Dvoudveřový závodní vůz na zkráceném podvozku v červeném provedení se „narodil“ ve 2. polovině 20. letech minulého v Prostějově, kde se nacházela továrna Wichterle a Kovařík, zkráceně Wikov. Do držení dvojice V + W se dostal relativně záhy po výrobě, předtím, než byl v roce 1929 slavnostně představen veřejnosti. Oba umělci přitom vůz pro československou automobilku propagovali už od roku 1926. Jak jinak než jízdou.

„První automobil dvojice V + W byl jednoznačně sportovní vůz, o čemž svědčí i jeho označení Grand Prix. Série tohoto typu měla pouhé čtyři kusy!“ upozorňuje Mikuláš Moravec v knize Autosalon Jana Wericha. Do dnešních dnů se dochovaly pouze dva známé, z nichž pouze v jednom z nich se vozili Voskovec s Werichem, a právě ten vlastní sběratel veteránů Václav Kafka z Veteran Car Clubu Praha. Ten se k celebritě mezi automobily dostal přes svého tatínka, Václava Kafku staršího.

Život je jen náhoda

„Maminka pocházela ze Sázavy, kde se také s tatínkem seznámili, a kde trávili spoustu času,“ vypravuje pan Kafka. „Do Sázavy se chodívali koupat na jez pod Černými Budy. Přitom jednoho dne právě u toho jezu parkoval s tím wikovem jistý pan Boudník.“ Psala se tehdy 60. léta, Voskovec žil dávno v emigraci a Werich už se také nějaký ten čas vozil jiným automobilem.

Sportovní wikov dvojice herců a komiků užívala relativně krátkou dobu, protože už počátkem 30. let prokazatelně sloužil výhradně jako závodní vůz, který se pravidelně objevoval například na Masarykově okruhu v Brně, kde ve své kategorii patřil mezi favority, také jezdil „maratónský“ závod 1000 mil československých.

Takto byli ve wikovu zachyceni Voskovec s Werichem koncem 20. let. Jednalo se o jejich vůbec první vůz, jak uvádí kniha Autosalon Jana Wericha od Mikuláše Moravce a Rudolfa Truhlaříka.
Autor: David Zima

„Tatínkovi se automobil zalíbil. Slovo dalo slovo a dohoda byla na světě,“ vysvětluje pan Kafka. Jenomže než stačilo k prodeji dojít, pan Boudník zemřel a vůz převzal jeho kamarád, rovněž sběratel závodních veteránů Václav Lím. A domlouvání mohlo začít nanovo. „Ten tatínkovi nakonec slíbil předkupní právo. A slovo dodržel,“ cení si pan Kafka. Do jeho rodiny se tedy vůz za cenu 5 000,- Kčs dostal v roce 1966.

Sporťák na vlek

Když se pan Kafka starší k vozu konečně dostal, měl s ním podle slov jeho syna plné ruce práce. Dávno už se totiž nejednalo o rychlostní špičku na ulicích, nýbrž o opotřebený kousek, na kterém bylo provedeno několik nepěkných a nepraktických úprav, které trvaly léta, než se je podařilo napravit.

Video
Video se připravuje ...

Ve své sbírce má pan Kafka plno unikátní strojů. Celebritou mezi nimi je však vůz Wikov ve sportovním provedení, kterého se všehovšudy vyrobili jen čtyři kousky! A přitom právě v tomto jezdili Jiří Voskovec a Jan Werich. Bylo to jejich vůbec první známé vozidlo! David Zima

„Měl špatné sklo, scházely mu plechy po stranách. Dokonce jeden z majitelů do něho udělal díru na vlek a tahal za ním vozík s nějakou motokárou,“ líčí Kafka junior, který si na wikovu také „odpracoval“ své. Dnes má nicméně automobil hodnověrný původní vzhled, který podtrhuje i starobyle působící patina. Tu prý vytvořili rekvizitáři z Barrandova, když se vůz nedávno představil před kamerou při seriálu První republika.

»Co to je za šneka?«

Po tisíci najetých kilometrech a nepřeberně vyhraných závodech se ani dnes nedá říci, že by na klenot, který byl ve své době jedním z vůbec nejrychlejších vozů na našich silnicích, jen usazoval prach. Nezřídka s ním pan Kafka vyjíždí na festivaly a předváděcí akce.„Už od 18 let jsem se na něm zúčastňoval závodů veteránů,“ připouští pak vášeň, kterou se svým tatínkem sdílel.

Svým majitelům, a že jich mezi Voskovcem, Werichem a panem Kafkou jistě nebylo málo, dělal automobil vždy radost. I když, možná o jednom nespokojeném pasažérovi bychom věděli. Kdysi se totiž Werich rozhodl vypravit na výlet se svou babičkou, kterou čekala poprvé jízda automobilem. Jako by už to sama o sobě nebyla událost!

„Werich vybral za cíl Jíloviště a na silnici od Chuchle k Zbraslavi rozjel své vozidlo rychlostí sto kilometrů za hodinu,“ přibližuje v Autosalonu Jana Wericha spisovatel nejvyšší dosažitelnou rychlost vozidla. „Protože byl zvědav, co to se starou paní udělá, řekl jí: „Babičko, jedeme stovkou!“ a předpokládal, že ji to vyděsí. K jeho úžasu se stará dáma usmála a řekla: „Jeníčku, jeď dvě stě!

Fotogalerie
22 fotografií