9°C
Ostatně když 30. dubna 1883 přicházel maličký Jaroslav na svět, bylo tomu v Praze na Novém Městě ve Školské ulici, kde se dnes nachází pamětní deska, a kde také vyrůstal. Hugo a Jarmila Schreiberovi v knize Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 k tomu poznamenávají, že o příliš spokojené dětství nešlo. Jaroslav „vyrůstal v rodině středoškolského učitele (suplenta), který toto pedagogické působení vyměnil za místo bankovního úředníka. Neutěšené dětství v nuzném prostředí se zapsalo natrvalo do jeho životního profilu.“
Bohémský student
Čím starší Hašek byl, tím více se začínal zajímat o politiku a problémy sociálně slabších. „Protože se jako gymnazista zúčastnil politické demonstrace, byl ze školy vyloučen,“ uvádí Schreiberovi. Snad z mladické nerozvážnosti nebo naopak kvůli zevrubnému přesvědčení se Hašek zúčastnil protiněmecké demonstrace, která ho v jeho případě stála maturitu na gymnáziu v Ječné ulici. Školu nakonec dostudoval na Československé obchodní akademii v Praze.
Následně se jeden čas živil jako úředník v bance, který si čas krátil psaním nejrůznějším humoristických povídek. Nato začal přispívat i do novin. Psal se počátek 20. století, „byla to doba, kdy české prostředí žilo anarchismem, zdůrazňujícím neomezenou svobodu člověka. Haška tato vlna zasáhla naplno. Ovlivnilo ho prostředí pražských kaváren, kabaretů a hospod. Lákal ho bohémský život se svou neomezenou volností: stal se vlastně tulákem.“
Mladistvý anarchista na frontě
Kvůli svému příklonu k anarchismu se brzy dostal do potíží s policií. V roce 1907 se dostal „na krátký čas i do vězení,“ podotýkají Schreiberovi. Když pak v roce 1914 vypukla první světová válka, Jaroslav Hašek „v roce 1915 dobrovolně narukoval k 91. pluku do Českých Budějovic, s nímž odešel na ruskou frontu. Ještě téhož roku se dostal do ruského zajetí, posléze vstoupil do československých legií.“
A zde se rázem začaly psát i Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Během svého života, který předčasně ukončila choroba srdce 3. ledna 1923, stihl Hašek sepsat o Švejkových dobrodružstvích 4 díly, které dodnes rozesmívají čtenáře po celém světě.
Když literát zemřel, vyjádřil se k němu s úctou dokonce i další světově proslulý český spisovatel Karel Čapek: „Na školách nám říkají, že humor je koření. Dnes mi zdá spíš, že humor není žádná přísada, nýbrž jisté základní vidění světa. Hašek měl humor. Hašek byl člověk, který viděl svět. Mnoho jiných o něm jen píše.“
Blesk Podcast: Na východ od nás mají všude sochy Švejka. Haškův román má 100 let Blesk
Z Nového Města na skok do Košíř
Poslední okamžiky Haškova života nadešly v Lipnici nad Sázavou, kde má vlastní muzeum, několik pomníků, a kde se také nachází jeho hrob. Do Lipnice se Hašek uchýlil zkraje 20. let, „aby měl větší klid pro psaní,“ uvádí Schreiberovi. Právě tam vznikly Osudy dobrého vojáka Švejka. Praha, která se po první světové válce stala hlavním městem nové republiky, byla na Haška rušná a cizejší, než jak ji znal celý svůj život před válkou. Do Lipnice Haška podle informací serveru regiony.rozhlas.cz dostal kamarád Panoška. Když zrovna spolu pili na těšnovském nádraží pivo, tak se Haškovi Panoška pověděl, že má Lipnici chalupu. „Ten ho u půllitru pozval k sobě, slovo dalo slovo, a jeli. Ani nedopil pivo a skoro v papučích vyrazil na Vysočinu. Z vlaku vystoupili ve Světlé nad Sázavou (asi 8 kilometrů daleko). Cestou na Lipnici se propili všemi hostinci a do postele se dostali až o půlnoci. V hostinci U České koruny zůstal až nadosmrti,” píše server.
„Haškovi životopisci pracně zjistili, že bydlel v Praze postupně na třiceti dvou místech,“ podotýkají Schreiberovi. Kromě Školské ulice žil třeba ještě v domě U Švantlů v nedaleké Ječné, také pak na Karlově náměstí, ve Štěpánské a jeden čas žil také na Vinohradech, než ho jiná příležitost zavlekla na protější břeh Vltavy.
„V letech 1909-1911 bydlel na okraji Košíř pod Klamovkou ve vile u Demartinky č. 2/1125, v níž byla redakce časopisu Svět zvířat, kde pracoval jako redaktor za měsíční honorář 30 zlatých,“ uvádí Schreiberovi. Košíře Haškovi přirostly k srdci. „Děj jeho povídek z té doby se často odehrává přímo v Košířích a v blízkém okolí, jako v případě povídky Moje přítelkyně Julča.“
Víte, že...
… tak jako postava „geniálního blbce“ Švejka lákala a dodnes láká filmaře, stejně tak zajímavý se některým jevil i Haškův život? Už v roce 1931 na motivy jeho života vznikl film Poslední bohém, který mapoval Haškovy osudy před válkou. Roli vyhlášeného bohéma a humoristy si znamenitě střihl Saša Rašilov starší. O 30 let let později se Haškův život stal inspirací pro další film, který vznikal ve spolupráci se Sovětským svazem. Ústřední role ve filmu Velká cesta se tentokrát zhostil mladý Josef Abrhám.
