Ačkoliv se narodil ve středních Čechách, podstatnou část mládí prožil v Nové Pace na Jičínsku, kde začal v místním Sokole poprvé náruživě cvičit na nářadí a po čase se prosadil také jako úspěšný cvičitel dorostu i mužů. „Po první světové válce vstoupil do nově vzniklé československé armády. Stal se poddůstojníkem a vedl školu pro výcvik tělesné zdatnosti armády. Současně s tím vykonával pozici sokolského cvičitele v pražském Karlíně,“ prozradil Blesku vzdělavatel České obce sokolské (ČOS) Michal Burian.

V roce 1920 se Pecháček jako člen první oficiální československé olympijské výpravy účastnil VII. letních olympijských her v nizozemských Antverpách, kde v řadách našeho gymnastického družstva vysoutěžil čtvrté místo. „Bramborovou medaili si vynahradil o dva roky později, když se v Lublani stal prvním československým mistrem světa v gymnastice jednotlivců i družstev,“ dodal Burian s hrdostí. Počátkem 30. let minulého století František opouští armádu, aby se jako vedoucí stálých škol ČOS v pražském Tyršově domě mohl naplno věnovat svojí práci.

Krátce před záborem Sudet a následnou hitlerovskou okupací, během roku 1938, proběhl památný X. všesokolský slet, ten se stal nezpochybnitelným symbolem československého vzdoru a boje proti nacistům. „Tato událost vstoupila do dějin také díky skladbám Sokolská brannost a Přísaha republice, kterých je Pecháček autorem. Právě druhá zmiňovaná skladba doprovázela pomyslný vrchol celého sletu. Na 30 000 mužů při ní na strahovském Masarykově stadionu v červenci 1938 složilo přísahu věrnosti republice a demonstrovalo odhodlání národa bránit Československo,“ uvedl Burian.

Bojoval jako lev

Krátce po začátku nacistické okupace v březnu 1939 zaujal post zemského velitele organizace Obec sokolská v odboji a zahájil lítý boj proti nacistům v kulisách Protektorátu Čechy a Morava. „Spolu s mnoha dalšími sokoly a sokolkami především z jednot ve Vysočanech, Libni a Karlíně spolupracoval s parašutisty z Velké Británie a patřil mezi hlavní podporovatele uskutečnění atentátu na Reinharda Heydricha (†38). Po zatčení statečně odolával bestiálnímu mučení, aniž by zradil své spolubojovníky,“ popsal vzdělavatel Burian, jak si nebezpečný život v odboji krátce po Heydrichově smrti vybral krvavou daň, když došlo k sérii brutálních zatýkání potom, co na vše přišly nacistické tajné služby. Františka zatkli společně s chotí. Jeho manželka Emílie byla poté zavražděna 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen v Rakousku. František Pecháček byl na stejném místě popraven 3. února 1944.

Před odchodem na popraviště prohlásil: „Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“

Fotoalbum „Z mého sokolského života“

František Pecháček si během života vedl fotoalbum, které postupně naplnil unikátními fotkami napříč svojí bohatou kariérou sokolského sportovce. „Nafocené album jsme v digitální podobě ku příležitosti 127. výročí narození bratra Františka Pecháčka poskytli novinářům, aby se lidé měli možnost blíže seznámit s životem českého národního hrdiny,“ sdělil Blesku mluvčí ČOS Jiří Reichl. Stránky alba mimo jiné obsahují poutavé snímky Bílého domu, olympiády v Antverpách, nebo fotky po první světové válce rozbombardované Paříže. 

Fotogalerie
103 fotografií