Dvoudveřový závodní vůz na zkráceném podvozku v červeném provedení se „narodil“ ve 2. polovině 20. letech minulého v Prostějově, kde se nacházela továrna Wichterle a Kovařík, zkráceně Wikov. Do držení dvojice V + W se dostal relativně záhy po výrobě, předtím, než byl v roce 1929 slavnostně představen veřejnosti. Oba umělci přitom vůz pro československou automobilku propagovali už od roku 1926. Jak jinak než jízdou.

„První automobil dvojice V + W byl jednoznačně sportovní vůz, o čemž svědčí i jeho označení Grand Prix. Série tohoto typu měla pouhé čtyři kusy!“ upozorňuje Mikuláš Moravec v knize Autosalon Jana Wericha. Do dnešních dnů se dochovaly pouze dva známé, z nichž pouze v jednom z nich se vozili Voskovec s Werichem, a právě ten vlastní sběratel veteránů Václav Kafka z Veteran Car Clubu Praha. Ten se k celebritě mezi automobily dostal přes svého tatínka, Václava Kafku staršího.

Život je jen náhoda

„Maminka pocházela ze Sázavy, kde se také s tatínkem seznámili, a kde trávili spoustu času,“ vypravuje pan Kafka. „Do Sázavy se chodívali koupat na jez pod Černými Budy. Přitom jednoho dne právě u toho jezu parkoval s tím wikovem jistý pan Boudník.“ Psala se tehdy 60. léta, Voskovec žil dávno v emigraci a Werich už se také nějaký ten čas vozil jiným automobilem.

Sportovní wikov dvojice herců a komiků užívala relativně krátkou dobu, protože už počátkem 30. let prokazatelně sloužil výhradně jako závodní vůz, který se pravidelně objevoval například na Masarykově okruhu v Brně, kde ve své kategorii patřil mezi favority, také jezdil „maratónský“ závod 1000 mil československých.

Takto byli ve wikovu zachyceni Voskovec s Werichem koncem 20. let. Jednalo se o jejich vůbec první vůz, jak uvádí kniha Autosalon Jana Wericha od Mikuláše Moravce a Rudolfa Truhlaříka.
Takto byli ve wikovu zachyceni Voskovec s Werichem koncem 20. let. Jednalo se o jejich vůbec první vůz, jak uvádí kniha Autosalon Jana Wericha od Mikuláše Moravce a Rudolfa Truhlaříka.
Autor: David Zima

„Tatínkovi se automobil zalíbil. Slovo dalo slovo a dohoda byla na světě,“ vysvětluje pan Kafka. Jenomže než stačilo k prodeji dojít, pan Boudník zemřel a vůz převzal jeho kamarád, rovněž sběratel závodních veteránů Václav Lím. A domlouvání mohlo začít nanovo. „Ten tatínkovi nakonec slíbil předkupní právo. A slovo dodržel,“ cení si pan Kafka. Do jeho rodiny se tedy vůz za cenu 5 000,- Kčs dostal v roce 1966.

Sporťák na vlek

Když se pan Kafka starší k vozu konečně dostal, měl s ním podle slov jeho syna plné ruce práce. Dávno už se totiž nejednalo o rychlostní špičku na ulicích, nýbrž o opotřebený kousek, na kterém bylo provedeno několik nepěkných a nepraktických úprav, které trvaly léta, než se je podařilo napravit.

Video
délka: 01:20

Ve své sbírce má pan Kafka plno unikátní strojů. Celebritou mezi nimi je však vůz Wikov ve sportovním provedení, kterého se všehovšudy vyrobili jen čtyři kousky! A přitom právě v tomto jezdili Jiří Voskovec a Jan Werich. Bylo to jejich vůbec první známé vozidlo! David Zima

„Měl špatné sklo, scházely mu plechy po stranách. Dokonce jeden z majitelů do něho udělal díru na vlek a tahal za ním vozík s nějakou motokárou,“ líčí Kafka junior, který si na wikovu také „odpracoval“ své. Dnes má nicméně automobil hodnověrný původní vzhled, který podtrhuje i starobyle působící patina. Tu prý vytvořili rekvizitáři z Barrandova, když se vůz nedávno představil před kamerou při seriálu První republika.

»Co to je za šneka?«

Po tisíci najetých kilometrech a nepřeberně vyhraných závodech se ani dnes nedá říci, že by na klenot, který byl ve své době jedním z vůbec nejrychlejších vozů na našich silnicích, jen usazoval prach. Nezřídka s ním pan Kafka vyjíždí na festivaly a předváděcí akce.„Už od 18 let jsem se na něm zúčastňoval závodů veteránů,“ připouští pak vášeň, kterou se svým tatínkem sdílel.

Svým majitelům, a že jich mezi Voskovcem, Werichem a panem Kafkou jistě nebylo málo, dělal automobil vždy radost. I když, možná o jednom nespokojeném pasažérovi bychom věděli. Kdysi se totiž Werich rozhodl vypravit na výlet se svou babičkou, kterou čekala poprvé jízda automobilem. Jako by už to sama o sobě nebyla událost!

„Werich vybral za cíl Jíloviště a na silnici od Chuchle k Zbraslavi rozjel své vozidlo rychlostí sto kilometrů za hodinu,“ přibližuje v Autosalonu Jana Wericha spisovatel nejvyšší dosažitelnou rychlost vozidla. „Protože byl zvědav, co to se starou paní udělá, řekl jí: „Babičko, jedeme stovkou!“ a předpokládal, že ji to vyděsí. K jeho úžasu se stará dáma usmála a řekla: „Jeníčku, jeď dvě stě!

Fotogalerie
22 fotografií