Kdo by čekal klasické utahané memoáry, kterými se to na pultech knihkupectví jen hemží, nedočkal by se. Kniha s názvem Poslední deník Květy Fialové totiž bude vše, jen ne strohá a nudná. A to nejen proto, že její život byl od mládí velmi dramatický, ale především díky tomu, že herečka, byť působila vždy velmi křehkým dojmem, říkala věci na rovinu, občas hodně syrově a s nezaměnitelným smyslem pro humor.

Autorem knihy je ten nejpovolanější – Fialové nejbližší přítel a důvěrník, herec Josef Kubáník, který jí stál po boku až do poslední chvíle. „Kniha je rozdělena do dvou částí. V první z nich Květa Fialová v obsáhlém rozhovoru velmi otevřeně vzpomíná na svůj život a prozrazuje věci, o kterých nikdy veřejně nemluvila. Zároveň vypráví o kolezích hercích, přátelích, rodině. Všechno je to prokládáno jejími deníkovými zápisky, do kterých mi dovolila nahlížet, a osobními dopisy včetně vzkazů od kolegů a přátel, jako třeba od Václava Havla, Arnošta Lustiga, Marie Rosůlkové a dalších,“ nastiňuje Kubáník. Druhou část pak tvoří právě ten opravdu poslední deník, který popisuje posledních pár let hereččina života.

 

BLESK tv MAGAZÍN vám přináší několik exkluzivních ukázek z dosud nevydané knihy, ve kterých Květa Fialová v rozhovoru s Kubáníkem zábavně a často dost pikantně vzpomíná…

O Václavu Havlovi

Jednou jsem doma něco dělala a před barákem byl nějakej šrumec, dívám se z vokna a všude byly policejní auta a houkačky, tak jsem si říkala: „No nazdar, to v baráku asi někoho zabili,“ a najednou zvonek a za dveřma Vašík Havel. Prý jede kolem a řekl si, že se u mě na chvilku zastaví. Nečekala jsem ho, tak mu říkám: „Vašku, já tady ani pořádně nic nemám, co bych ti nabídla, mám tady jen rybu.“ A von na to, že ryby nežere. Miláček. Tak jsem mu dala aspoň chleba s ramou a on pak na to: „Já jsem si tak pochutnal. Něco takového mi na Hradě nikdo nepřipraví.“

O Václavu Klausovi

Kdyby za Klause Vašek Havel a ostatní neudělali revoluci, tak vo něm nic nevíme. A teď? Se na něj podívej. Vypadá, jako by čuchal k hovnu. Ale von se tak tváří i mezi lidma. To je takový ego, že to svět neviděl. Vždyť v tom jeho jednání není žádná etika. Jde mu nejvíc vo sebe, vo to, aby byl středem vesmíru. Dokonce jsem někde v novinách řekla: „Zažila jsem Hitlera, Gottwalda i toho vola Klause.“ Pak jsem se bála, že mě někde na přechodu přejede mercedes. Ale moc jsem se nepoučila. Když teď bývám v nemocnici a ptají se mě, jestli mám na něco alergii kvůli lékům, tak říkám, že na Klause. Nebo když se mě někdo ptá, co bych si přála třeba k narozeninám, tak říkám, že popel z Klause.

O Vladimíru Menšíkovi

Menšík měl obrovský srdce. Ten miloval lidi a rozdal by se pro ně. Ale na doma to nebylo, furt byl někde v prachu, pořád nějaký mejdla. Muselo to být těžký. Kdysi, to jsem byla ještě mladá, jsem neměla peníze a Menšík to zjistil. Přišel za mnou a prý, kolik potřebuju. Půjčil mi. A pak, když jsem měla, tak jsem mu to šla vrátit. On si to nevzal a prý mám půjčit zase někomu jinýmu, že to tak bude kolovat.

Lubin Kostelka dotáhl Menšíka i k nám do divadla a Werich si ho zamiloval. Hned věděl, že je geniální. A obsadil ho do Těžký Barbory. Hrál überlandskýho důstojníka a hrál ho fantasticky, všichni z něj bláznili. Jenže jak byl neukázněnej a pořád chlastal, tak se stalo, že nepřišel na premiéru. Werich byl úplně nepříčetnej. Tenkrát to nějak zachránil, protože byl výjimečnej a lidi to snad ani nepoznali, ale milej Menšík u něj skončil. No nediv se, když máš herce a nevíš, jestli ti přijde na představení.

O mimomanželském vztahu se spisovatelem Arnoštem Lustigem

S Arnoštem jsem se seznámila ve Varech a zamilovali jsme se do sebe. Byla to velká lovestory, opravdu jsem Arnošta milovala. Byla jsem úplně zblblá, dokonce jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych se k němu tak jako oficiálně přihlásila a že bysme byli spolu. Vodešla bych vod rodiny. Bylo to strašně silný. Pak Arnošt emigroval, ale byli jsme pořád v kontaktu, pořád jsme si psali. Arnošt mi posílal dopisy přes Otu Pavla, já jsem mu odepisovala, trvalo to celou dobu. A můj manžel Pavel to všechno věděl. Prostě jsem mu oznámila, že jsem se zamilovala. Nejásal. Ale nedělal ani žádný scény. Pavel byl opravdu velkorysej a tolerantní. A když se Arnošt vrátil z emigrace, tak přišel k nám domů, já jsem navařila, Arnošt furt jed, byl ještě nedojedenej z koncentráku. Takže přišel, já jsem udělala večeři, kachnu, nebo tři, to on miloval. A můj velkorysej Pavel ho přivítal slovy: „Arnošte, sláva, žes přišel, tady se už dvacet let nemrdalo!“

O Stelle Zázvorkové

Stella bydlela naproti nám přes chodbu. Dokázala s chlapama – se Sovákem, s Menšíkem – držet krok. Tam byly pořád nějaký mejdla. Já jsem se teda nezúčastňovala, ale bylo to vždycky tak hlasitý, že jsem stejně měla pocit, že tam jsem taky. Národ Stellu ale miloval, byla výtečnej typ. Stella taky byla v partaji. Neměla to zapotřebí. Vůbec. Ona byla výborná herečka a dobrý je, když jsi typ na role, a to vona byla, a dokázala je všechny obsáhnout. Kominda taky byla. A byla i velmi vzdělaná, uměla řeči, hodně cestovala. Všechno bylo v pořádku, ale ta partaj si ji pro sebe získala a vona tam ochotně šla. A bohužel si taky ráda přihnula.

VIDEO: Zemřela Květa Fialová (†88): Už nepoznávala okolí, mysl jí zakalil Alzheimer!

Video
délka: 01:08.60

Zemřela Květa Fialová (†88): Už nepoznávala okolí, mysl jí zakalil Alzheimer! redakce Blesk TV

Fotogalerie
35 fotografií