13°C
Psal se rok 1. duben roku 1906. A čeští fotbalisté o tomto aprílovém termínu nastoupili k vůbec prvnímu reprezentačnímu zápasu. Soupeřem jim v Budapešti bylo Maďarsko, se kterým Čechy žily v jednom komplikovaném soustátí zvaném Rakousko-Uhersko. „Rakušané proti tomu protestovali, nechtěli, aby byl Čechům přiznán nárok na samostatnou existenci, byť jen fotbalovou, ale neuspěli,“ píše sportovní publicista Pavel Kovář v knize Vítězové a poražení: Historické okamžiky českého sportu.
Češi v historickém klání s Maďary remizovali 1:1. Za nás se trefil právě Jindřich Valášek. „Jakým způsobem dal tehdy Valášek první český gól, to se dnes už asi nedozvíme,“ konstatuje Kovář. „Víme pouze, že mu přihrával Šetela (Antonín Šetela byl hráčem SK Smíchov – pozn. red.) a že se tak stalo v 63. minutě.“ Zbytek už jsou jen dohady a fantazie, jíž Kovář nechává popustit uzdu, protože jak sám uvádí, „víc možností nelze ani připustit.“
„Jestli dostal přihrávku do uličky a běžel sám na branku, nebo zda mu Šetela nakrátko narazil míč, případně, protože byl na křídelníka hodně vysoký, měřil přes sto osmdesát, dal gól hlavou – to si lze jen domýšlet.“ V ten den se však zrodil střelec, jenž později našel četné pokračovatele ve slavných jménech jako byli Josef Bican, Oldřich Nejedlý, Zdeněk Nehoda, Pavel Kuka, Jan Koller či Patrik Schick. Jenže oproti nim má Valášek jednu praktickou nevýhodu. Málokdo jej zná.
Nejlepší střelec české fotbalové reprezentace Honza Koller pověsil profi fotbalovou kariéru na hřebík. (2011) Jan Jedlička
Truhlář po tátovi
Málokdo proto ví, že v tehdejším památném zápase nehájili české barvy hráči dvou nejslavnějších pražských klubů – Sparty a Slavie. „Odmítly hráče pro český národní tým uvolnit,“ konstatuje Valášek. Na řadu tak přišli hráči z dalších výlučně pražských týmů. SK Smíchov a SK Meteor VIII, který své domácí zápasy hrával původně v Karlíně, „na cvičišti u Karlínské Invalidovny,“ aby se v roce 1910 usadil v Libni u loděnic ve Voctářově ulici. Později také na Střížkově, než se v roce 1934 konečně „ubytoval“ tam, co dnes, tedy za budovou úřadu Prahy 8.
Tam do mičudy kopal také Jindřich Valášek, který se narodil 27. června 1886 v Libni. Narodil se do „rodiny zdejšího truhláře. Valáškovi žili jako podnájemníci v domě se zájezdním hostincem »U Deutschů«, který byl později zbourán a na jehož místě stojí budova, v níž dnes sídlí Divadlo pod Palmovkou.“
Sám Valášek mladší pokračoval ve šlépějích otce – vyučil se truhlářem. „Ale ještě předtím – už ve třinácti letech – začal hrát v Libni fotbal. Pochopitelně za místní S. K. Meteor VIII.“ Ten reprezentoval i v dospělém věku. Rozumí se, že jako amatér, neboť počátky tohoto sportu byly i u nás dosud stále v plenkách, a fotbalisté si tehdy mohli jen nechat zdát o astronomických platech, jaké končí na účtech jejich nynějších pokračovatelů. Zatímco na hřišti se proháněl coby levé křídlo, civilním zaměstnáním truhláře musel živit jak sebe, tak i později svoji rodinu.
Machr na zeleném pažitu
Že musel mít jako truhlář šikovné prsty, o tom není sporu. Byl prý také skvělým společníkem, který byl pro každou legraci. „Přezdívalo se mu »Pinda«, což prý byla přezdívka velmi populární a lichotivá, podle níž lze soudit, že vynikal výřečností,“ uvádí Kovář. I na fotbalovém pažitu se ale činil tak, že vynikal nad ostatními.
„Meteor VIII patřil ostatně mezi elitu českých klubů, v roce 1906 obsadil v Poháru dobročinnosti výborné třetí místo – za vítězným SK Smíchov a Spartou. Útočník Valášek byl jednou z jeho letitých opor a kromě toho střílel góly i v dalších utkáních, jež vyjednával Český svaz fotbalový,“ - předchůdce nynější Fotbalové asociace České republiky (FAČR). K poslednímu mači za SK Meteor nastoupil Valášek v roce 1916. Prahu, stejně jako mnohá česká města, sužovaly následky první světové války. Zatímco někteří jeho spoluhráči takové štěstí neměli, Valášek se narukování vyhnul.
Na šikmém hřišti
Kopačky na hřebík ve svých 30 letech nepověsil, jak se říká. Poté, co odezněly poslední výstřely Velké války, přestěhoval se i s rodinou z Libně do Malešic. A začal nastupovat za tamní fotbalový oddíl – Spartu XI., která po přestěhování se do Hrdlořez přijala současný název TJ Sparta Hrdlořezy.
Oproti jiným fotbalovým klubům se v době Valáškova působení pyšnila dnes již těžko představitelným hřištěm, na kterém se fotbalové mače konaly. „Hrálo se tehdy na značném svahu a hřiště se z toho důvodu stalo obávaným a vyhlášeným, jelikož se na něm soupeřům pro nezvyk špatně hrálo,“ stojí na webových stránkách Spartaku Hrdlořezy.
Král na hřišti i u stolu
Valášek tou dobou „pracoval u známé nábytkářské firmy Emil Gerstel ve Vysočanech. Protože do práce musel chodit pěšky a z Malešic mu cesta trvala hodně přes hodinu, vstával ráno po čtvrté,“ uvádí Kovář. „Hrál fotbal, cvičil v malešickém Sokole, zajímal se o politiku a v hostinci U Břečků se těšil pověsti »krále mariáše«.“
Malešický hostinec U Břečků byl ve své době vyhlášeným a vyhledávaným místními štamgasty. Nacházel se na adrese U Tvrze 10, kde dnes funguje nová restaurace, příznačně nazvaná Malešická tvrz. V Malešicích na hřišti s největší pravděpodobností kopl do míče coby fotbalový hráč naposledy.
Správce pivovaru
Přestože byl ve fyzicky dobré kondici, v 50ti letech, jak píše Kovář, truhlařina začala Valáška zmáhat. Když se proto vyskytla příležitost, dělat správce pivovaru v Dolních Počernicích, nezaváhal. „Do nedaleké obce se s manželkou odstěhoval; jejich čtyři děti byly již dospělé.“
Hostinec U Břečků vyměnil prý za hostinec v hotelu Svornost, který v Novozámecké ulici – poblíž železniční stanice Praha-Dolní Počernice, funguje dodnes. „Patřil k hostům, kteří šířili pohodu a úsměv, vždy měl dobrou náladu. Pokaždé přicházel v saku a s kravatou, vždy jako elegán, za večer vypil svých dvanáct piv, ale nikdy se neopil,“ zaznamenal Kovář vzpomínky bývalé hostinské Haně Smolíkové. „V onom pivovaru se pivo již nevařilo, ale pouze ze sudů stáčelo do lahví. Pan správce Valášek za provoz stáčírny odpovídal.“
I Počernický pivovar dnes čile funguje, byť po vynucené dlouholeté pauze. Po válce už budova pivovaru sloužila víceméně jen jako skladiště, takže si Jindřich Valášek musel najít nové zaměstnání. Uplatnění našel nejprve na statku, než jej komunisté v 50. letech coby vyučeného truhláře poslali do práce podle jeho původní profese. Na stará kolena tak musel znovu pracovat v truhlárně ve vysočanské Kolbence.
Cigarety? Jedna za druhou
„V truhlárně to, jak se říká, doklepal až do důchodu,“ pokračuje Kovář. Příchod nového komunistického režimu Valášek nedobře nesl. „Jako bývalý národní socialista o nich myslel svoje.“ Dožil se 69 let, když 28. března 1956 zemřel.
Hostinská Smolíková se domnívá, že vliv na úmrtí mohla mít slabost, jíž se neubránilo ani velké množství fotbalistů po něm. „Zapaloval si jednu cigaretu od druhé. Žádný jiný host toho tolik nevykouřil,“ cituje jí Kovář. Že by i v tomto ohledu inspiroval své slavnější pokračovatele? Kdo ví. Když se Valáškův život uzavřel, místo posledního odpočinku nalezl na hřbitově v Hrdlořezech.
