a zajistil vítězství 3:0 nad Slavií.
Burianovi do sparťanské brány pomohlo to, že ostatní gólmani narukovali během první světové války do armády. Za Spartu pokračoval do roku 1916. Jen v sezóně 1917 hrál rok načerno za Viktorii Žižkov. Do Sparty se zase vrátil v roce 1918 a do roku 1922 za ni sehrál dohromady 78 zápasů. Pomník má jak na Letné na Spartě, tak na stadionu Viktorie Žižkov. 
Talentovaný komik
Třebaže Vlastu Buriana připravila láska k fotbalu a Spartě o angažmá v divadle Rokoko, nakonec dal přednost dráze komika. Podle filmové historičky Šárky Gmiterkové byl ve třicátých letech zdaleka nejlépe placeným československým hercem. To nejlepší krále českých komiků čekalo, například stříbrné plátno české meziválečné kinematografie, na němž co se komiky týče, neměl konkurenci. O tom ale až příště.
Blesk Podcast: 130 let od narození Krále komiků Vlasty Buriana Blesk
