Čtvrtek 9. května 2024
Svátek slaví Ctibor, zítra Blažena
Polojasno 18°C

„Do Evropy pustí každého.“ Úřednici štve (ne)registrování uprchlíků

Úřednice Marta Černíková pracovala v italských registračních střediscích. Nebylo to jednoduché.
Úřednice Marta Černíková pracovala v italských registračních střediscích. Nebylo to jednoduché.  (Autor: Reuters, MVČR)
Autor: Marcel Mihalik - 
2. prosince 2015
10:49

Klábosení o fotbale a ženách. Sliby, ale žádné činy. Takové zkušenosti si z italských registračních středisek uprchlíků (hotspotů) přivezla úřednice Marta Černíková z českého ministerstva vnitra. Se svými dojmy se svěřila Blesk.cz.

Jak byste zhodnotila přístup Itálie k uprchlické krizi poté, co jste tam s registrací běženců pomáhala?

Italové v Evropě tvrdí, že všechny uprchlíky snímají a jejich pobyt je omezen. Ani jedno nebyla pravda. Ono to jednou funkční bude, až k tomu Italy někdo donutí. Dokud je alternativa nelegální cesty bez postihu, fungovat to nebude.“

Co bylo vaším úkolem?

Nabírání žádostí, jejich vyplňování a poskytování informací.

Jak to fungovalo?

Trajekt v noci přivezl lidi z Lampedusy. Autobusem byli přepravováni do střediska. Vyfasovali věci na spaní a večeři. Následující den jsme se s nimi setkali. Jejich počet byl druhý den vždy nižší, než kolik jich připlulo v noci.

Jak to?

Valná většina uprchlíků nás nepotřebovala. Svou situaci řešila pomocí převaděčů. Nás se jen ptali, co jim můžeme nabídnout navíc. Říkali: My jsme si za tu cestu zaplatili, tak proč s vámi máme spolupracovat?

Jak vypadalo vaše pracoviště?

Zpočátku jsme měli pět laptopů, nakonec byly funkční jenom dva. Nahrání jedné žádosti do systému zabralo zhruba dvě a půl hodiny. Italové nám stále slibovali, že to půjde rychleji. Migranti s tlumočníky mezitím hráli piškvorky. Systém padal, pořád se na něco čekalo…

Srovnala byste italské úřadování s českým?

Při jednání u českého správního řízení s migrantem je v kanceláři žadatel o azyl, tlumočník a dva úředníci. Je to klidné jednání. V Itálii jsme byli v malé kanceláři s velkým oknem, které se nedalo otevřít. Byl tam jeden uprchlík, tlumočník, expert a až 10 policistů. Ti tam stáli, povídali si, rozebírali fotbal, vykládali něco tlumočníkovi, který překládal, potřebovali si zahrát na počítači, tak vás trochu odsunuli… Byl to takový italský způsob práce.

S čím jste do Itálie odlétala?

Myslela jsem si, že jsou tam uprchlíci nějakým způsobem evidováni. Zásadní pro mě je otisk prstů. Ten je jedinečný a nijak se neoblafne. Jenže italské právo umožňuje sejmutí otisku prstů jen se souhlasem migranta. Nelegální přestup hranice nevnímá na rozdíl od Česka tamní právo jako trestný čin.

Kam uprchlíci mířili?

Ti lidi mají konkrétní představu, kam chtějí jít. To dokládá i situace z konce září, kdy Lucembursko chtělo přijmout 30 uprchlíků z Řecka, ale trvalo pět týdnů je sehnat a přemluvit, aby odjeli do této nejbohatší země Evropské unie.

Jak moc v tom hrají roli sociální sítě a to, co se na nich objeví?

Migranti jsou ovlivňovaní zejména pašeráky i sociálními médii. Tam se šíří informace, které jsou smyšlené a nepravdivé, ale uprchlíci je vnímají jako pravdivé. A věří jim víc než nám, evropským úředníkům.