14°C
Rodina uprchlíků se třemi dětmi: „Na moři jsme se dívali smrti do tváře“
Poušť, běh přes hranice, plavba na děravém člunu a jízda ve vlaku bez záchodů. Na cestě ze Sýrie za vidinou lepšího života si tím vším prošla pětičlenná rodina. Farid (43), Fatima (35) a jejich děti Mahdi (14), Karam (10) a Amira (7) cestovali spolu s dalšími lidmi ze své vesnice. V Německu na ně čekal už jejich nejstarší syn, který ze Sýrie odešel před dvěma měsíci.
„Mým cílem bylo zdokumentovat cestu dvou rodičů a jejich tří dětí,“ uvádí fotoreportérka Talitha Brauerová, která s rodinou cestovala z Budapeště. Jejich útěk ale začal už mnohem dříve a mnohem dál. I oni totiž utekli ze Sýrie.
Sedm dní putovali pouští. Navíc matka od začátku trpěla žilní trombózou v noze. „Byli jsme zpocení a špinaví. Moje noha byla stále horší, protože jsem chodila a stále padala na zem. Šli jsme celou noc,“ vypráví Fatima.
Pašerák je dostal až k syrsko-tureckým hranicím, kde měla čekat dodávka, aby je dopravila do Turecka. Jenže auto nikdy nepřijelo, museli tři a půl hodiny běžet. „Pár metrů od hranice mě moje noha rozbolela tak moc, že jsem nemohla utíkat dál. Sedla jsem si a začala jsem plakat. Muž se pro mě vrátil a musel mě přes hranici přenést,“ upřesňuje Fatima.
Na člunu se prý dívali smrti do očí
V Turecku se pak celá rodina nalodila na člun, který směřoval do Řecka. Byla v něm ale díra. Všichni jí viděli, ale nikdo nic neřekl, protože chtěli utéct do Evropy. Loď už byla mimo kurz, když začala klesat. Všichni museli plavat ke skalnatému pobřeží. Matky se bály, že se jejich děti utopí. Naštěstí ale všichni dorazili na pláž v pořádku. „Když jsme byli na moři v malém člunu, dívali jsme se do očí smrti,“ uvědomuje si čtrnáctiletý Mahdi.
V Budapešti jejich skupinu rozdělili. Se svými sousedy byli ale stále ve spojení. Rodina dostala lístky do Vídně s dvěma přestupy. Vlaky tam mají vyhrazenou pro uprchlíky jen určitou část. Během jednoho z přestupů se jim na krátkou chvíli ztratil i batoh s doklady. Na maďarsko-rakouských hranicích museli přestoupit do přeplněného místního vlaku. Cestovali v něm kromě místních obyvatel i turisté a přistěhovalci.
S malou Amirou se jedna z Rakušanek podělila o své místo. V regionálních vlacích prý nebyla toaleta. Když některé z dětí chtělo jít na záchod, nezbývalo matce nic jiného než použít hygienickou vložku jako plenu. I když se dítě stydělo, nemělo jinou možnost. Ve srovnání s tím, čím vším si už museli projít během cesty, se to prý zdálo jako maličkost. Na cestě byli už přes dvacet dní.
V Německu se celá skupina opět shledala
Dvě noci pak zůstali ve Vídni u svých příbuzných, kde měli řádná lůžka a sprchový kout. Třetí den se vydali přes Salzburg do Mnichova. Vagony byly plné uprchlíků. „Ve čtyři ráno jsme dojeli do Mnichova a dali jsme si konzervovaného tuňáka a chlebové placky,“ upřesňuje Brauerová.
Po dvou dnech nasedli na rychlovlak a vyjeli do Hamburku, kde se zaregistrovali, ale také znovu setkali se všemi, s kterými vyráželi na útěk ze Sýrie. Společně pak odjeli do uprchlického tábora.
Mimo brány svého nejnovějšího domova v Hamburku pak matky s dětmi zapózovaly se skrytými tvářemi. Chtějí totiž ochránit své příbuzné, které zanechaly v Sýrii. Syrská vláda podle nich zaměstnává lidi, aby na sociálních sítích a v online mediích hledali Syřany, kteří mluví právě proti vládě. Prý je podle toho dokážou najít a ublíží jim.
Témata:
Související
