Nový britský velvyslanec Matt Field: Jste přátelštější, než si myslíte

Ve svém prvním videu, když jste převzal velvyslanectví, jste předvedl ucházející češtinu, včetně „Ř“. Bylo to to nejtěžší, jak si my Češi obvykle myslíme?

S češtinou jsem začal před několika měsíci, jakmile jsem se dozvěděl, že dostanu tuto fantastickou práci. Není to snadný jazyk. A máte pravdu, jednou z nejtěžších věcí je zvuk Ř. Na jménu „král Karel třetí“ jsem pracoval hodně tvrdě. Ale není to jediná těžká věc, musím ještě zapracovat.

Předtím jste byl v Bosně a Hercegovině a ovládal jste jazyk natolik dobře, že jste poskytoval rozhovory v televizi. Pomáhá tato znalost i nyní?

Bosensky mluvím dobře. Myslím, že to pomáhá i nepomáhá. Gramatika je stejná nebo velmi podobná, ale někdy zase máte slova, která vypadají stejně, ale ve skutečnosti mají velmi odlišný význam. „Úžasný“ v bosenštině znamená hrozný, děsný.

Jakými dalšími jazyky mluvíte?

Mám docela dobrou portugalštinu, žil jsem v Brazílii. Z japonštiny jsem vypadl, studoval jsem také francouzštinu. Ale teď studuji češtinu a musím říct, že mě to baví. Je plná zábavných výrazů, je spousta skvělých věcí ke čtení. Sotva jsem nastoupil do práce, vyptával jsem se, jaké filmy bych měl vidět, jaké knihy přečíst. Mám spoustu tipů, lidé byli velmi sdílní, myslím, že mám dost filmů na čtyři roky a knih na deset let. Beru to za součást práce diplomata, snažit se porozumět této úžasné zemi, do které jsem byl vyslán, a proto bych měl být otevřený všem těmto věcem.

Vaše představovací video na Twitteru má 1,6 milionu zhlédnutí, dvojnásobek počtu uživatelů Twitteru v Česku. Cítíte se jako úspěšný influencer?

Nepovažuji se za influencera, i když vlastně každý velvyslanec má být influencerem v širším slova smyslu. Přijíždíme do dalších zemí zastupovat tu svou, ovlivňovat věci. Opravdu vnímám to silné přivítání. Sociální sítě jsem používal už dříve coby velvyslanec v Bosně, ale tady to byla mimořádná reakce. Na sociálních médiích je skvělé, jak jsou interaktivní. Můžu něco říct, ale zároveň se mi ozývají lidé, jde to oběma směry.

Vy, stejně jako vaši předchůdci Nick Archer a Jan Thompsonová, ve své práci hodně využíváte humor. Je to oficiální britská strategie, nebo posílají ty nejvtipnější osobnosti zrovna do Prahy?

Myslím, že se v naší práci něco změnilo, od každého britského velvyslance se nyní očekává, že bude používat jak tradiční média, tak nová, vymýšlet kreativní způsoby komunikace. Češi a Britové mají docela podobný smysl pro humor, takže je to dobrý způsob navazování kontaktů. Ve svém prvním videu jsem zmínil Járu Cimrmana, protože myslím, že by každý Brit mohl tento humor pochopit.

Jaké tipy, doporučení vám dal předchozí velvyslanec Archer?

Měl jsem velké štěstí mít takového předchůdce, je to velmi zkušený a otevřený diplomat, vzor pro mě i pro další. Říkal, ať si to prostě užiju, že je to fantastická práce. Česko dostojí vší chvále, co se o něm říká. A dal mi důležitou radu: Jezdit z Prahy. Vím, že potřebuji trávit čas i v jiných částech země, fakt se na to těším. Za první měsíc jsme se mimo Prahu moc nedostali, ale s manželkou a dětmi rádi poznáváme, rádi chodíme ven, takže myslím, že budeme mít hodně co dělat. Mí synové (10 a 12) jsou v tom lepší než já, už byli lyžovat v Krkonoších.

Pan Archer oceňoval, že žije blízko Rudofina, vy se na Twitteru jevíte spíš jako fanda rocku, je to tak?

Mám velmi široký vkus, takže mě uvidíte v Rudolfinu i na koncertech jiného typu. A rád bych chodil i do divadla, do kina. Užívám si žít ve městě a v zemi, kde se toho tolik děje, jsem odhodlán poznat zemi a poznat co nejvíc z vaší skvělé přírody, skvělého jídla, skvělého piva...

Ambasador Archer se po pěti letech vrací do Británie. „Dramatické, zajímavé časy,“ bilancuje pro Blesk

Co jsou vedle užívání si vaše priority v Česku, hlavní výzvy?

Spojené království a Česká republika mají dlouhou historii, ale poslední rok byl jiný, přinesl nárůst spolupráce. Částečně kvůli Ukrajině, což je pro nás velkou společnou prioritou. Ale více spolupracujeme ve všemožných oblastech - obchod, vědecká spolupráce, obrana, zahraniční politika. Mou prioritou je udržet tuto úroveň a ještě ji zvednout. A chci dělat věci, které nás sbližují.

Jaká je vaše úloha v otázce Ukrajiny, když Londýn a Praha mají dost podobné postoje?

To je pravda, jsme si v přístupu k Ukrajině nesmírně blízcí. A myslím, že my i vy jsme v uplynulém roce hodně přispěli. V České republice nyní žije množství Ukrajinců a cítí se velmi vítaní. Poskytli jsme vojenskou podporu, politika sankcí… Musíme pokračovat v tomto úsilí a musíme naslouchat ukrajinskému lidu. Prezident Volodymyr Zelenskyj byl v Londýně minulý týden a měl velmi jasný vzkaz: Věří, že Ukrajina může vyhrát, ale potřebuje podporu partnerů, takže si myslím, že s Českou republikou budeme hledat způsoby, jak podporu poskytnout. V létě budeme v Londýně hostit velkou konferenci o obnově Ukrajiny. Spolu s ukrajinskou vládou budeme koordinovat všechny druhy podpory, které tam přicházejí. Ale myslím, že otázka zní, jak udržet toto velké úsilí a pomoci, aby Ukrajina zvítězila, protože to je výsledek, který britský a český lid potřebují.

Významná menšina v Česku si stěžuje na asistenci, finanční pomoc poskytovanou Ukrajině a Ukrajincům. Je podobný odpor i v Británii?

Je zajímavé sledovat, jak jednotné všechny politické strany ve Spojeném království byly k otázce Ukrajiny. Nevzpomenu si na žádné jiné téma, kde by byla konzistentnější pozice. Když prezident Zelenskyj promluvil v britském parlamentu, měl velmi jednotné publikum. Samozřejmě se objevily otázky, velmi rozumné, jak co pomáhá, zda zajišťujeme, aby lidé doma měli stejnou podporu... Ale myslím, že na to máme velmi dobrou odpověď: například ceny energií. Důvod, proč Britové i Češi platí vyšší účty za energie, je ruská invaze na Ukrajinu. Řešit a ukončit agresi je nejlepším způsobem řešení těchto problémů. Musíme však stále argumentovat, mluvit s lidmi a naslouchat jejich obavám, to je podle mého názoru pro obě naše země velká výzva.

Můžete už porovnat své předchozí působení v Sarajevu s tím v Praze?

V některých ohledech jsou Bosna a Česká republika docela podobné - evropské země se skvělými lidmi, krásnou přírodou, opravdu zajímavá inspirativní místa. Ale myslím, že nedávná historie Bosny je velmi odlišná; co vidíte v Bosně, je stále dědictvím konfliktu z let 1992-95, má stále ničivý dopad. Obrovské politické problémy, skutečné rozdělení. Byla to vždycky zajímavá, byť často frustrující práce. A já opravdu cítím s bosenským lidem a s jeho frustracemi. Tady je to jiný pocit. Mnohem více tu jde o partnerství - Británie a Česká republika jsou dvě země na stejné vlně.

Obdržel jste Řád britského impéria za zásluhy o britskou zahraniční politiku, je to za něco konkrétního, čeho jste v Sarajevu dosáhl?

Byl jsem velmi překvapen, je to opravdu významné uznání a hodně znamenalo pro mě i pro mou rodinu. Za mého působení v Bosně jsme se snažili, aby se pozornost od té velmi rozdělené politiky přesunula k mladým lidem a jejich potřebám. A myslím, že jsme dosáhli určitých úspěchů, že jsme pomohli řadě mladých založit podnik, nalézt si průpravu nebo studovat různé věci, kterými by se mohli uplatnit.

Kontroverze korunovace Karla III.: Protesty, »krvavý diamant« a nejistá účast Harryho!

Od září má Spojené království nového panovníka a brzy přišla též nová vláda - co bylo pro zahraniční politiku a diplomacii významnější?

Změna panovníka byla pro nás velkým okamžikem - pro mou generaci i generaci mých rodičů. Nikdy jsme nezažili jinou hlavu státu než královnu Alžbětu II. Měl jsem velké štěstí, že jsem se s ní setkal, když jsem byl jmenován velvyslancem v Bosně, osobně na mě udělala velký dojem. Byla fantastická, přemýšlela nesmírně jasně, chytře a velkoryse. Takže to byla velká změna, když nastoupil Karel, ale nikdo nemůže být na tuto práci připraven lépe než on, strávil přípravou celý život. Bude to kontinuita. Evoluce, ne revoluce. A co se týče zahraniční politiky, soudím, že budeme pravděpodobně svědky pokračování zejména jeho zájmu o životní prostředí a o mladé lidi.

Pokud jde o změny na politické scéně, v loňském roce jsme jich měli v Británii poměrně hodně. Ale opět bych zdůraznil kontinuitu. Víte, že k Ukrajině máme pořád stejný přístup, též stejný přístup, pokud jde o podporu našich partnerů. A tak jste tady v České republice měli několik návštěv vysokých představitelů včetně premiérky Liz Trussové. Zdůraznil bych kontinuitu, navzdory všem těmto změnám.

Jak budete 6. května slavit korunovaci Karla III.?

Z Londýna začínají přicházet podrobnosti. Určitě budeme dělat věci na místní úrovni, lidé tu budou mít příležitost slavit. Všechny detaily ještě neznáme a jiné ještě nemůžu odhalovat. V létě pak budeme slavit - a to pro mě bude trochu zvláštní - poprvé budeme slavit narozeniny krále. Vždycky jsme státním svátkem v červnu slavili narozeniny královny.

Dostanou pozvánku na korunovaci někteří Češi? Jaká je praxe?

Určitě dostanou. Soudím, že to bude na úrovni hlav států.

To by znamenalo budoucího prezidenta Petra Pavla. Už jste se s ním setkal?

Ještě ne, jsem si jistý, že je velmi zaneprázdněn přípravami na svou obrovskou roli v obrovském okamžiku pro tuto zemi. Ale zvoleného prezidenta známe coby Británie docela dobře z jeho působení v NATO. Byl předsedou vojenského výboru, což je druhá nejvyšší funkce v NATO, a vlastně ji pak předal britskému kolegovi Siru Stuartu Peachovi. A v Británii i studoval.

Je na obzoru nějaká královská návštěva Česka?

Víme, že jeho královská Výsost princ Charles cítil velký vztah k České republice a k prezidentu Havlovi. Ovšem jako král má spoustu jiných míst, která bude muset navštívit. Ale můžeme chystat jiné návštěvy. Opravdu rád bych viděl, aby se víc jezdilo v obou směrech - na vládní úrovni, vazby mezi lidmi, a snad i z královské rodiny.

Jsou nějaké stereotypy, které Britové o Češích mají, a zjistil jste, že nejsou pravdivé? Nebo možná jsou?

To ne. Ale opravdu mě zarazilo, jak rychle jsme se tu cítili jako doma, přivítání bylo velmi vřelé. A když o tom mluvím, někdy to překvapuje Čechy, říkají „my takoví nejsme“, ale podle mých zkušeností jsou Češi velmi přátelští. Možná je to trochu o sebepojetí Čechů, podle mých zkušeností jsou velmi přívětiví. A to se mi opravdu líbí.