Představitelé armády, veteráni, i představitelé radnice v čele s radní pro sociální věci Milenou Johnovou se nejprve sešli v hlavním sále Ministerstva obrany. Vzpomínalo se na boje druhé světové války na Středním východě, Dunkirku a Dukle. Role armádního generála Karla Klapálka byla v rámci československých válečných dějin podle tiskového mluvčího na setkání na Valech mnohokrát vzpomenuta.
„Vzpomínali jsme na to, že byl hrdina od Zborova, účastník československých legií a účastník jejich boje za samostatný československý stát. A potom, že byl jednou z nejvýraznějších osobností našeho boje za obnovení svobody Československa během druhé světové války,“ dodává tiskový mluvčí Armády ČR.
Za komunismu byl také dva roky vězněn. Setkání k příležitosti generála Karla Klapálka se zakončilo tradičně pietou u jeho hrobu tak, jak tuto tradici založili již váleční veteráni druhé světové války po sametové revoluci v 90. letech. Následovala minuta ticha k uctění generálovy památky.
Pamětník vypráví
Pamětník Miloš Matoušek byl na pietní akci také. Jakožto emeritní kapitán Policie ČR přišel uctít památku respektovaného generála. „Jsem účastník třetího odboje. Když bychom bývali žili v době druhé světové války, tak bychom se také zapojili,“ sděluje Blesku Miloš Matoušek. Komunisté ho mučením připravili o kvalitní sluch, zrak a zhoršili mu zdravotní stav do konce života.
„Já jsem jakožto náčelník hospodářské kriminálky na Praze 4 řídil rezidentury a když mě ve dvaaosmdesátem odkopli, konkrétně na pokyn Kapka, tak na mě spáchali celkem dvanáct atentátů a tři exity. Takže já toho mám za sebou taky dost,“ vypráví bývalý velitel prvního paradesátního oddílu. Kvůli brutálnímu zacházení nese následky doteď. Denně ujde 10 kilometrů, aby přežil.
Tvrdý výcvik od základky
„V Praze to chodilo tak, že jsme navštěvovali normálně školu, ale od páté třídy nás cvičili kluci z cizinecké legie,“ vzpomíná pamětník. V roce 1955 byli jako stopadesátičelnný útvar inaugurovaní na nově otevřené Letenské pláni a protože nebyli „hodní“, tak se komunisté rozhodli celý kolektiv zlikvidovat tím, že uříznou hlavu hadovi a tělo odumře samo.
„Tak vyhlásili štábní cvičení, posadili nás do dakoty, vyvezli nás do Kamenice nad Syrochou, tam nás shodili do manévrů a prohlásili za cizí špionážní jednotku," vypráví svůj příběh Miloš Matoušek. Z jedenácti lidí se odtamtud vrátili tři. „A všichni jsme byli poznamenaní,“ dodává.
Olšanské hřbitovy Jan Dařílek
